Jaké pocity ve Vás vyvolává pohled na skoro liduprázdné ulice centra Prahy, kde chybí kvůli protikoronavirovým opatřením a složitějšímu cestování turisté, kvůli nařízené distanční výuce mimopražští studenti a kvůli obavám z nákazy i část těch, kteří se do těchto míst hlavního města jindy vydávají za zábavou?
Moje kancelář je v budově Karolina, tedy úplně v centru. Je to smutný pohled, zavřené obchody, restaurace, málo návštěvníků. Protikoronavirová opatření trvají již několik měsíců a výrazně změnila život v naší zemi. Nejde jen o Prahu, restrikce mají velký dopad po celé zemi. Způsobily mezi lidmi velký strach a nejistotu, oslabují fungování ekonomiky, řada odvětví byla těžce zasažena, mnozí drobní podnikatelé a živnostníci prožívají skutečně obtížné časy. Bohužel, řadu problémů nezpůsobil koronavir, ale restrikce, které byly na začátku epidemie zbytečně plošné, a trvaly příliš dlouho.
Je nutné se nyní takových plošných zásahů co nejvíce vyvarovat.
Nynější opatření a omezení jsou reakcí na prudce rostoucí počet pozitivně testovaných lidí. Přibývá států, které Českou republiku zařazují kvůli šíření koronaviru mezi rizikové země. Čím je tento stav u nás způsoben, když v sousedních zemích se daří situaci zvládat výrazně lépe?
Narůstající čísla je třeba pečlivě sledovat a analyzovat. Musíme je brát vážně, ale neměli bychom často v důsledku senzacechtivých mediálních titulků propadat panice a beznaději. Je nutné vnímat je v kontextu počtu těžce nemocných pacientů a sledovat kapacity v nemocnicích, korigovat algoritmy přijetí do nemocnic a testování. Ale zejména být proaktivní a nečekat, až se něco stane.
V létě byl klid, ale v září se žáci a studenti vrátili do škol, a také se lidé vrátili do zaměstnání, kanceláří a městské hromadné dopravy. To vše stojí za nárůstem. A také se zvyšuje počet testů.
Důležité ovšem je, že většina lidí pozitivních na COVID-19 je bezpříznakových, s žádnými či velmi mírnými obtížemi. Doporučuji všem dodržovat pravidlo tří R, tedy roušky, rozestupy a mytí rukou.
Čekáte ze strany státu změnu v přístupu k boji s epidemií poté, co se ministrem zdravotnictví stal epidemiolog Roman Prymula?
Věřím, že se změní styl komunikace, omezí se množství tiskových a mediálních výstupů. Profesor Prymula je odborník. Přeji mu do jeho práce hodně zdaru, situace není jednoduchá. I proto bych si velmi přál, aby stát výrazně zlepšil komunikaci ohledně opatření, restrikcí a změn ohledně koronaviru. Informace jsou, bohužel, často zmatečné, nejasné a všichni je dostáváme na poslední chvíli. Takový stav nelze akceptovat, zvlášť v momentě, kdy tato rozhodnutí zásadně mění ze dne na den chod škol a ovlivňují životy statisíců žáků, studentů i rodičů.
Psali jsme:
Není málo těch, co tvrdí, že to celé je především velká mediální bublina. Za jak závažné onemocnění COVID-19 považujete Vy a co říkáte často používanému srovnání s „chřipečkou“?
Situace je vážná na to, abychom vir označovali pouze jako „chřipečku“. Na druhou stranu, rozhodně není na místě šířit kolem koronaviru paniku a vytvářet pocit absolutního zoufalství. Viry tady byly, jsou a budou, to je prostě fakt.
Je nutné, abychom se jako společnost dohodli na takových opatřeních, která ve jménu boje proti koronaviru nezdevastují životy nás všech a nezlikvidují naši ekonomiku.
Opatření musí být založena na vědeckých faktech a datech, ne na emocích, mediálních titulcích či politických náladách. Nemůžeme se před koronavirem schovat, zavřít se na několik měsíců či let doma a čekat, že odejde. Musíme se naučit s koronavirem žít.
Proti zlehčování choroby poukazováním na to, že pacient zemřel s covidem, nikoli na covid, se ohradili přední čeští kardiologové a plicní lékaři s tím, jak může vir poškodit srdce a plíce a že bez této nákazy mohli mnozí z nich žít. Faktem ale je, že těžký průběh onemocnění mají lidé s rizikovými faktory. A to není jen vyšší věk, jak upozorňuje profesor Jan Pirk, ale i obezita, kouření, cukrovka, plicní onemocnění nebo snížená imunita. Jak ale tyhle rizikové skupiny chránit? Copak lze izolovat kuřáky, tlouštíky, lidí trpící cukrovkou?
U počtu úmrtí, které má mít u nás na svědomí koronavir, nikdo nedokáže spolehlivě říci, u kolika pacientů byl právě on tou hlavní příčinou smrti. Jde často o kombinaci několika faktorů a morbidit. Mezi rizikové pacienty patří určitě lidé se závažnými nemocemi, jako jsou cukrovka, obezita, srdeční obtíže. Riziko stoupá s věkem – stejně jako u jiných nemocí. Je důležité, aby se tito lidé chránili, právě například pravidlem „tří R“.
Během první vlny na jaře zkritizoval profesor Žaloudík ostře Českou televizi za to, že její kanál ČT24 nonstop vysílal zpravodajství o koronaviru, přičemž na jiné nemoci umírá mnohem víc lidí, ale o těch se nevysílá nic. Domníváte se, že je společnost i vlivem přehnaného referování o covidu vystrašená?
Ano, zcela jistě. Pokud se podíváte do médií, téměř to vypadá, že všechny nemoci světa jsme vyléčili a zbyla nám jediná – COVID-19. Mrzí mě také, kolik prostoru dostaly a stále dostávají v médiích ve věci koronaviru často dezinformace či nesmysly. COVID-19 je zaklínadlem na každé téma. Bohužel, nádory, infarkty, mrtvice, hypertenze, vysoký cholesterol neustoupily.
Jako lékař a biochemik máte fundovanější pohled na věc než naprostá většina populace. Z čeho máte obavy, co by nás v souvislosti s koronavirem mohlo ještě potkat?
Důležité je nepodléhat panice a beznaději, to může mnohým poškodit zdraví daleko více, než koronavir. Musíme sledovat statistiky a vývoj nemoci. Sledovat, kolik lidí je nakaženo, jaký mají průběh, kolik lidí má vážné problémy a kolik lidí zemřelo, ať už na COVID-19, nebo „jen“ s COVIDem-19. Musíme tento druh koronaviru co nejvíce poznat a prozkoumat, pak můžeme být připraveni na případné další komplikace, které s sebou může přinést. Být proaktivní, což neznamená plošná, ale selektivní opatření. A upravit pravidla pro testování.
Máme se smířit s tím, že tu už koronavirus bude navždy a my budeme muset žít s některými opatřeními a omezeními nastálo?
Myslím, že to platí na 100 procent. Virus tu s námi je a bude i nadále. Tím, že budeme nosit roušky už na věky, ho nezničíme. Musíme chránit nejrizikovější skupiny obyvatel – ale rozumně! To není úplná izolace. Zbytek společnosti bychom měli co nejvíce nechat „dýchat“, protože dlouhodobá opatření na omezení mezilidských kontaktů a ekonomiky mohou do problému dostat mnohem více lidí, než by se to podařilo koronaviru. A jsem zvědav, jak pedagogové a psychologové během dalších měsíců budou zpětně hodnotit, co COVID-19 „provedl“ s psychikou lidí a s úrovní vzdělání na všech stupních škol. Už teď je zřejmé, že všeobecně stoupá riziko závislostí, alkoholismu, gamblerství a v době největšího uzavření společnosti i domácí násilí.
Jste rektorem Univerzity Karlovy, které se týká stejně jako všech ostatních pražských vysokých škol nařízení o distanční výuce. Za jak velký zásah do vzdělávání studentů to považujete?
Za problematické a omezující to samozřejmě částečně považujeme, ale jsme na to dobře připraveni. Již na jaře jsme si ve velkém vyzkoušeli, jaké je to učit on-line a kolegové na fakultách to zvládli dobře. Samozřejmě tento způsob výuky není z dlouhodobého hlediska ideální, neboť ne všechny obory jsou na on-line výuku vhodné. Spíše než to nám ale vadí ta zmatečná a nejasná komunikace ze strany odpovědných orgánů. Když se z privátního tweetu v pátek 18. září odpoledne dozvíte, že pravidla musí platit od pondělí, tak jen nevěřícně kroutíte hlavou... a je vám z toho i smutno. Samozřejmě, že to Univerzita Karlova zvládá a zvládne – přežili jsme horší období v naší historii.
plk. prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph.D.
Jaká doporučení byste lidem v této době dal, aby se chovali stejně jako dřív, nebo byli v přístupu k jiným opatrní? Jak to řešíte vy sám?
Všichni bychom měli používat především zdravý rozum. A chovat se zodpovědně – vůči sobě i okolí. Doporučuji proto dodržování vládních opatření, nosit roušky tam, kde je to nařízeno, akceptovat hygienická pravidla a v momentě, když je někdo nemocný, tak nešířit nemoc dál a zůstat doma v posteli.
A jak se říká, úsměv nic nestojí, tak ho zkusme rozdávat – vynechme někdy sledování zpráv a pusťme si vtipnou komedii, přečtěme si knížku, co nás přivede na jiné myšlenky, zavolejme svým blízkým, či se s nimi ideálně setkejme. Prostě – buďme spolu.
Imunolog Karel Drbal míní, že vakcína proti COVIDu-19 přijde pozdě, protože populace už bude rychle prostupujícím virem zasažená a celosvětově vznikne kolektivní imunita. Přesto se zeptám, nechal byste se v případě objevu účinné vakcíny sám očkovat a jako autorita byste to veřejnosti doporučil? Věříte tomu, že by se lidé proti covidu nechávali houfně očkovat?
Očkování podporuji, nerozumím tomu, že někdo své děti nedá očkovat proti infekčním nemocem. Až bude vakcína, která splní všechna potřebná kritéria, uvedena na trh, vzhledem tomu, že nejsem v rizikové skupině, přenechám ji potřebnějším. Nyní je vhodné, aby se lidé nechali očkovat proti chřipce.
Od historiků medicíny se objevilo připomenutí, že před sto lety, stejně jako nyní, se v době tzv. španělské chřipky nesourodá skupina lidí z obav o ekonomiku a dalších jiných důvodů spojila proti myšlence nošení roušek a trvala na svém i ve chvíli, kdy případů přibývalo raketovým tempem. Co si o významu nošení roušky, které má u nás nemálo odpůrců, myslíte?
Roušky nás chrání a snižují šíření virů, mají určitě svůj význam. Věřím, že nám zvyk chránit se v době zvýšeného šíření respiračních onemocnění rouškou zůstane. Když se například na jaře či na podzim šíří chřipky, bude užitečné, když si lidé nasadí roušky například v MHD. Je nutné je ale používat správně, prát je, nenosit je v kapsách nebo na ně sahat špinavýma rukama. Z dlouhodobého hlediska je ale jasné, že roušky koronavirus neporazí, ten díky rouškám nezmizí.
Prostě přijměme koronavirus jako něco, co tu s námi je a i nadále bude. Ale z čeho se nemusíme sesypat! Ani my, ani společnost, ani ekonomika.
Buďme zodpovědní – bez zásahů a nařízení.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
