Chystaná reorganizace policie vyvolala vládní krizi. Do kritiky plánu vedení policie se razantně zapojilo i státní zastupitelství, reformu policie kritizoval i nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, dokonce požádal o odložení reformy o měsíc, aby se bylo možné vypořádat se všemi podněty, které dali státní zástupci. Považujete snahy státního zastupitelství, které spadá pod jiný resort, za správné? Jak jste postupovala vy, když docházelo ke změnám v policii?
V době mého působení v resortu státního zastupitelství došlo k výrazné reorganizaci a to ke sloučení kriminální služby s Úřadem vyšetřování. Rozhodně tyto změny, přestože byly zásadní, neprobíhaly v takové politicko mediální hysterii, jako je tomu nyní. Jistě je žádoucí, aby o změnách byl informován nejvyšší státní zástupce a také měl možnost se k zamýšleným změnám vyjádřit. Na zřeteli je však třeba mít to, že policie a státní zastupitelství mají sice stejné cíle, ale jiné postavení. Policie České republiky, její útvary a v nich působící policisté jsou samostatní, nesou samostatnou odpovědnost za vyšetřování. Státní zastupitelství je „pánem přípravného řízení", a to z pohledu dodržování zákonnosti v přípravném řízení, jak uvádí zákon, a disponuje k tomuto účelu vůči policii speciálními oprávněními v konkrétních kauzách. Není však ani velící, ani řídící činitel policejních útvarů či jednotlivých policistů. Z tohoto pohledu je reforma věcí i odpovědností Ministerstva vnitra a Policie České republiky.
Velké překvapení způsobili i olomoučtí vrchní státní zástupci, když v čele s Ivo Ištvanem dokonce zpovídali policejního prezidenta, aby jim reorganizaci policie, která je v jeho kompetenci, vysvětlil. Advokát Tomáš Sokol prohlásil, že by měli doložit hodně pádné důvody k takovému kroku, politolog Bohumil Doležal to považuje za skandální. Souhlasíte s tak příkrou kritikou?
Souhlasím se stanovisky JUDr. Sokola i Bohumila Doležala, neboť veřejné přednesení toho, že policejní špičky realizují kroky na objednávku organizovaného zločinu, je opravdu závažnou skutečností. To by nemělo zapadnout a rozhodně je třeba, aby se ve výsledku k dané informaci opět veřejně vyjádřil jak vrchní státní zástupce v Olomouci, tak nejvyšší státní zastupitelství v Brně.
Olomoučtí státní zástupci dali najevo nedůvěru vůči policii i tím, že si stáhli všechny rozpracované kauzy, aby se prý nedostali do nepatřičných rukou. Není to neobvyklý krok, který přispěje ke zhoršení už tak výbušné situace?
Postup Vrchního státního zastupitelství v Olomouci je v tomto směru nestandardní, domnívám se, že k takové situaci v minulosti nikdy nedošlo. Rozhodně pokud opravdu byly vyšetřovací spisy od policie staženy, opět by pro tento krok měl být zcela jasný a přezkoumatelný důvod, neboť v opačném případě takovéto jednání vzbuzuje pochybnosti o snaze manipulovat s kauzami, ať už je to ze strany kohokoli.
Co je podle vás skutečným důvodem tak nebývalé aktivity státních zástupců? Jde jim skutečně o věc, nebo chtějí jen udržet plukovníka Roberta Šlachtu v čele ÚOOZ?
K tomu se nedokážu vyjádřit, faktem je, že otázka, zda má být či nemá být plk. Šlachta ředitelem policejního útvaru, je opět záležitostí pouze a jen vedení Policie ČR. Práce policejních útvarů nikdy nespočívala pouze na jedné osobě a zcela jistě je tomu tak i v současnosti. Konec konců pochybnosti ohledně osoby plk. Šlachty jsou dlouhodobé, objevují se informace o neschopnosti komunikace s ostatními útvary PČR, informace o porušování zákona, informace o pasivitě umožňující závažné následky v kauze lihové mafie, poznatky o úniku informací z ÚOOZ, informace o nestandardních schůzkách na nestandardních místech s politiky či některými státními zástupci. A právě z tohoto možná pramení snaha o jeho uchování či odstranění z místa šéfa ÚOOZ.
Lidové noviny neustále zveřejňují informace z kauz, které ÚOOZ vyšetřuje, ale kritika kvůli únikům se soustřeďuje na ÚOKFK. Není to podivné?
Samozřejmě se v kuloárech jak justičních, tak policejních, dlouhodobě spekuluje o cíleném poskytování informací některým vybraným médiím či novinářům, pochybnosti mohou vzbuzovat bleskové informace přímo ze zásahů policejních útvarů, ale jedná se o otázku, kterou by si mělo vyhodnotit policejní prezidium a vedoucí představitelé policie.
Vy jste působila dlouhou dobu jako státní zástupkyně, která spolupracovala na řadě kauz i s policií, takže máte přehled o situaci uvnitř specializovaných útvarů, o jejichž sloučení se dnes mluví. Myslíte si jako ti, kteří protestují proti reorganizaci, že jeden z těchto útvarů - ÚOOZ, který řídil Robert Šlachta, vykazuje tak skvělé výsledky, že jeho sloučením s "méně skvělým" ÚOKFK by došlo ke zhoršení situace a k ohrožení vyšetřování citlivých politických kauz? V Poslanecké sněmovně leží návrh zákona o státním zastupitelství, v němž je zakotveno zřízení jednoho speciálního státního zastupitelství, které bude vyšetřovat největší kauzy, přesně podle požadavků státních zástupců. Není to vlastně něco podobného, co chce zřídit policejní prezident, a co státní zástupci tak kritizují?
Považuji za zarážející, že ministr spravedlnosti a nejvyšší státní zástupce kritizují a zpochybňují vytvoření Národní centrály z důvodu, že dojde k centralizaci moci, k nepružnosti a ohrožení schopnosti vyšetřovat kauzy. K vytvoření centrálního úřadu v rámci soustavy státního zastupitelství však takovéto důvody nezmínili, přestože by zcela jistě byly taktéž namístě, neboť v rámci státního zastupitelství mělo dojít k vytvoření speciálního státního zastupitelství kumulujícího kauzy bez následného dohledu v rukou vybraných státních zástupců. Obecně se domnívám, že úspěšnost, ostatně i neúspěšnost obou útvarů je porovnatelná, ač mediálně se to nezdá. Navíc to, co je ze strany ÚOOZ komentováno jako "rozvázání rukou státních zástupců a policistů" , je dle mého názoru pouze důsledek sníženého respektování základních zásad trestního řízení a nedodržování některých ustanovení trestního řádu, na což opakovaně upozornil i Ústavní soud a to vedlo i ke vzniku Unie advokátů. Z daného stavu tedy vyplývá, že změny, které by měly být provedeny v systému Policie, by měly zaručit návrat k upřednostnění důsledného dodržování práva před zájmem na výsledku a je jedno, o jaké kauzy se jedná.
Politolog Bohumil Doležal prohlásil, že se policie, čímž myslí právě Šlachtův protimafiánský útvar, a žalobci, utrhli ze řetězu, což je podle něj zneužitelné, proto je podle něj důležité, aby orgány činné v trestním řízení byly neustále pod přísnou kontrolou demokratického právního státu. Souhlasíte?
Nezáleží samozřejmě pouze na policistech, ale důležití jsou i státní zástupci, a to z pohledu kontroly zákonnosti přípravného řízení. Pokud vrcholný funkcionář Vrchního státního zastupitelství v Praze uvede, že udělením milosti, tedy aplikací ústavního oprávnění, prezident zmařil práci pilných policistů a státních zástupců, pak je zjevné, že nahlížení na demokratické instituty je poněkud pokřivené. Mám pocit, že v pojímání trestního práva dnes převládá názor, že je třeba za každou cenu odsoudit byť jen domnělého pachatele, a to se stává osobní a nikoli profesionální záležitostí.
Jak se podle vás situace na státním zastupitelství během let změnila? Je to změna k lepšímu, nebo k horšímu?
Do situace na státním zastupitelství se dle mého názoru právě promítají osobní ambice na úkor dodržování základních zásad trestního řízení. Dochází k výraznější generační obměně vedoucích státních zástupců, tak jak tomu bylo na počátku 90. let. Ještě jednou chci ale zopakovat, že nejen dle mého názoru, ale i názoru některých mých bývalých kolegů je pojem rozvázání rukou státních zástupců jen bublinou a je nutno ji spojit nikoli s větší samostatností a nezávislostí, ale s menšími nároky na naplnění zákonných ustanovení. Je v pořádku, že je rozkrývána závažná trestná činnost, nesmí se tak však dít výběrově a cíleně s tím, že pokud není dostatek důkazů pro odsouzení, je namístě poskytnout veřejnosti alespoň informace pro dehonestaci.
Za dobu mého působení ve státním zastupitelství mohu uvést, že neexistuje zcela jistě jediný státní zástupce, který by mohl tvrdit, že mu v minulosti bylo ze strany Nejvyššího státního zastupitelství cokoli zakazováno či přikazováno vyšetřovat. Doufám, že stejně se postupuje i dnes.
Psali jsme:
autor: Libuše Frantová
