Za více než půl roku ve Spojených státech jste měl možnost procestovat velký kus země. Vnímal jste jako výrazně odlišný svět proti Evropě život v New Yorku, Washingtonu, Philadelphii, nebo spíš na západním pobřeží v Los Angeles, San Francisku, San José, nebo na severu u hranic s Kanadou v Detroitu, Chicagu, případně v Miami na Floridě?
Do USA jsem se poprvé podíval už loni. Tehdy to byla jen 14denní dovolená. Tento rok jsem však využil přiležitosti a procestoval to tam důkladněji. Spojené státy jsou v porovnání s Evropou uplně jiný svět. Především jsou obrovské a zasahují do všech klimatických pásem. S těmi se mění jak vegetace, tak ráz celé krajiny, a tudíž i způsob života. Velice těžko můžete srovnávat život třeba na Aljašce s životem v Nevadě. Rozdíly najdete byť jen mezi sousedními státy. Obtížně byste však hledali srovnání s Evropou. Vsechno je tam tak nějak nové, tím však nechci říct, že lepší.
Nakolik vám Američané zapadli do představ, že jsou tak trochu švihnutí, jak se jeví z nejrůznějších nápisů na zboží, když na kelímku s horkým nápojem musí být upozornění, že je horký, na fénu na vlasy, aby se nepoužíval během spánku, nebo na žehličce, aby se nepoužívala na věci, které má člověk v danou chvíli na sobě?
To je velice individuální. Z různých zdrojů se neustále doslýcháme, že Američané jsou totálně praštění, žalují jeden druhého za každou absurditu a prakticky nejsou schopni normálního uvažování. Já sám jsem v této iluzi žil mnoho let a nikdo z mých známých, co v Americe byl, mě nedokázal přesvědčit o opaku. Musel jsem se přesvědčit až na vlastní oči. Samozřejmě, že v USA najdete hromady podivínů. Ti jsou na každém rohu v každém větším městě a většinou jsou to právě oni, kteří na sebe poutají pozornost a člověk pak snadno nabude dojmu, že je to v Americe samej pošuk. Stačí ale trochu kontaktu s obyčejnými lidmi, aby se člověk rychle přesvědčil o opaku.
Američané jsou velice přátelští a tolerantní lidé. Je velice těžké si někde třeba sednout jen tak sám na pivo a užívat klidu. Okamžitě mají totiž tendenci si k vám přisednout a začít si s vámi povídat. A někdy to není na škodu. Brzy totiž zjistíte, že mají v hlavě normální selskej rozum. Takže nevěřte všemu, co nam podsouvá Hollywood. To je jen pohádka, která s realitou nemá vůbec nic společného. A pokud vám někdo bude tvrdit, že v Americe paní usmažila kočku v mikrovlnce a pak vyhrála soud o milion dolarů, protože na té mikrovlnce nebylo napsáno, že v ní nemůže sušit kočky... nevěřte mu. Stačí trošku hledat a zjistíte, že většina těchto případů jsou tzv. městské legendy. Ve Státech můžete sice zažalovat koho chcete za jakoukoliv blbost, ale taky to pak rychle prohrajete. I ti soudci mají v hlavách pořád selskej rozum. Naštěstí.
Měl jste možnost poznat, jak život v USA ovlivňují nejrůznější regulace, příkazy či zákazy? Připomnělo vám něco „regulátory všeho“ z Bruselu?
Vždycky jsem si myslel, že jsou to právě Spojené státy, které stojí za každým nesmyslným zákonem či nařízením a že my v Evropě slepě tyto zákony adoptujeme. Teprve když jsem Ameriku procestoval, jsem zjistil, jak se věci vlastně doopravdy mají. Funguje to asi takto. V Americe se zjistí, že něco nefunguje a je třeba to nějak „opravit“. Zákonodárci najdou nějaké schůdné řešení, které by co nejméně zasahovalo do běhu života normálních lidí. Pak ho aplikují a čekají na odezvu. Pokud to nefunguje správně, snaží se to co nejrychleji opravit.
No a v Evropě to funguje asi takto. Nějaký chytrák v Bruselu, který se hodlá zviditelnit, zjistí, že v USA mají nějaký nový zákon. Samozřejmě je okamžitě nutné tento zákon mít také a slepě ho aplikovat na zcela odlišnou kulturu v Evropě. Je úplně jedno, že se třeba jedná o regulaci lovu krokodýlů. Zkrátka mají to na Západě, tak my to potřebujeme také. Ale my to potřebujeme ještě lepší než na Západě! Takže tento eurohujer vezme takový zákon, přepracuje ho a dovede do naprosté absurdity. To ale stále ještě nestačí. Jedno nařízení je totiž málo. Je třeba k němu vypracovat tisíce dodatků a regulací. Na tomto procesu se zřejmě sveze a zviditelní hromada lidí. Což je přesně požadovaný efekt. Pak už stačí přesvědčit Evropský parlament, že novou vyhlášku o regulaci lovu krokodýlů skutečně v EU potřebujeme.
No a běžný občan jen zírá s otevřenou pusou, když mu pak před chalupu v Beskydech přitlučou ceduli s nápisem „Zákaz lovu krokodýlů“. Tohle je samozřejmě trošku sranda, ale pravda je taková, že ve Státech jsem se cítil mnohem svobodněji. Jako by se člověk mohl konečně nadechnout.
Převládal u vás při pobytu v Americe pocit bezpečí, nebo spíš strach s ohledem na tamní možnosti držení zbraní a poměrně časté zprávy o tom, jak začne někdo střílet na různých akcích, ve školách a podobně?
Na ulici jsem se cítil naprosto bezpečně. Na začátku jsem měl tendenci se ptát taxikářů, jestli jsou poblíž nějaké oblasti, kam bych neměl chodit, ale časem jsem od toho úplně upustil. Myslím, že pokud se člověk nezaplétá se špatnými lidmi, nemá důvod se bát. Tedy, nemá důvod se bát víc než třeba v Evropě.
Co je pravdy na tom, že naopak Američané se bojí jezdit do Evropy vzhledem k teroristickým útokům ve Francii a tamnímu výjimečnému stavu, ale i v Německu nebo v Anglii? Setkal jste se s takovým pohledem místních na Evropu?
Tohle mne celkem dost šokovalo. Měl jsem možnost bavit se s hromadou lidí ve Státech. Ať už to byli kolegové v práci, taxikáři nebo třeba prodavači v obchodech, vždy se mě každý vyptával, „jak je to teď v té Evropě“. Na počátku mě to celkem překvapilo, protože jsem nevěděl, co vlastně chtějí slyšet. Pak jsem pochopil, že se mě vlastně ptají na bezpečnostní situaci v EU. Všichni se vyptávali s jistou obavou a někteří měli dokonce pocit, že v Evropě zuří regulérní válka. Jeden starší kolega zrovna posílá syna na studia do Francie a ten mě teda podrobil doslova výslechu. Bylo na něm vidět, že má o syna velké starosti. Druhý se mě ptal, jestli může přijet do Prahy a jestli jako může chodit po ulici bez doprovodu. Byl to celkem zvláštní pocit vysvětlovat Američanovi, že se nemusí bát přijet do Evropy.
Teroristické útoky v Evropě jsou většinou dílem vyznavačů islámu. Loni při masakru v Orlandu zabil střelec, který se přihlásil k Islámskému státu, devětačtyřicet lidí. Spojené státy jsou směsicí lidí různých ras i náboženství, jaký bývá pohled na muslimy?
Mně osobně připadá, že Američané jsou schopni v pohodě tolerovat jak rasu, tak náboženství. Mám ale pocit, že s jediným islámem mají trochu problém. Alespoň co jsem se bavil s řadou lidí, tak nikdo neměl islám zrovna moc v lásce. Dost mě také překvapilo, že jsem na ulicích neviděl téměř žádné burky. To byla spíš výjimka. Když to srovnám třeba s Anglií nebo s Německem, tak se dá říct, že jsem v USA žádné muslimy nepotkal.
Psali jsme:
Jak smýšlejí běžní Američané o Evropě, pokud není pod jejich rozlišovací schopnost a jen zahrnutá do pojmu „svět mimo Ameriku“? Našel jste i někoho, kdo by měl povědomí o České republice? S čím bylo spojené?
Velice mě překvapilo, když jsem zjistil, že spousta Američanů vnímá zahraniční politiku USA z posledních let jako zločin. Bylo to komické, protože někteří se mi jako kdyby omlouvali, že vlastně za všechno, co se teď děje v Evropě, mohou oni. Bylo na nich vidět, že se cítí v rozpacích, a dokonce mě několikrát pozvali i na pivo. Asi jako omluvu.
Stejně tak mě překvapily jejich znalosti okolního světa. Ano... o České republice vědí velice dobře. Opravdu jen minimum lidí, a to byli většinou přistěhovalci z Asie nebo z Afriky, nevědelo, kde je Česká republika. Většina vám hned řekne: „Yeahh, Czech Republic... Prague!“ Takže znají Prahu, znají naše sportovce a znají naše pivo a naši (nebo možná už spíš německou) škodovku. Také vědí, že máme ty nejhezčí holky na světě. Já jsem se je ještě snažil naučit pít kofolu.
Musím říct, že jejich zájem o okolní svět a znalosti se rozhodně v posledních letech zlepšily. Pamatuji si totiž, když jsem v roce 1999 pomáhal na gymnáziu s výměnným pobytem Američanů do ČR, ti když k nám tehdy přijeli, tak valili oči, že tu máme elektřinu a že nejezdíme na koních.
Před několika dny došlo v Las Vegas k největšímu masakru v moderní historii, když osamocený útočník připravil o život 59 návštěvníků country koncertu a spoustu dalších při střelbě automatickou puškou zranil. Co si o tomhle běsnění myslíte, a není něco takového možné právě jen ve Spojených státech?
Tak samozřejme, že vždy, když se něco takového stane, je to tragédie. Já osobně nedokážu vůbec pochopit, jak může někdo ve jménu víry nebo nějakého přesvědčení připravit o život jiného člověka. A terorismus je dle mého soudu nejhorší druh vraždění, protože útočník zabíjí neznámé oběti. Dokázal bych ještě pochopit vraždu v afektu nebo i plánovanou vraždu, třeba za účelem obohacení, ale nedokážu pochopit, jak někdo může zabíjet nahodné lidi na ulici. Ženy a děti. Něco takového může udělat asi jen mentálně postižený nebo člověk s vírou v něco opravdu ohyzdného. Jestli se něco podobného může stát jen ve Spojených státech? To určitě ne. S teorismem teď bojuje celý svět. Vemte si třeba norského teroristu Anderse Breivika, který v roce 2011 chladnokrevně zastřelil na ostrově Utoya 77 lidí.
Psali jsme:
V souvislosti s tímto hrůzným činem se na sociálních sítích objevily i poznámky liberálních voličů či novinářů, že na koncertě bylo hodně bílých příznivců, kteří si přišli poslechnout Jasona Aldeana, a výzvy k modlitbám, aby mezi mrtvými byli jen dementní voliči Trumpa. Demokratický člen Sněmovny reprezentantů Seth Moulton oznámil, že se nepřipojí k minutě ticha, což má být reakcí na to, že republikáni nechtějí omezit Američanům držení střelných zbraní. Jsou takovéto reakce výjimkou, nebo vítězství Donalda Trumpa nad Hillary Clintonovou zaselo do táborů jejich stoupenců opravdu takovou nenávist?
Připadá mi být dost odporné, jakým způsobem některá média zneužívají tuto tragédii. Jednou tam zemřeli lidé a je úplně jedno, jestli byli bílí, černí nebo třeba modrozelení, nebo jestli to byli voliči Trumpa či Clintonové. Je to tragédie a takový čin by měli všichni především odsoudit a uctít památku těch zemřelých, a ne je ještě využívat k víření emocí a nenávisti.
Myslím, že americká společnost je po volbách rozdělena na dva tábory. Přesto jsem nikde ve Státech nezaznamenal mezi lidmi nevraživost. Lidé diskutují a občas se i pohádají. Na pláži Venice Beach jsem třeba viděl nějakého veterána, který tam měl stánek se suvenýry proti Trumpovi a v Los Angeles na Hollywood Boulevard jsem měl možnost zažít přímo demonstraci proti Trumpovi. Bylo tam několik tisíc lidí. Odpůrci a příznivci Donalda Trumpa stáli proti sobě a celkem hlasitě pořvávali. Přesto se však vzájemně fyzicky nenapadali. Celé to proběhlo vlastně v klidu, když to srovnám třeba jen s běsněním některých fotbalových fanoušků v Evropě.
V Česku jsou lidé rozděleni na dva tábory také. Ale řekl bych, že mezi těmito tábory už je skutečně válka na život a na smrt. Je to smutné, protože v těžkých dobách bychom se měli spíš semknout a bojovat společně.
Americká policie čelí dlouhodobé kritice kvůli kontroverzním zásahům svých bělošských příslušníků proti černochům. Reakcí bývají rozsáhlé násilné protesty. Jak běžní Američané vnímají ty rasové konflikty?
Americká policie je často nucena zasahovat proti lidem, kteří neváhají okamžitě střílet. Mnoho policistů ve službě zahyne. Je na nich také vidět, že jsou velice obezřetní a připravení okamžite reagovat. Tuto práci jim rozhodně nezávidím. V Americe řídíme půjčené auto a náš šéf nás po příjezdu jasně instruoval, že pokud nás zastaví policie, máme nechat obě ruce na volantu, protože jinak bychom se do Evropy mohli vrátit v truhle.
Já jsem si ostatně zkušenost s policií vyzkoušel na vlastní kůži o pár měsíců později na Aljašce. Nevědomě jsem ve vesnici lehce překročil rychlost a protijedoucí policejní vůz to zaznamenal, otočil se a zapnul sirény. Zastavil jsem a nechal ruce na volantu. Pozoroval jsem se zaujetím chování policistů ve zpětném zrcátku. Oba k mému vozu přistupovali velice obezřetně, jeden měl ruku na zbrani a druhý měl dokonce zbraň vytaženou. Když zjistili, že jsem jen Evropan na výletě a že nejsem nebezpečný, byla to vlastně příjemná zkušenost. Dostal jsem jen napomenutí a ještě mi poradili s další cestou. Příjemní kluci. Ale kdybych tam mával rukama pod sedačkou, mohla to být asi trochu jiná zkušenost.
Tím chci říct, že americká police má tvrdej život a musí být připravena jednat. Nemůže zkrátka čekat, až někdo vytáhne zbraň a začne střílet. Bohužel pak často dochází i k případům, kdy je zastřelen člověk, který třeba zbraň vůbec neměl, přesto se choval agresivně, nebo hrozilo, že by ji mít mohl a mohl by střílet. Myslím, že většina Američanů to nevnímá s rasovým podtextem, ale spíše jako tragédii, když k něčemu takovému dojde.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
