Tento týden si připomínáme padesát let od okupace naší republiky vojsky Varšavské smlouvy. Vzpomenete si ještě, co jste ten den, kdy vojska přijela, dělal? Co jste tehdy prožíval?
Vzpomínka je to zcela konkrétní, padesát let z ní nic neubralo. Nebyl jsem nikde v epicentru dění, bylo mi dvacet let a zrovna jsem byl jako oddílový vedoucí na letním táboře, kde hlavním vedoucím tábora byl můj starší bratr…My, oddíloví vedoucí, jsme si společně užívali večera, kdy v táboře byl klid a děti spaly… Popíjeli jsme v uzavřeném prostoru pivo nebo víno, byla noc, poslouchali jsme hudbu, tančili… Když najednou na okno té chatky plné mladé zábavy zaklepal bratr Bob a oznámil nám, co slyšel v rádiu, že se právě teď v Československu děje… Zábava okamžitě skončila a my všichni, bylo nás asi deset nebo dvanáct, jsme se vypravili z lesů a luk do nedalekého Bochova na silnici Karlovy Vary–Praha „vítat“ vojáky, o nichž jsme tušili, že tudy by měli na Prahu jet. Byl v nás hněv a revoluční nadšení… A na projíždějící vojenskou techniku jsme hrdinně házeli kameny. Ty se od pancířů obrněné techniky odrážely a my jsme měli pocit, že právě teď bojujeme za naši svobodu. Ještě dnes mě polije pot, když si vzpomenu, co by se na té silnici mohlo odehrát…
Obrovskou diskusi vyvolal v minulých dnech šéf KSČM Vojtěch Filip, který uvedl, že za invazi v roce 1968 mohou hlavně Ukrajinci. Řekl: „Tehdy byl v politbyru Sovětského svazu pouze jeden čistokrevný Rus a ten hlasoval proti invazi. Brežněv byl z Ukrajiny. Většina invazních armád byla ukrajinská. Co na to říct?
Bohužel o mnohých událostech dějin je vědomí o skutečnosti překrucováno a převraceno, jak se to zrovna té které politické garnituře hodí. Ale přesto, že si myslím, že právě pan Vojtěch Filip mnohdy mluví velmi rozumně, tady se mi zdá, že je dost vedle. V Sovětském svazu vládli státu Rusové, Gruzínci, Uzbekové nebo třeba Rusové, kteří se shodou okolností narodili na Ukrajině, pořád to ale všechno byli Sověti a pořád to byl Sovětský svaz. Kdo se kde narodil, přece vůbec nerozhodovalo… Nebo to vidím špatně, možná, nevím, nemám dost historických informací a něco si o této věci pouze myslet, je podle mého velmi málo.
Mimochodem, odpustit, či neodpustit Rusku, potažmo tehdejšímu Sovětskému svazu? A jak vnímat dnešní Rusko?
Jsem přesvědčen, že se dopouštíme fatální chyby, když směšujeme Sovětský Svaz a Rusko… I když nejpočetnějším etnikem Sovětského svazu byli zřejmě Rusové, současné Rusko je zcela jiný stát. Vládne tam zcela jiný společenský systém, jiné vize světa a Ruska v něm, zcela jiné vize o životě konkrétního člověka… Není třeba odpouštět Rusku… Nebylo to Rusko, které k nám 21. 8. 1968 poslalo své vojáky, byl to stát, který již zanikl. Není ani NDR… Stejně jako zanikla Velkoněmecká říše s vůdcem Adolfem Hitlerem… Německý kancléř nebo kancléřka není přece odpovědný, odpovědná za činy svých předků, nemusí se kvůli jejich zvěrstvům krčit se svým národem někde na hanbě v koutě Evropy. Ostatně – kde není vina??? Čí dějiny jsou čisté jako květy lilie?
Někteří lidé, mezi nimi i umělci, mluví o tom, že je v současné době namístě mít strach o demokracii. Srovnávají dnešní dobu právě s rokem 1968. Vidíte také nějaké souvislosti? Je namístě obava, že by se události srpna 1968 mohly opakovat? Například Vojta Dyk uvedl, že má pocit, že se do podobných srpnů 1968 řítíme…
Už jsem to v předešlé odpovědi řekl. Je přece především zcela jiná doba!!! Není tady bipolární svět, zápasy mezi národy se vedou na jiných polích než armádních. Svět není ohrožen kýmkoliv, kdo by usiloval o zničení naší demokracie, svět přece dnes ohrožuje na prvním místě terorismus a ten nechce zničit pouze demokracii, ten má zacíleno na celou civilizaci. A politici, kteří tvrdí opak, podle mého, pouze účelově straší a haraší. A jistě to má svůj efekt.
Psali jsme:
O ztrátě demokracie se začalo mluvit po posledních volbách. V této souvislosti někteří zmiňují Andreje Babiše. Při této příležitosti by mne zajímalo, co vy říkáte na rozhodnutí písničkáře Tomáše Kluse bojkotovat akce i média, jež jsou nějakým způsobem ve spojitosti právě s předsedou vlády?
Mně to přijde směšné…Až trapné… Víc k tomu neumím říct…
Jak byste se k podobnému rozhodnutí jakéhokoliv umělce postavil jako režisér, kdyby se to týkalo nějakého vašeho filmu, kdyby byla možnost, že by jedním ze sponzorů mohla být třeba právě firma, která má nějakou spojitost s Andrejem Babišem?
Já bych za každou korunu vloženou do mé tvůrčí práce velmi slušně a velmi pokorně poděkoval. Vyšel jsem z dost chudých poměrů a vím, jak nesnadné je vydobýt každou jednu korunu…
Nejen Tomáš Klus, ale i další písničkář – Jaroslav Hutka – se postaral v letních měsících o vyostřenou debatu. Co si myslíte o jeho písničce Miloš a zubatá?
To po mně, prosím, komentovat nechtějte…
Když jsme u Miloše Zemana, co říkáte na to, že se prezident, přestože okupaci v 68. označuje za zločin, rozhodl k 50. výročí této události nepronést žádný projev? Mnozí ho za to odsoudili…
Nejsem přesvědčený, že je správné, aby se kdekdo vyslovoval ke krokům pana prezidenta. Tedy ani já… Děláme to, bohužel… A je to chyba… Pan prezident koná, jak koná, mně se to může líbit i nelíbit. Ale musím respektovat, že je to regulérně zvolená hlava státu a že je jenom jeho věcí, jak řeší úkoly, související s jeho úřadem… Pokud se tak rozhodl, asi ví proč. Já jsem nezapomněl, že on byl odvážný zejména v době, kdy to bylo hodně nepopulární, ba velmi nebezpečné. Být „odvážný“ dnes je strašně snadné… A ztratilo to hodně ze své ceny.
Ing. Miloš Zeman
Vrátíme-li se do roku 1968, jak jste 68. vnímal ještě předtím, než k nám přijely tanky? Věřil jste, že může fungovat něco jako socialismus s lidskou tváří?
V té době mi bylo dvacet a méně… A jediné, co jsem tenkrát mohl i dokázal, byla víra… Ano, věřil jsem, že se povede systém, do kterého jsem se narodil a jiný jsem neznal, vylepšit do té míry, že se v něm bude žít dobře a spravedlivě…
Velkou nadějí byl právě v roce 1968 pro mnohé Alexander Dubček. Mnozí se ale také vyjadřují v tom smyslu, že je právě on nakonec zklamal. Jak to vidíte vy? A jak jste pak vnímal Dubčeka po sametové revoluci?
Řekl bych, že soudit mi nepřísluší, to je na vědeckých bádáních historiků, ti mají informace, které já k jakémukoliv soudu postrádám…
Jak dnes, s odstupem času vidíte tehdejší papaláše jako Lubomíra Štrougala nebo Milouše Jakeše? A mimochodem, pokud jste viděl dokument o Jakešovi s názvem Milda, jak ho jak z pozice diváka, tak i z pozice režiséra hodnotíte?
O Lubomíru Štrougalovi se tenkrát říkalo, že to je moudrý muž, kterého se vedení KSČ bojí postavit do svého čela, protože by to s mnohými špatně dopadlo. Tak se v rozhodujících chvílích stal nejvyšším šéfem KSČ Milouš Jakeš a špatně to dopadlo s KSČ. Ale já jsem přesvědčený, že v době, o níž mluvíme, už o KSČ bylo dávno rozhodnuto jinde a že bylo de facto jedno, kdo stanul v jejím čele. Dokument jsem neviděl.
Když se podíváme do současnosti, Českou republiku v minulých dnech zasáhla zpráva o úmrtí tří českých vojáků v Afghánistánu. I tato událost vyvolala velkou diskusi, a sice zda se podílet, či nepodílet na těchto zahraničních misích. Národ se rozdělil i v názoru, zda tyto vojáky označovat, či neoznačovat za hrdiny. Co vy na to celé říkáte?
Každý, kdo se postaví terorismu v kterékoliv části světa, je hrdina. Není tedy pochyb o tom, jestli naši chlapci, kteří položili své životy v Afghánistánu, jsou, nebo nejsou hrdinové. Samozřejmě jsou to hrdinové a jejich životů je mi strašně líto!!! A hluboce se před jejich oběťmi skláním… Přece každý jen trošku soudný člověk musí uznat, že s touto strašlivou hrozbou, s terorismem, je třeba bojovat všude, a nejvíc tam, kde je podhoubí celé téhle planetární hrozby!!! Nechci soudit, jak celý problém terorismu vznikl, kdo je vinen a kdo ho živí… Komu slouží a kdo trpí… Ale je tady a ohrožuje každého z nás. Jestli se podílet na zahraničních misích, je už problém složitější, samozřejmě podílet, ale pouze tam, kde to slouží také lidu této země, a nikoliv jen světovým mocenským politickým zájmům. A že všechny boje, které se vedou po světě, nejsou jen boje za lepší život lidí, je bohužel docela čitelné. A u toho by naši vojáci být neměli, tam by své životy riskovat nemuseli… Ale to je na těch, které si volíme…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
