Působíte v komunální politice ve funkci místostarostky Prahy 10. Proč jste se rozhodla kandidovat do Senátu?

Do první fotbalové nebo taneční ligy postupují ti, kteří nasbírali zkušenosti v nižších soutěžích. Chápu Senát jako jeden z týmů první ligy české politiky, a proto si myslím, že by zde měli mít své zastoupení lidé se zkušenostmi z komunální politiky. V tomto konkrétním případě jsem o tom přesvědčená ještě z jiného důvodu. Senátor vzešlý z doplňovacích voleb bude mít mandát pouze na dva roky. Ty dokáže smysluplně využít ve prospěch občanů Prahy 10 jen ten, který dopředu ví, co zde bude dělat a jak bude své priority prosazovat.

Působím v zastupitelstvu Prahy 10 už osmý rok a propracovala jsem se z pozice řadové zastupitelky až na místo zástupkyně starosty pro územní a strategický rozvoj. Poznala jsem, jak snadno lze měnit věci k lepšímu a zároveň, jak nám stát umí naši práci zkomplikovat. Chci se věnovat jak prosazování velkých plánů (např. převedení kamionové dopravy z Jižní spojky na vnější obchvat Prahy nebo rekonstrukce železnic a nádraží v Praze 10), tak na „legislativní chirurgii“. Do zákonů a vyhlášek je třeba dostat věci, které jsou desítky let vyzkoušené v zahraničí a u nás z nesmyslných důvodů nejsou možné. Většina mých návrhů se bude týkat toho, kudy, čím a za kolik se budeme dopravovat, kde se bude a nebude stavět a jak ochránit zeleň a volný prostor v centru i ve vesnických městských částech. A mým velkým tématem bude i podpora aktivního života zdravotně postižených, protože to je obor, který jsem vystudovala na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Obecně se budu věnovat všem, kteří jsou ve společnosti nějak znevýhodněni – ať už to jsou malé děti, lidé po úrazu nebo senioři.

V případě, že byste se do Senátu dostala, co byste chtěla udělat jako první?