Mohl byste čtenářům přiblížit, co to vlastně dohodovací řízení v našem zdravotnickém systému je?

Ve veřejném zdravotnictví máme tři hráče – zdravotní pojišťovny, poskytovatele péče a občany-pojištěnce, ale v dohodovacím řízení smějí hrát jen ti první dva. My pojištěnci jsme dobří leda od toho, abychom platili, a to čím dál víc, v roce 2012 to bylo 220 miliard, letos už 320 miliard. Odhlásit se z pojištění nelze, a kdo nezaplatí, na toho pojišťovna pošle exekutora. Každý rok na jaře se o tyto naše peníze servou poskytovatelé s pojišťovnami jak Řekové s Trójany o Patroklovu mrtvolu, což zákon eufemisticky nazývá dohodovacím řízením o hodnotě bodu a výši úhrad. Kdo lépe vyjednává nebo hlasitěji křičí, ten v příštím roce zbohatne, ostatní spláčou nad výdělkem. S kvalitou, potřebností nebo reálnou cenou péče má tento proces společného jen málo.

A občané coby pojištěnci?

Občané, kteří systém financují a kterým má v nemoci sloužit, v tomto jednání zastoupeni nejsou. Jejich zájmy nikdo nehájí, protože ředitelé veřejných pojišťoven už dávno nejsou občany voleni, a tak vůči nim nenesou žádnou smysluplnou odpovědnost. Produktem dohodovacího řízení je tzv. úhradová vyhláška, ve které ministr buď potvrdí dosažené dohody, nebo rozdělí peníze pro příští rok podle vlastní libovůle.

A během tohoto procesu se tedy určuje, na co mají pacienti ze svého zdravotního pojištění nárok?