Pane režisére, pobýváte s rodinou často v Miami na Floridě, máte tam dokonce vlastní dům, můžete tedy takříkajíc z první ruky sledovat to, co se děje kolem Donalda Trumpa…

Zajímavé je, že často potkávám staré kamarády a oni se diví, že mne potkávají v Praze. Někde vznikla fáma, že žiju s rodinou trvale na Floridě. Ale ono to tak vůbec není a být ani nemůže. Američané vás nechají existovat na půdě Spojených států maximálně 180 dní v kalendářním roce, pak musíte na 180 dní pryč. Pokud nemáte zelenou kartu, nebo nejste občan USA. A ani jedním z těchto předpokladů pro dlouhodobý pobyt na území USA nedisponujeme. Takže většinu roku trávím já i moje rodina v Praze. I když v Miami je pravda tepleji a to všichni máme moc rádi.

Ale i tak, s jakými pocity jste vnímal zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem a kampaň, která volbě předcházela?

Ano, finále prezidentské kampaně jsme na Floridě v našem miamském domě měli možnost zažít naplno a z „první ruky“. Televize byly plné kampaně a dokonce i já se svojí mizernou angličtinou jsem vnímal, jak se ve velké většině americké tv stanice předháněly ve fandění paní Clintonové a v hledání špíny a faulů na Donalda Trumpa. Ale na druhou stranu jsme vnímali i to, jak lidé kolem nás nepokrytě a nahlas vyhlašovali, že Donalda Trumpa budou volit. Kolem nás v Miami žili a žijí voliči současné americké hlavy státu. Nebyl tam nikdo, kdo by se hlásil k volbě paní Clintonové.

Jak Trumpa hodnotí lidé, se kterými jste na Floridě v kontaktu, jaká je v prvních měsících jeho vlády atmosféra?