Když se dívám na vaše obrazy, je to samý Hitler. Tady Hitlerek, tam Hitler telefonující, támhle Hitler bubnující na rozpůlené pomeranče. Co vás na „führerovi“ tak fascinuje?

Kdysi jsem četl knížku Génius průměrnosti od Dušana Hamšíka. V té útlé knížečce charakterizoval Hitlera jako průměrného maloměšťáka, jako jsme my všichni. Hitler nicméně znal velmi dobře svou třídu a dokázal si s ní populisticky pohrávat. Většina lidí se o politiku moc nezajímá a i dneska se spíše nechá oblafnout kecama.

V roce 1989 jsem si jako student užil sametovou revoluci a viděl, jak rychle vycouvalo Občanské fórum z mocenských pozic a chytili se toho průměrní lidé. Ti, co za každého režimu přežijí, protože jsou kompatibilní a nekonfliktní. S takovými lidmi je třeba mít o demokracii neustále obavy.

Pro mě byl Václav Havel symbolem disidentství, přestože jsem se později na každém rohu dovídal pomluvy, že to byl ožrala a tak dále. Nicméně v závěsu za ním se objevil Václav Klaus, který říkal, že peníze nesmrdí, a že dobří umělci se uživí a ti špatní, ať jdou do prdele. O Zemanovi ani netřeba mluvit. Všechno špatně. V Ostravě to bylo zvlášť markantní. Sociální rozdíly vyhřezly a společnost si z komunistického marasmu přenesla ty špatné návyky do devadesátek.