Rudoarmějci byli úžasní hrdinové, vzkazuje Martin Komárek. Pak nám prozradil, co jako poslanec zjistil o fungování tajných služeb. Čerpají prý hlavně z novin

Místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna se minulé úterý dostal do střetu s protiruským aktivistou a hájil Noční vlky. Jak celý incident hodnotíte?

Informace mám pouze z otevřených zdrojů, z médií, takže je těžké se k tomu vyjádřit. Nemluvil jsem ani s Foldynou, ani s Hamáčkem, natož s Nočními vlky. Nejsem schopen to posoudit. Když to přeženu, jde o maličkost a média to rozmázla.

Mne spíše zajímá podstata věci. Tedy že Češi přicházejí na výročí konce války vyjadřovat svůj postoj k Rusku. Jaký je váš názor na to, že jedni pokládají květiny u památníků padlých vojáků Rudé armády a druzí protestují? Pleteme do pamětihodných tradic aktuální politickou situaci? Proč se tak děje?

To je skoro filozofická otázka. My stále ještě nejsme schopni a bude nám ještě dlouho trvat vyrovnat se s dějinami mnichovské dohody, kdy skončila iluze první republiky a až do roku 1989 to byly dějiny mimořádně tragické, byť s komickými rysy. To, že nás od jednoho super zločince osvobodil jiný super zločinec – tím myslím Hitlera a Stalina, je těžko skousnutelné, zvlášť když jsme se potom stali součástí ruského impéria v roce 1948. Takže chápu ten rozpor, ale já bych byl mezi těmi, kdo pokládá květiny u památníků padlých rudoarmějců. Bez ohledu na to, že jejich šéfem byl Stalin, byli to úžasní hrdinové.

Předseda ČSSD Jan Hamáček také zmínil, že podobné situace připravují sociální demokracii o hlasy. Může Foldynův střet uškodit sociální demokracii?

Já si to nemyslím. ČSSD má určitě silné panslavistické křídlo a není jen v ČSSD. Foldynu znám, on je proruský, prosrbský a je rozhodně dobře, že je ve Sněmovně někdo, kdo reprezentuje tyto názory, které určitě nejsou – podle sociálních sítí a lidí, kteří je sdílejí – v České republice osamocené. Je dobře, že někdo jejich názory projevuje, dokonce s jistou teatrálností, která je Foldynovi vlastní.

V posledních letech však takové protesty u výročí podobných událostí sílí. Jak to? Je to náladou lidí? Kritizovanou takzvanou proruskou orientací prezidenta Miloše Zemana?

Domnívám se, že je to osobností Miloše Zemana, který je v hlavách lidí spojován s Putinem. Když se podíváte na reakce politiků, je vydáván za ruského agenta první třídy a je tu spousta lidí, kteří mají Zemana trpce nerada a je nešťastná z jeho zvolení prezidentem. Stydí se za něho a chce dát najevo, že jím hluboce pohrdá, což se děje při těchto výročích.

S čím ještě to souvisí – kromě Miloše Zemana?

Určitě to souvisí ať už s údajnou, nebo skutečnou hybridní válkou Ruska proti Česku. Ty války se vedou většinou na internetu a sociálních sítích a občas se maličko přelejí do ulic. Chci podotknout, že u nás masové akce prakticky nejsou, u nás dochází k maličkým střetíčkům. Když se podíváme na země, jako jsou Španělsko, Francie, Itálie, tam jsou demonstrace, protesty, pochody a veřejné dávání názoru najevo na denním pořádku v míře, jaká je u nás zcela nevídaná.

Jak vy sám tedy vnímáte výročí konce druhé světové války?

Včera jsem myslel na lidi, kteří padli, a uvědomil jsem si jednu věc. Náš blahobyt stojí na hrobech milionů a možná desítek milionů mladých mužů, kteří díky neschopnosti, blbosti nebo lenosti politiků padli.

Jsou pochybnosti, které se týkají kauzy Skripal, situace v Sýrii, už to budou čtyři roky od Majdanu. Spojené státy jsou různě čitelné, Německo bez nejmenších problémů navyšuje dovoz surovin z Ruska. Jaký vztah vůči Rusku v tuto chvíli zaujmout? A je Rusko pro nás nebezpečné z jakéhokoliv důvodu?

Já myslím, že bych neměl chválit vládu, ale v tomto případě jsou postoje, které zaujímá vláda, korektní. To znamená žádná proruská hysterie, ale zároveň dodržování linie Evropské unie, což jsou sankce, byť pochybujeme o jejich hospodářském významu, nebo odvolání diplomatů. Tady je postoj Evropské unie zcela vyvážený a rozumný, protože při anexi Krymu nebylo možné použít vojenské prostředky a zároveň nebylo možné mlčet. Ty sankce jsou něco mezi tím. A Rusko podle mého názoru v současné době nepředstavuje reálnou hrozbu pro Českou republiku.

Andrej Babiš sice tvrdí, jak je důležité naše členství v Evropské unii, na druhé straně hnutí opustil například Pavel Telička, který nesouhlasil s nejednoznačným vystupováním Babiše v této věci. V pohledu na globální politiku se premiér rozchází evidentně i s Martinem Stropnickým. Jak přistupovat k zahraniční politice hnutí ANO?

Není to úplně pravda. Pavel Telička vystoupil z hnutí proto, že se rozcházel s názory většiny lidí v otázce migrace, což je podobný důvod, kvůli kterému opustil hnutí Pelikán. A co se týká postoje, ty vyjádřil premiér Andrej Babiš naprosto jednoznačně, ale naprosto jednoznačně, když se postavil za vyhoštění ruských diplomatů podle mě ve velice slušné míře na to, jak jsme malá země, a jednoznačně se postavil jak za NATO, tak Evropskou unii. Nevím, jak jednoznačněji to udělat.

Írán se nechal slyšet, že zmíněnou dohodu bude dodržovat i přesto, že ji USA vypověděly. Prezident Donald Trump tvrdí, že ji Írán stejně nikdy nedodržoval. Podobná situace tu už jednou byla…

… nejsem Brouk Pytlík a neumím říci, jestli Írán dodržuje dohody, to je složité. Evropská unie tvrdí, že je dodržuje, Izrael tvrdí, že jde o zradu Západu, Trump se přiklonil k těm, kdo říkají, že je nedodržuje. Co určitě je pravda, že Írán je potenciální hrozbou pro Západ a možná větší než celé Rusko, protože on je schopen jaderné zbraně vyrobit. A právě v Íránu by se mohly dostat do rukou teroristických skupin, což je největší průšvih, jaký může tuto civilizaci potkat.

Je rozhodnutí Miloše Zemana mluvit o informacích tajných služeb týkajících se novičoku na našem území v pořádku? Nebo nás přivedl do rizika?

Já mám k tajným službám dlouhodobě cimrmanovský postoj, protože se domnívám, že tajné služby čerpají informace ponejvíce z novin. Řekl bych, že Zeman zveřejnil, co říkají noviny.

Potvrzují vaše slova rozdíly mezi informacemi, které dvě tajné služby jednoho státu poskytují?

Myslím, že ano, naše tajné služby jsou spíše veřejné, a pokud ukazují tajnosti, tak v případě, jako když byl příslušník Martin Psík chycen v Libanonu do zajetí.

Co říci na teorii, že Češi nikdy nevstřebali bombardování Jugoslávie a další události s ohledem na to, že se dlouho zdálo, že zahraniční politika nikoho nezajímá a lidé mají větší starosti s důchody, sociálními dávkami a podobně. Vy jste byl novinář i politik, do jaké míry je podle vás nutné zahraniční politiku lidem více vysvětlovat? A jak tuto úlohu plní čeští politici? Umějí to vůbec?

Nemyslím, že to umějí politici, a novináři na to vyloženě kašlou. Jak jste na počátku zmínila bombardování Jugoslávie a další, týká se to i Skripala a novičoku. Lidé nemají dostatečné informace, a právě proto podezřívají vládu a Západ z toho, že jim něco tají, a vytvářejí si paralelní teorie. Za to však nemohou lidé, ale politici, kteří nejsou schopni primárně vysvětlit situaci. Za to mohou Bush a Blair, kteří vědomě lhali o zbraních hromadného ničení v Iráku, a od té doby se lidé, politici i novináři musejí ptát, co je pravda z toho, co tvrdí takzvaně informovaní. Skutečně nejsem příznivcem některých teorií, ale my nemáme jediný důkaz, že Skripala otrávili Rusové, a už vůbec ne, že novičokem. Tím spíše, že Skripal s dcerou se uzdravili a odjeli. S nadsázkou možná neexistoval ani Skripal.

Takže chápu, proč lidé kladou zahraniční otázky, které jim ani politici, ani novináři nedokázali vysvětlit. My máme jediný referenční rámec a důvěru k Západu jako celku, kterou já sdílím. Já podporuji postoj naší vlády i Západu vůči Rusku, to je, myslím, pochopitelné. Jako kritický novinář a občan dodávám, že je to víra a důvěra, ale nemám důkazy.

Slyšela jsem z různých stran, že protizápadní směřování je pro nás nebezpečné. Co dělat, aby se lidem vrátila důvěra v prozápadní orientaci?

Jsem optimista a od roku 1989 si nemyslím, že by zde bylo něco nebezpečného. Existují krajní hnutí, která jsou pochopitelná z frustrace určitých skupin občanů, jsou ve všech civilizovaných státech a je to v pořádku. Patří k demokracii, pokud krajní hnutí nesahají k boji a zakládání militantních organizací, pokud hájí svoje názory pouze ústy. Vracíme se k tomu, že politika u nás je hodně roztříštěná a strávená vnitřními boji.

Není tady někdo, kdo by vytvořil a vysvětloval vizi jako Masaryk, řekl národu nebo státu, kam jdeme. Dokázal tak mluvit i Baťa. Proč to děláme a že budeme velcí a lepší a stojíme za to. Nic takového tady není, z tohoto hlediska jsou lidé ponecháni sami sobě. Druhá věc je obecně snižující se úroveň sdělovacích prostředků, zejména veřejnoprávních, které nejsou schopné z mnoha důvodů, jež teď nebudu vypočítávat, interpretovat lidem současně rychle se měnící svět. Ekonomicky, politicky ani sociálně.