Škola, kterou vede, je určena dětem s problémy v učení způsobenými drobným poškozením centrální nervové soustavy, kde mezi žáky se specifickými vývojovými poruchami učení a specifickými poruchami chování škola integruje děti s kombinovaným postižením nebo smyslovými vadami či děti s autismem.

V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz zmiňuje pedagožka – vycházející mimo jiné z učení moderního reformátora péče o děti, uznávaného dětského psychologa Zdeňka Matějčka – i další své postoje, založené mimo jiné i na vlastní vyučovací zkušenosti z někdejších zvláštních škol. Křehkou problematiku před pár dny mimo jiné rozvířil svým výrokem prezident Zeman.

Proslýchá se, že podle dílčí části chystané novely školského zákona by někteří žáci ze speciálních škol měli přejít do běžných základních škol, přičemž při těchto integracích ředitelé těchto běžných základek poukazují ani ne tak na obavy ze začlenění vozíčkářů, ale dětí zanedbaných, lehce mentálně zaostalých, pomalejších se sklony k poruchovému chování. Údajně budou moci v rámci základní školy „dohnat“ ostatní. Co si o těchto záměrech obecně myslíte?

Byla jsem nyní týden mimo republiku, proto jsem zatím jen lehce zachytila, že zde v tomto duchu opět panuje jisté vzrušení. Na to, na co se mě ptáte, nikdy není jednoznačná odpověď. Ale obecně bych řekla, že musí být jednoznačně podmínky, které ve většině případů nejsou. Jak personální – tedy učitel a asistent, tak dále podmínky co do počtu žáků ve třídě – rozhodně ne 27 či 30 dětí ve třídě. Já osobně to vidím do dvaceti, maximálně dvaadvaceti žáků ve třídě, pak se může něco dít. Další podmínkou ovšem je vzdělání učitelů běžných základních škol.

Myslíte to v tom smyslu, že se nepřipravují cíleně na „speciální pedagogiku“, která je samostatným pedagogickým oborem?