Vy jste se o teroristických útocích v Paříži vyjádřil, že nevraždili barbaři z Islámského státu, jak tvrdil prezident Hollande, ale francouzští občané ze severu Paříže a Belgičané z Bruselu. A že je nutné si to přiznat a jednat. Není ale Francie už v takové situaci, že řešení neexistuje bez opuštění spousty pseudokorektních politických postojů, a toho už není Francie stejně jako celá Evropská unie schopna?
Zabíjeli částečně občané Francie, částečně občané Belgie a pak ještě dva lidé, o nichž nikdo neví, kdo byli, jenom se ví, že přišli z Řecka. Z toho plyne celé řešení problému. Zaprvé si Francie – a také Belgie – musí udělat pořádek na svém území, musí velmi zintenzivnit policejní práci a spíše než bombardování Sýrie jí pomůže zavřít do vězení extremisty na svém vlastním území. Je vidět, že na to policie není připravená. Je až šokující, že parta osmi deseti lidí destabilizovala celou západní Evropu. A mimochodem, je zajímavé, jak velkou ochranu mají ti lidé ve své komunitě, která je nevydala. Když řeknu drsný příměr, je to trošku, jako když si představíme heydrichiádu naruby. Útočníci něco spáchali, zmizeli a ti lidé za nimi stojí, jako Češi bránili ty, kteří zabili Heydricha. Tak je vidět, že se zavřela nad útočníky voda a jejich okolí je chrání. A když dojde na nejhorší, vlastně nikoho nedostali živého. Čili je vidět velké odhodlání těch lidí a velká podpora, kterou mají v komunitě, protože jinak by samozřejmě byla policie úspěšnější.
Zadruhé je vidět, že přes Řecko k nám chodí nejrůznější lidé ze všelijakých důvodů a také atentátníci. Proto musíme mít nějakou hranici, a jestli platí Schengen, musí být hranice Řecka velmi dobře hlídaná. Jestli Řecko nechce být v Schengenu, musíme si říct, které státy v Schengenu budou, a ty musí mít kontrolovanou hranici. Tolik k tomu, co je třeba udělat. Potom je naprosto jasné, kdo ten teroristický útok spáchal, že se ti lidé vidí v Islámském státu. Islámský stát je špatný, to je jasná věc, ale Islámský stát je někým podporován a bez toho, že mu skončí podpora, to nevyřešíme. Kdyby Islámský stát nedostával vojenskou a materiální podporu, nevydržel by déle než týden. To není z mé hlavy, ale slyšel jsem to od paní Hybáškové a dalších lidí, kteří tomu rozumějí.
- TÉMA: Teror v Paříži
Zmínil jste destabilizaci západní Evropy partou deseti lidí. Francie vyhlásila výjimečný stav, v Bruselu byl vyhlášen nejvyšší stupeň teroristického nebezpečí. Čím to, že jsou tak zaskočené, když vývoj v obou zemích to tak trochu předurčoval?
Je vidět, že Evropa je v mnohem horším stavu, než se zdá. Jenom doufám, že Islámskému státu nedojde, že kdyby těch kluků nebylo deset, ale bylo jich třicet, co by to přineslo, to ani nechci domýšlet. O tisíci ani nemluvím, i když nejmenší německé odhady hovoří o tom, že problémových lidí sem přišlo asi sto tisíc. Němci řekli, že asi deset procent lidí, kteří přicházejí, jsou buď kriminálníci, nebo teroristé. A my si neumíme poradit ani s deseti, jsme totálně nepřipravení a bude nám to trvat ještě dlouho. Uvědomil jsem si paralelu s bývalým Sovětským svazem, když začal bojovat s Afghánistánem, tak to trvalo třicet let. Rusko se muselo změnit, padl Sovětský svaz, měnily se režimy, strašně moc věcí se muselo změnit, než je Rusko schopné tomu čelit. Jenom doufám, že nebudeme muset projít takovými změnami, že se třeba nerozpadne Evropská unie, nevznikne něco dalšího. Situace je opravdu velmi vážná a musíme ji řešit nejen proto, že by nás teroristé ohrožovali, ale naštvává se naše populace. Vpravo, vlevo vidíme extremisty nejrůznějšího typu, kteří z toho budou profitovat volby za volbami. Čili ta věc se radikalizuje. Nezapomínejme, že ve dvacátých letech mělo Německo oprávněný strach z bolševiků a z bolševické revoluce a ten strach vyústil v to, že přišel Adolf Hitler, všichni mu tleskali a nikdo nedomyslel, že je jako ti bolševici, jenom v bledě modrém. Myslím, že by Evropa měla upouštět páru, ale ty špičky si to bohužel neuvědomují.
Neopakuje se historie v tom, že možné rozvrácení Evropy znovu vzejde z Německa?
Hodně se to klade za vinu německé kancléřce. Ale Angela Merkelová čelí tomu, že migranti mají velkou podporu SPD a sociálních demokratů celoevropsky. Ona se chce udržet u moci, také udržet velkou koalici, a tak se snaží a doufá, že se to nějak vyřeší. Ale to, jestli se udrží, nebo neudrží velká koalice v Německu, už teď není hlavní věc. Hlavní věc je, aby koalici pak nedělal někdo úplně jiný. Ale strach z islámských teroristů mám stejný jako z nějakých evropských extremistů. A mohou to být pravicoví extremisté typu, jak se říká fašisti, ale mohou to být i levicoví extremisté. Znám spoustu lidí, kteří vlastně fandí islámským teroristům a říkají, že to je správné, že to je útok na Židy, na bohaté. Jsou lidé, jež nechtějí, aby to v Čechách bouchlo, ale jsou lidé, kteří islamistům drží palce. A drží jim je i ve Francii, jinak by je policie chytila do čtyřiadvaceti hodin.
Psali jsme:
Primář psychologického oddělení Vojenské nemocnice Brno Jiří Brančík v České televizi uvedl, že motivací pro teroristické útoky v Paříži je nenávist. Podle něj je v tom víra a tito lidé prostě věří v to, že je třeba bojovat proti jinému způsobu života a prosazovat svoje, nehledají nějaké zdůvodnění. Co si o takovém tvrzení myslíte a nebylo by pak namístě jít až tak daleko a zakázat islám v Česku nebo i v Evropské unii?
My si pleteme islám a islamismus, to jsou dvě různé věci. Já jsem třeba vlažný katolík a předpokládám, že asi nikdo nechce, aby se vracely katolické extrémy typu inkvizice. Zakázat islám je proto nesmysl. Ale extremistů tu máme dost. Myslím, že jak se situace bude přiostřovat, tím, že tu máme tolik pravicových a levicových extremistů, že i když tu nemáme nikoho z islámu, si úplně vystačíme. Když vezmu ortodoxní komunisty, ortodoxní anarchisty, ortodoxní pravičáky, těch lidí je tu určitě dost. A jak vidíme z Francie, ono jich stačí deset. Nemusejí vyhrát volby, úplně stačí, aby jich bylo deset. Proto je třeba na jednu stranu zklidnit a na druhou stranu musí policie jednat. Francie by měla především říct, že si udělá pořádek na předměstích. Začíná to dělat, nejsem si úplně jistý, že to třeba dělá Belgie, ale vůbec to nedělá Německo. Prezident Hollande má silné řeči vůči Islámskému státu, uskutečnili dvě bombardování, ale je vidět, že francouzská policie se snaží jakoby čistit Francii, což je dobře. Vzali to za správný konec a ten výjimečný stav jim to umožňuje poměrně jednoznačně řešit. Na druhou stranu je třeba, aby výjimečný stav také skončil v přijatelnou dobu, protože to rovněž není zrovna podpora demokracie.
Co si myslíte o ruském vojenském angažmá v Sýrii? Je třeba akceptovat, že Rusku tam jde především o jeho zájmy, když to ale zároveň pomáhá světu v boji s Islámským státem?
Každému jde vždy o jeho zájmy. Já jsem velký fanda Ameriky, ale Islámský stát existuje, protože ho podporuje Saúdská Arábie a ta si to může dovolit, protože obchoduje s Amerikou. Čili vždy někdo má nějaké zájmy. Hlavně nepřipouštějme diskusi typu, že někdo je hodný a někdo špatný, každý má své zájmy a dokonce je možné, že se v různých zájmech s někým potkáme a s někým rozejdeme. I se Saúdskou Arábií se můžeme shodnout na některých věcech, ale stejně tak se můžeme s Ruskem domluvit na boji s Islámským státem. O to víc, že bez Ruska ani nelze vyhrát, jak říkali Hollande, Obama a další, navíc Rusko je jediné, které tam poslalo vojáky. Na druhé straně to neznamená, že musíme Rusko se vším všudy chválit. Často o politice diskutujeme jako malé děti. Mám někoho rád, nemám někoho rád. Buď k smrti nenávidím Rusko, nebo miluji Rusko a nic na něm není špatně. Ale tak to přece není. Churchill, který je asi vzor, se dokázal domluvit se Stalinem na porážce Hitlera, ale nestal se kvůli tomu komunistou. Dokonce jakmile skončila válka s Hitlerem, hned začal dělat všechno pro to, aby Stalin skončil.
Na svém facebookovém profilu jste doporučil tesat větu herce Karla Dobrého, který žil v Sýrii, že tam nemůže přece zůstat jenom spálená země a pár gangsterů, kteří si to vybojují, a zbytek uteče jinam. Je ale vůbec reálné, že by to dopadlo jinak?
Myslím, že ano. Uvedu analogii, kterou jsem už několikrát slyšel. Když naši lidé utíkali v roce 1939 do Francie a Velké Británie, všem chlapům tyto země daly samopal a řekly, vybojuj si Československo zpátky. Francie ani Anglie přece neříkaly: „Utíkejte všichni z protektorátu, budete tady žít pod naší ochranou, budete se mít dobře.“ Na každého chlapa, který odešel do Sovětského svazu, do Francie, do Anglie, byl vyvíjen velmi silný tlak, aby vstoupil do našich armád. To samé se dělo za první světové války. To, co my teď děláme, že říkáme „Vykašlete se na svoji zemi, my vás tady budeme živit, budete se mít strašně dobře v Německu“, povede k tomu, že časem zjistí, že tam stejně budou jako občané druhého řádu. Někteří z nich se adaptují, ale spousta z nich bude na podporách, místní na ně budou koukat skrz prsty, jako je to obvyklé na předměstí Paříže. A oni se dříve nebo později zradikalizují. My jsme jim měli dát zbraně. Ale řekněme si, jak to bylo. Tu válku jsme jako Evropská unie velmi podporovali, proto je to tak složité, že tzv. umírněná syrská opozice byla vyzbrojovaná Západem a ona pak dala všechny zbraně Islámskému státu, což zjednodušuji. Ale kdybychom tam ty zbraně nedodávali, tak by pravděpodobně vyhrál Asad a ta válka i uprchlická vlna by třeba vůbec nebyly.
Psali jsme:
Evropská unie jednoznačně selhala a migrační krizi vůbec neřešila. Má vůbec smysl pokračovat v projektu diskusního klubu v krásném prostředí kaváren v Bruselu, nebo stačí evropskou spolupráci jen nějak změnit?
Evropská unie v podstatě umřela. Teď je třeba si říct, jestli skutečně chceme vybudovat Evropskou unii v duchu krásných myšlenek z doby prosperity, nebo jakou ji chceme budovat, či zda se vrátí národní státy. Evropská unie se snažila nahradit národní státy, ale základní principy, to znamená ochrana hranic, společná policie, společná armáda, společné právo, které by bylo stejné ve všech zemích, tu nejsou. Zůstaly národní státy, které byly jenom oslabené schengenským prostorem. Máme dva prvky, jež jsou společné státům, a to je Schengen a euro. Jinak jsme všechno ostatní nechali být a řešíme naprosto sekundární věci jako zastoupení žen v dozorčích radách. A vůbec nepřemýšlíme o tom, že sem můžou přijít lidé, kteří ženy vůbec nepustí do práce. Musíme si říct, jestli chceme společný stát, ať už to bude federace, nebo superstát, a ten musí mít svoji armádu, policii. Nebo jestli chceme mít Unii, která pak musí mít alespoň společnou hraniční stráž, pokud chceme mít Schengen. Nebo si řekneme, že ten Schengen jsme přehnali, a budeme mít hranice jednotlivých států, což nám nebrání obchodovat bez daní a bez cel. Teď se musí najít lídr, který to rychle vyřeší, protože národní státy na to ještě nedozrály a v Bruselu je pořád taková představa, že tohle všechno přejde a pak zase budeme pokračovat dál, aniž cokoli uděláme. Ale ono se to samo neudělá.
Čím si lze vysvětlit tu mnohaměsíční nečinnost Evropské unie, díky níž Evropu křižují statisíce uprchlíků?
Myslím, že v Bruselu to nechávají dojít hodně daleko, aby se při té příležitosti zrušily národní státy. Ta určitá neschopnost Evropy je daná tím, že část politiků doufá, že se to po té horké situaci vrátí zpátky k národním státům, že budou zase hranice, a druhá část politiků zase doufá, že se při této příležitosti podaří národní státy zrušit. Že se třeba řekne, nebude žádná Česká republika, ale bude něco jako český kraj, ale armáda i policie budou pod vedením Bruselu. Mnohem pravděpodobnější je ale první varianta, což znamená, že to spadne zpátky na národní státy. A to je důvod, proč se migrační krize neřeší, protože jsou dva tábory, které se neumějí domluvit. A každý čeká, že tím vyhrocením se to rozhodne v jeho prospěch. Tedy, že buď lidé řeknou „Už konečně udělejte celoevropskou policii a armádu“, nebo řeknou „Tak už konečně pryč s Evropskou unií a vraťme se k České republice“.
Když došlo k přerušení dodávek elektřiny na Krym, komentoval jste to, že jste zvědav, jak se tohle bude u nás hodnotit, zda jako hrdinský čin, nebo terorismus. Zamlouvá se vám, když se v České televizi mluví o strůjcích útoku na stožáry s vedením jako o aktivistech?
Slovo aktivisté je tak krásné, že z něj není úplně jasné, jestli je pozitivní, nebo negativní. Z toho je vidět, jak jsme z toho zmatení. Je to takový pokus upozornit zase na Ukrajinu ve chvíli, kdy z jejich úhlu pohledu „hrozí“, že by se Západ s Ruskem mohl sblížit. A jak se to bude hodnotit dál, se uvidí. Těch vlivů je tolik. Teď si vezměte, že poprvé od roku 1953 sestřelilo NATO ruské letadlo, tedy i my jako součást NATO. Jsme svým způsobem, pokud se to nějak nevysvětlí, ve válce s Ruskem. Kdyby nás NATO požádalo o spolupráci třeba při útoku na Rusko, musíme vyhovět. Situace je tak strašně vážná, že je opravdu třeba, aby to řešil někdo schopný, protože to není žádná legrace. Nevím, jestli to sestřelení bylo oprávněné, nebo ne, ale když dá někdo z NATO pokyn k sestřelení ruského letadla, tak to není legrace. To už je jenom o tom, že někdo dá pokyn k vystřelení raket. A co když někdo neudrží nervy na uzdě? Stálo by za to, aby si spíš všichni sedli k jednomu stolu a trošku vypustili páru, protože emocí je teď strašně moc. A ani v Česku není moc důvodů emoce přidávat, protože jinak tu lidé vlítnou do ulic.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jiří Hroník
