Donald J. Trump už dal najevo, jak to myslí se stabilizací Blízkého východu: Rozhodl se nejen uznat Jeruzalém coby hlavní město Izraele, ale dokonce tam přesunout americkou ambasádu. To zákonitě naštvalo Palestince, kteří to berou jako legitimizaci izraelské okupace. Pohoršení dávají najevo představitelé evropských zemí, naopak spokojen je například Geert Wilders. Hamás vyzval k novému povstání, tzv. intifádě. Co to DJT dělá? Jak se to rýmuje s jeho proklamovaným cílem zanechat na Blízkém východě mír? Je správná úvaha, že pokud se „světový lídr“, tedy vedoucí velmoc, bude chovat takhle, tak za chvíli zjistí, že už nemá koho vést, tedy že USA už kráčejí samy?
Už několikrát jsme si tu říkali, že Palestina, Tibet, Krym, Kosovo a další podobná „žhavá“ témata jsou ve skutečnosti tématy už dávno vyhaslými a vyřešenými, jen se to málokdo bojí přiznat nahlas. Palestinská Palestina se dnes rozkládá na necelých 11 procentech území původně určeného OSN. Několik palestinských ostrůvků utopených v izraelské okupaci. Zkrátka, realita je taková a tvářit se, že bude jiná, je zbytečné pokrytectví. Nebo snad má někdo po ruce funkční a proveditelný plán, jak donutit židovské kolonisty, aby se z okupovaných arabských území stáhli? Buďme realisté. A totéž platí i pro Trumpovo rozhodnutí ohledně Jeruzaléma coby hlavního města židovského státu.
Ve skutečnosti totiž na realitě nic moc nemění – palestinský stát bude mít ke svému vzniku stejně daleko s Trumpem nebo bez Trumpa, a beztak zůstane jen na papíře. Z tohoto pohledu sice chápu naštvání Palestinců, kteří přicházejí o poslední zbytky alespoň teoretických nadějí, ale současně ze zkušenosti vím, že ti realističtější z nich už dávno vědí, že je jejich kauza „pohřbená“. A vědí to ostatně všichni, kdo se nyní na Trumpa tak vrhají, ať už Němci, nebo Francouzi, nebo „bruselští“. Kdosi jim prostě bere „hračku“, na níž se mohli bezbolestně a bez rizika „morálně vyžívat“, tak jsou naštvaní, ale diplomatické styky s USA kvůli tomu samozřejmě nepřeruší. Jsme prostě nyní svědky obří vlny mezinárodního pokrytectví.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml