Paní Kaprálová, jakožto ředitelka základní a mateřské školy přicházíte každý den do styku se společenskou realitou v mimopražském prostoru. Co se v naší zemi děje? Na základě toho, s čím za Vámi přicházejí žáci, rodiče, učitelé i další občané? 

S čím za mnou přicházejí žáci, rodiče, učitelé, občané? Díky Vaší otázce jsem si uvědomila drsnou realitu. Oni za mnou vlastně nepřicházejí s ničím. Byly doby, kdy jsme s rodiči, s kolegy, abychom odlehčili nějakou situaci, rozebírali politiku, politiky…bylo to vždy vděčné téma, často se někdo svěřil s tím, co ho aktuálně tíží…dokonce jsme neměli problém si vzájemně vyměnit informaci o tom, koho jsme volili. Nyní mlčíme. Či naši komunikaci ovládne neškodný balast. Zatímco dříve (cca nějakých devět let zpátky) byla politika vděčným tématem, nyní je tématem třaskavým. Opět nám tu uzrálo díky korporátním médiím, ČT a ČRo rozdělení společnosti na ty „správné holky a kluky“ a na ty „neposlušné“. Málokdo se odváží říci nahlas, že mu více konvenuje družstvo „neposlušných“. Tedy se mlčí. Mlčím i já…snad z obavy, aby mě někdo neosočil z toho, že politiku „tahám“ do školy…což samozřejmě nečiním a dávám si na tom opravdu záležet. Ani to mně však není nic platné, udavačům tato doba přeje…a musím říci, že si mě poslední dobou dosti oblíbili. Vím, že mě někteří rodiče sledují na sociálních sítích…někteří dokonce najdou odvahu svůj souhlas s mým postojem podpořit „lajkem“…vážím si toho. Tedy toto se v naší zemi děje. Mainstreamový prostor ovládli progresivní liberálové, kteří mají plná ústa slova „demokracie“…ale používají nástroje totalitních režimů ve chvíli, kdy se od jejich ideologie někdo názorově odchýlí…tedy nálepky, urážky, mediální znevážení a agresi.

Ten kdo nemlčí, to jsou děti. Mám v hlavě více vtipných momentů, uvedu jeden. Ve výtvarné výchově si vzájemně na velký balící papír obkreslovaly svá těla. Výtvarnice obrysy těl využila k tomu, aby se na nich děti učily tonální přechody a potom těmito postavami v životní velikosti plnými barevných tónů vyzdobily školu. Míjela jsem holčičku, která si jednu postavu se zájmem prohlížela. Obrátila se na mě a zeptala se: „Paní ředitelko, víte, které dvě barvy moje mamka prostě nesnáší?“ Odvětila jsem, že netuším…a ona mi ukázala na žlutou a modrou…

Již půl roku můžete říci, že jste členkou a funkcionářkou vládní strany. Říká se Vám to rádo? Je vláda Andreje Babiše tím, co jste si přála?

Říká se mi opravdu rádo, že je Jindřich Rajchl ve sněmovně. Člověk s encyklopedickými znalostmi, rétorickými dovednostmi, velmi racionálními postoji, neuvěřitelnou schopností argumentace a odhodláním „nevýt s vlky“. Říká se mi opravdu rádo, že byl konečně tento Lord Voldemort českého politického rybníčku vpuštěn do mainstreamových médií a lidé se mohou konečně přesvědčit, že to není žádný ďábel, jak ho vykreslují tendenční média, ale člověk, který to má v hlavě sakra dobře srovnané. Říká se mi rádo, že věřím, že naši stranu, stranu PRO, povede do příštích voleb jako samostatný subjekt, který díky neuvěřitelné dřině svého předsedy bude mít „ušlapanou“ cestičku k překonání pětiprocentní hranice pro vstup do sněmovny.

Výsledky voleb jsem nesla velice těžce. A to hned z několika důvodů. V roce 2021 získali Spolu + Piráti a STAN nějakých cca 2.400.000 hlasů. Po svém čtyřletém tristním vládnutí dokázali ve volbách 2025 do PS utržit bez mála dva a půl milionu hlasů! Nechápala jsem.

Velkým zklamáním pro mne byl výsledek SPD, která získala pouhých cca 440.000 hlasů. Zklamáním pro mne byl i výsledek Stačilo! Já jsem přesvědčená, že konzervativní, vlastenecky a levicově smýšlející občané by měli mít ve sněmovně své zastoupení.

Dovolím si pokračovat ve výčtu zklamání. Zklamáním pro mne byl i tak obrovský úspěch hnutí ANO. S ohledem na dobu vládnutí Andreje Babiše, na nezvládnutí covidové eskapády. Za jeho vládnutí došlo k neuvěřitelnému rozdělení společnosti, pošlapání důstojnosti člověka, k diskreditaci vědy, nálepkování, potlačování svobod… Po něm nastoupivší vláda pětikoalice pouze uchopila otěže pevněji do rukou a již započatému pozvolnému ukrajování svobod dala mnohem větší spád.

Vládu Andreje Babiše jsem si tedy rozhodně nepřála. A nejenom z výše zmíněných důvodů. ANO nemá žádnou vizi. Je to hnutí, které není názorově jasně ukotvené, tedy občan neví, co od něho může očekávat. Podezírám Andreje Babiše z toho, že on se neřídí potřebami občanů ani rozumem, ale že na jeho rozhodování mají vliv především pokyny marketérů… Mnoho lidí v ANO je konzervativně smýšlejících, ale vyskytuje se tam i mnoho těch, kteří inklinují k progresivnímu liberalismu.

Ministrem školství je Robert Plaga, což některým učitelům vadilo už jen kvůli covidu. Patřila jste mezi ně, nebo jste chtěla dát Plagovi „druhou šanci“?

Doufala jsem, že Andrej Babiš projeví nějakou reflexi a na ministerský post již Roberta Plagu nepostaví.

A to nejenom proto, jak se vůči dětem, žákům a studentům zachoval v době, kdy ovládal veškeré dění covid. Nejenom proto, že inkluzivní vzdělávání nechal běžet v nastaveném systému a učinil pouze kosmetické změny.

Sleduji bedlivě různá vyjádření tohoto ministra na sítích, v rozhovorech. Je to člověk, který je silně proevropský. Když poslouchám jeho postoje, cítím, že by mu názorově spíše konvenovala TOP 09.

Za jeho působení na MŠMT měly různé neziskové organizace ve školách ráj – a to úplně ve stejné míře, kterou jim dopřávala bývalá vládní pětikoalice. Přestože se sám Plaga vyjadřoval, že jejich činnost musí mít nějaké mantinely a rozhodně nesmí působit politicky a ideologicky, nedělo se tak. Jako by ve školách ustupovalo vzdělávání a do popředí se dral aktivismus, školy dávaly velký prostor diverzitě, někdy jsem již cítila závan určité převýchovy a potlačování konzervativních hodnot, do popředí vystupovaly měkké obory. Školství za Plagy ustupovalo od klasického modelu založeného na faktech, disciplíně, znalostech směrem k „měkkým kompetencím“, projektům, řešením emocí, wellbeingovým tématům. Neříkám, že je to úplně špatně…ale vše vyžaduje zdravou míru.

Mám problém i s osobností Roberta Plagy. Z jeho mnohých vyjádření se zdá, jako by mu ANO příliš „nevonělo“…ale zároveň se nezdráhá využít toto hnutí jako svůj kariérní žebřík.

Nicméně za vše hovoří i fakt, že po konci Babišovy vlády zůstal překvapivě na ministerstvu, kterému tehdy vládl Petr Gazdík (STAN) a stal se jeho náměstkem.

Každopádně, jaké změny ministr Plaga nyní provádí – nebo neprovádí – a jaké na ně máte ohlasy? Případně jaká je Vaše osobní zkušenost s nimi?

Robert Plaga zdědil po předchozí vládě onu slavnou „velkou školskou supernovelu“ (zákon č. 267/2025 Sb.), která obsahuje celou řadu zásadních změn. Mnozí jsme s napětím očekávali a stále očekáváme, jak se k těmto změnám Robert Plaga postaví. Zmíním jenom ty nejdiskutovanější a nejkritizovanější novinky.

Velmi diskutovaný byl přesun financování nepedagogů (uklízeček, školníků, administrativních pracovníků) ze státu na zřizovatele škol. Je to velká systémová změna v rozpočtech škol. Kromě toho, že vnesla nejistotu mezi nepedagogické pracovníky, další byrokratickou zátěž pro ředitele škol a zřizovatele, přinesla také mnoho otázek a obav.

S velkou novelou přišlo systematičtější ukotvení školních psychologů, speciálních a sociálních pedagogů (to znamená, že školy mají nárok na jejich financování). Je to docela absurdní. Na jedné straně se dostává na výsluní trend vzniku velkých celků…což klima škol rozhodně pozitivně neovlivní…a zároveň přichází jakási „papírová reforma“ v podobě podpůrných profesí, když už nyní je jasné, že není v moci ředitelů takové profese do škol získat neb na trhu prostě nejsou, a pokud ředitel náhodou někoho objeví, na tabulkový plat ho rozhodně nezíská.

Historie již tyto pokusy o centralizaci zná. Když tehdy selhaly, proč by neměly selhat nyní?

Velká kurikulární reforma (přinesla nový RVP) vyvolala doslova bouři. Dokonce takovou, že ji Robert Plaga odkládá o rok (některé části i déle). Nový RVP představuje velmi obsáhlé téma a já nejsem schopná ho v rámci jednoho rozhovoru nějak smysluplně shrnout. Diskuzi nad ním vyvolalo mnoho otázek, jednou z nich je například absence ruštiny v nabídce dalšího povinného cizího jazyka.

Ale pro mne je nejzásadnější toto. Nový RVP dává školám obrovskou míru svobody. A bude velice záležet na tom, v jakých rukách se ocitne. Může být uchopen moudře a ku prospěchu žáků…ale také se ho může chopit někdo, kdo do žáků bude „hrnout“ nesmyslnou klimatickou agendu, z diverzity učiní nástroj manipulace a perverze…prostě zneužije ho k šíření ideologie, která ovládla západní svět a média…k šíření progresivního liberalismu.

Další třaskavou změnou je nepochopitelná odkladová novela ŠZ. Jedná se o omezení odkladů školní docházky z důvodu školní nezralosti. Nezralé dítě pozná zkušený elementarista již u zápisu a samozřejmě každá učitelka mateřské školy. Školské poradenské pracoviště dítě odborně posoudí a kompetentně se vyjádří, zda doporučuje či nedoporučuje OŠD. Těmto dětem bude velmi zkomplikován a znepříjemněn nástup školní docházky…jenom proto, že se v této věci angažovali ti, kteří kolem předškoláka ani neprošli. Přinese mnoho komplikací, a ještě více znesnadní práci už tak vytížených elementaristů na základních školách. A za tím vším stojí jediný…a naprosto lživý argument. Totiž že jsou odklady školní docházky zneužívány. Jednou pro vždy…odkladů školní docházky zneužít nelze!

Změn přinesla velká školská novela mnoho, zde zmiňuji pouze zlomek z nich.

K některým bodům se ministr Plaga staví kriticky, některé podporuje, některé hodlá prověřit či zmírnit. Tedy počkejme si.

Školství je více než deset let penetrováno pokusy liberálních neziskovek zasahovat do výuky. Zažila jste nabídky typu „my k vám přijedeme a budeme dětem vykládat o komunismu, genderu, změně klimatu, válce na Ukrajině, homosexualitě, mediální gramotnosti“ apod.?

Ano, takových nabídek chodí do škol velké množství. Chtěla bych důrazně říci, že § 164 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 561/2004 Sb. (školský zákon) jasně říká, že ředitel odpovídá za to, že škola poskytuje vzdělávání v souladu s tímto zákonem a vzdělávacími programy a zároveň odpovídá za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání. Stávající RVP (dle něhož si školy vypracovaly své Školní vzdělávací programy), podle něhož ještě většina škol učí, rozhodně nenutí zvát do škol žádné neziskové organizace, které by dětem mátly hlavu ohledně genderových otázek, klimatických nesmyslů a jiných pochybných témat. Ředitel tyto neziskové organizace může na půdu své školy nepustit. Pokud je pouští a ony nebezpečně ovlivňují žáky, jde toto výlučně za ředitelem, který by měl za dopady svého rozhodnutí nést plnou odpovědnost. Zároveň pokud pouští na půdu školy politické neziskovky, politické subjekty a politiky samotné, aby propagovali (zvláště na středních školách před volbami) svá politická uskupení či jakoukoli ideologii, porušuje § 32 odst. 1 školského zákona (zákon č. 561/2004 Sb.). 
Proč to někteří ředitelé dopouštějí? Možná jsou sami ideologicky ukotvení. Možná chtějí patřit do družstva těch „správných kluků a holek“. Možná se bojí svých zřizovatelů. Anebo jenom nesledují, co se kolem nás děje a nevědí, co konkrétní neziskovky ve škole s dětmi činí.

Každopádně jsme v 89. roce bojovali za to, aby školy byly apolitické. Aby zajistily bezpečné prostředí, které podporuje svobodnou diskuzi. Aby byly místem, kde má pluralita názorů své nesporné místo a každý se může vyjádřit, aniž by byl jakkoli postihován.

Bojovali jsme za to, že škola nemá právo plést se rodině do výchovy. Díky apatii každého jednoho z nás jsme v těchto otázkách zpět před rokem 89.

Čteme každopádně děsivé zprávy o tom, že masivní procento dětí má psychické problémy, často akutní. Jako spouštěcí moment se často uvádí období covidu, ale třeba i „klimatická tíseň“ či sociální sítě. Jaké jsou Vaše zkušenosti s těmito trendy i s těmito diskutovanými příčinami?

Je pravda, že poslední dobou sledujeme velmi znepokojivý nárůst psychických obtíží u dětí a dospívajících. Mnoho dětských psychiatrů uvádí, že řeší více úzkostí, depresivních stavů, sebepoškozování, poruch příjmu potravy i problémů se zvládáním běžných životních situací. U části dětí vidíme závislost na online světě, ztrátu schopnosti soustředění, větší citovou křehkost i neschopnost zvládat konflikt nebo samotu. Dítě dnes často vyrůstá v permanentním proudu emocí, strachu, dramat a algoritmicky dávkovaných podnětů. Mozek nemá chvíli klidu. A to je něco, co žádná generace před nimi nezažila.

Do hlav je jim navíc účelově vtloukána blížící se hrozba vyfabulované klimatické apokalypsy. Část mladých lidí skutečně prožívá obavy z budoucnosti.

Vidím ale i jiný fenomén poslední doby. Děti dříve prostě „zmizely venku“. Stavěly bunkry, lezly po stromech, hádaly se, popraly se, usmiřovaly, vymýšlely hry. Nebylo to dokonale bezpečné ani dokonale efektivní, ale učily se žít. Dnes vyrůstá generace, která má dokonale organizovaný čas, ale velmi málo prostoru být chvíli sama se sebou. Mám občas dojem, že dítě dneška má diář vytíženější než já. Jen místo předsednictva v Praze má ono keramiku, angličtinu či fotbal.

Navíc si vůbec nejsem jistá, zda trend současného školství nimrat se neustále v pocitech, není kontraproduktivní. Dítě samozřejmě potřebuje mluvit o emocích, ale také se učit běžnou psychickou odolnost, zvládání nepohody a schopnost obracet pozornost i ven k činnostem, vztahům, práci, pohybu, humoru, smyslu života. Pokud se člověk neustále soustředí jen na své nitro, každou náladu analyzuje a každé nepohodlí interpretuje jako problém či diagnózu, může se stát, že začne své obtíže zesilovat. Myslím, že čemu věnujeme neustále pozornost, to často roste.

Trochu se obávám, že sami tomu všemu „přitápíme pod kotel“.

Pokud to zobecním, nemáte někdy pocit, že jakási podivná „blbá nálada“ panuje v naší zemi už právě od covidu? Nejen u dětí, ale u všech? Zejména se to projevuje v mezilidských vztazích a v chování člověka k člověku.

Mám ten pocit také. Covid rozdělil neskutečně naši společnost. Tupá nelogická nařízení, která lidé s racionálním myšlením nedokázali respektovat. Proti nim stáli ti, kteří v panické hrůze všemu věřili a poslušně dodržovali každý nesmysl. Vzpomínám si, jak jsem si byla zaběhat v lesíku (samozřejmě bez respirátoru) a nějaký dědula s respirátorem na ústech na mě křičel, omlouvám se za autenticitu: „Kvůli takovým sviním tady všichni pochcípáme!“ Zažili jsme si na vlastní kůži jakousi formu segregace, společenského vyloučení. Přesvědčili jsme se o tom, jak lehce lze zmanipulovat společnost k agresivitě, odsudkům, pranýřování. Pak přišla nepochopitelná ukrajinská anabáze. Ti, kteří si zachovali rácio za covidu, dokázali i v této době používat svůj mozek a kriticky vyhodnocovat veškeré okolnosti konfliktu a absurdní konání vlády…tehdy již pětikoalice. Korporátní média a Česká televize dokázaly převrátit hodnoty tak, že z gaunerů učinila světce a ze slušných lidí dezinformátory, dezoláty, páté kolony a proruské šváby. Neskutečné!  Od té doby sledujeme jednu absurditu za druhou…námi živení bojeschopní nebozí ukrajinští hrdinové se nám zde opíjejí, rvou a vyřvávají po náměstích mávajíce vlajkami Azovu a naše mladé rodiny přemýšlejí, zda rodinný rozpočet ustojí druhého či dokonce teprve prvního potomka. Řetězce, zřejmě posíleny kartelovými dohodami (jinak si jejich cenovou politiku vysvětlit nedokáži), ždímou naše občany. Za slova se odsuzuje, Spravedlnost sundala svůj šátek…

Cenzura běží na plné obrátky. My si jako otroci platíme Českou televizi, která ale dává prostor pouze ideám progresivního liberalismu a na ostatní názorové skupiny doslova kašle. Informuje jenom o tom, o čem se jí hodí, zkresluje informace a manipuluje diváky. Lidé se bojí mluvit, nevěří si. Jsou zadlužení a vystrašení.

Člověk člověku dokáže působit neskutečné příkoří. Chováme se jako predátoři, lidství jsme v sobě dokonale potlačili. Na piedestal stavíme pozlátka a do toho zemitého, čistého kopeme. V jednadvacátém století bychom již měli být dostatečně moudří a obroušení historií. Opak je pravdou. Až mrazí, jak se vše na tomto světě stále dokola opakuje…

V médiích slýcháme, že Váš stranický předseda Jindřich Rajchl je útočný a rozděluje společnost. Co na to říci?

Na to je zbytečné cokoli říkat. Média zde rozpoutala válku. Zahodili novinářskou etiku. Z novinářů a politických moderátorů se stali aktivisté, kteří hájí a propagují tu svoji jedinou pravdu…a každý, kdo byť jenom malinko zavání konzervativními hodnotami, je jimi veřejně znevažován. Zneužívají dosahu mainstreamových médií, aby podprahově manipulovali veřejností. Jindřich Rajchl je výrazná osobnost konzervativní pronárodní politické scény, tedy je samozřejmé, že to od nich schytává ze všech stran. Jejich cílem je vytvořit mu ve společnosti takový obraz, aby byl tím posledním, komu by volič s důvěrou svěřil svůj hlas. Tím, kdo rozděluje naši společnost, jsou tito mediální aktivisté, kteří se neprávem označují za novináře. Média neznají hranice, nenávist mezi názorovými tábory je nebezpečně vyhrocená. Varuji je, až padne první výstřel, hostinský učiní čárku na jejich lístku.

Každopádně, Vy stojíte na pozici ředitelky školy a předsedkyně PRO v Královéhradeckém kraji. Co říci na závěr k tomu, co naše země potřebuje a k čemu musí vláda Andreje Babiše přispět?

Vláda Andreje Babiše musí využít svého vymezeného času k vládnutí a vyřešit neodkladně Českou televizi a Český rozhlas. Pokud je chce zachovat jako veřejnoprávní média, musí učinit vše pro to, aby plnila tuto službu v souladu s Kodexem ČT a novinářskou etikou. Pokud toto vláda podcení, nechť se připraví na to, že v příštích volbách je návrat politických subjektů mávajících vlaječkou progresivního liberalismu téměř jistý.

Pak se můžeme připravit na to, že naše národní zájmy dostanou tvrdou ránu. Je třeba okamžitě zastavit politické procesy, očistit a odškodnit ty, kteří v nich byli souzeni a odsouzeni. Je nutné vymýtit cenzuru z veřejného prostoru a znovu přesvědčit občany, že mají plné právo veřejně ventilovat své názory a postoje, aniž by jim hrozilo vláčení po soudech. Českou korunu, právo na hotovost a právo být offline včlenit do Ústavy.

Vláda se musí soustředit na energetickou soběstačnost a zastavení nesmyslů spojených se zelenou politikou. Zrušit emisní povolenky, zastavit ETS 2, přestat s hyzděním naší krajiny větrníky… Musí hlavně dostat ceny energií na únosnou a přijatelnou mez.

Skončit s onou nesmyslnou podporou Ukrajiny, neakceptovat migrační pakt, který by se měl naplno používat od června 2026. Konečně odvážně a tvrdě hájit zájmy občanů ČR.

Dostat politické a ekologické neziskové organizace ze škol.

To je jenom zlomek toho, co by měla tato vláda učinit. Vím, že tak neučiní. Volby by musely dopadnout jinak.

Budu tedy doufat, že alespoň nepatrná část z mého výše uvedeného výčtu, nalezne své naplnění. 

Psali jsme:

Rajchl (PRO): Bojujeme za vaše zájmy na všech frontách

Kaprálová (PRO): Oběť se nemůže omlouvat tyranovi

Rajchl (PRO): Naše suverenita a svrchovanost není na prodej

Rajchl (PRO): Kontrakt Fialovy vlády je nejhorší na světě