Váš kolega, poslanec ČSSD Jiří Koskuba, řekl, že pro ČSSD by bylo lepší, kdyby se zrušila instituce ministra pro lidská práva, protože prý Jiří Dienstbier stranu svými kroky poškozuje. Co si o tom myslíte? Souhlasíte s tím?
Řekl to také kolega Škromach a myslím si, že to je skutečně pravda. Jiří Dienstbier snad žije ve vakuu. Kdyby si přišel poslechnout, o čem se baví lidé v hospodě u piva, v obýváku u televizoru, tak by zjistil, že zaznívá téměř jednotný hlas v tom smyslu, že jestliže prosazuje neoprávněné výhody pro menšiny, které jsou často problémové, na úkor většiny, tak je to špatně. To ČSSD samozřejmě nemůže prospívat a nejde jenom o volby. Jde o meritum věci. Pamatuji si, že do mé senátní kanceláře přišla paní a spílala nám politikům, že jsme protilidoví a zaprodaní. Já jsem se jí zeptal, o co jde. Ta paní prokázala, že tisíce romských rodin (já jsem zvyklý říkat cikánský, protože většinu mého života tu byli Cikáni a dnes se to považuje téměř za rasistickou urážku, přitom nejde o jméno, ale jak se to etnikum chová) dostávají tisíc korun měsíčně za kapitoly Ministerstva školství jenom proto, že dají dítě na střední školu.
Tatáž cikánská rodina, která dá dítě na střední školu, dostane na požádání od organizace Romea 21 tisíc korun ročně. A ona mi řekla, že je samoživitelka a že má velmi nadané dítě. A přestože má dvě zaměstnání, stejně toho kluka na střední škole neudrží. Proč oni? Proč ne my? Proč oni mají takové výhody, kdy náklady mají prakticky hrazené z kapes daňových poplatníků? Na její naléhavé otázky jsem nenašel uspokojivou odpověď.
Psali jsme:
Jak byste ten problém charakterizoval?
To je diskriminace většiny. Nápady pana Dienstbiera jako oddlužení či kvóty pro zaměstnání ve státní správě a další a další jsou nesmysly. V tomto státě několik milionů lidí pracuje, protože si myslí, že vydělávat na živobytí se má prací. Někteří si to nemyslí a práci se vyloženě vyhýbají a mají nataženou ruku. Smutné je, že v rodině, kdy oba rodiče pracují za minimální mzdu či tomu blízkou mzdu, nedosáhnou na prostředky, na které dosáhne stejně početná rodina, která žije z kombinace různých dávek na bydlení, pomoc v hmotné nouzi. To je smutné. To je snad téměř protiústavní – rozdávat peníze za nic. Ústavní soud rozhodoval o minulém zákonu o pomoci v hmotné nouzi, který předpokládal, že když dotyčná osoba odmítne bez zjevného důvodu veřejnou službu, že se vyjmou z evidence uchazečů o zaměstnání a přijdou o pojistné i nepojistné dávky. Ústavní soud rozhodl, že to takto nemůže být a že ty osoby nemusí nic dělat, že jim stačí jenom natahovat ruku.
To jsou věci, které přispívají ke stupňování sociálního i mezietnického napětí. Pokud ti pracující nevydělají tolik, kolik dostanou ti, kteří se práci vyhýbají celý život. Práce se přeci musí vyplatit, a když vám tito povaleči řeknou přímo, že pokud nedostanou na ruku 16 tisíc měsíčně, tak se jim pracovat nevyplatí. To svědčí o zrůdně, a ne koncepčně nastaveném sociálním systému. Tak se ptám, kdo je tady ve skutečnosti diskriminovaný. Není to o tom, že bych byl protiromsky zaměřen, ale je to selhání naší menšinové politiky. A samozřejmě nechci vůbec paušalizovat, poznal jsem Romy, kteří dlouhodobě a systematicky vykonávali zaměstnání a žili životem státotvorného občana, vytvářejícího hodnoty.
Vy jste uvedl, že Romové jsou známí kriminalitou, příživnictvím, povalečstvím, neplatičstvím, vandalismem a špatnou hygienou. Odkud čerpáte informace?
Stačí přeci mít oči otevřené, číst noviny, poslouchat rozhlas, mluvit s lidmi, dívat se okolo sebe. Žádné tajemné zdroje informací nejsou nutné. V některých romských komunitách dosahuje nezaměstnanost 80 až 100 procent. Všichni žijí z dávek. Když se zeptáte romských dětí, co budou dělat, až budou velké, tak vám řeknou, že budou taky brát dávky. Ony tím pádem nemají o vzdělání zájem a navíc dítě v takové rodině nikoho nevidělo ve svém okolí, kdo by měl nějakou povinnost. A tak by mělo jako jediné ráno vstávat a jít do školy.
Znám podnikatele v jednom jihomoravském městě, je to Rom, když tedy nebudu říkat Cikán, podniká ve stavebnictví a ten říká: „Já ty Cikány zaměstnat nechci. V pondělí mi přijdou a dostanou pomůcky. A v pátek už nemám ani ty dělníky, ani ty pomůcky.“ Bohužel jsme si je takto vychovali. A to žijí v evropském prostoru minimálně od čtrnáctého či patnáctého století. A my je pořád „integrujeme“ a „integrujeme“ a sypeme do toho prostředky v řádech miliard.
Podívejte se na Vietnamce. Ne, že bych všechny jejich aktivity vítal – například co se týče drogové kriminality – ale jsou tady třetí generaci a přišli z daleké země. Dokáží se o sebe postarat. Jejich děti patří ve škole k premiantům, mají zájem o vzdělání. Nevysávají náš sociální systém jako bohužel ti Romové, alespoň jejich velká část.
Psali jsme:
Jak ten problém řešit? Když nevezmou veřejnou práci, sebrat jim sociální dávky? Vázat sociální dávky na to, aby posílali děti do školy?
Jinak než ekonomicky je asi motivovat nelze. Nemůžeme je nechat zemřít hlady. Ale pokud nemají zájem o práci, veřejně prospěšné práce a veřejnou službu a všemu se vyhnou – a to oni dokáží mistrovsky – tak ať mají existenční minimum. Ale ne nějaká kumulace sociálních dávek. Oni přijdou na sociálku a brečí, že se děti nemají do čeho obout a že nemají to či ono. Přijdou tam s pěti křičícími dětmi a vyhrožují. Pracovníci sociálních služeb se jich bojí, a tak je jim vyhověno. Stejně jako se lékaři bojí nenapsat jim invaliditu. Jedna moje kolegyně, která je posudková lékařka, dlouhodobě odmítala potvrdit invaliditu tomu, kdo na to neměl objektivní nález, ani funkční, ani morfologický. Ale pak mi řekla, že mu to nakonec napsala, protože za ní jednou přišel a řekl jí, že ví, že má děti, a ví, do které školy chodí, a ví, kam si chodí hrát... Co jí zbylo. To je hrozné.
Vy jste zmínil organizaci Romea. Jsou takové organizace k něčemu? Pomáhají řešení problému? A dodám obecnější dotaz: neměly by neziskové nevládní organizace pracovat bez vládních, státních peněz?
Ano, pokud jsou nevládní, ať jsou financovány ze soukromých zdrojů. Když přijdete s jakýmkoli programem na integraci Romů, tak finanční kohoutky jsou otevřené, a i když přijdete se sebevětším nesmyslem, tak nepochybně ty prostředky získáváte. Všechny tyto takzvané neziskovky, ale i vládní zmocněnci pro začleňování a podobně nejsou schopny vykázat jakýkoli výsledek. Žádný výsledek nemají. A napadla mě hříšná myšlenka, že si vyřešení toho problému ani nepřejí. Protože je to jejich job. A když se ten problém vyřeší, přijdou o svou obživu. Představa, že najednou všichni Romové půjdou do práce, přestanou ničit bytový fond, začnou platit poplatky za odvoz odpadků a za elektřinu a přestanou krást a podobně, tak to je určitě pro tyto agentury a zmocněnce, asistenty a koordinátory strašná představa, protože ze dne na den by byli bez práce. A někteří politici přijdou o příležitost, jak se zviditelnit.
Na webu sdružení Romea býváte často označován za rasistu...
Rasistou je podle nich každý člověk, který se o Romech kriticky vyjádří. Jestliže někdo po tomto etniku požaduje i nějaké povinnosti, když mají mít práva, tak je to nazýváno extremismem a rasismem. To jsou velice úderná slova s oblibou používaná proti lidem, kteří se na problém dívají kriticky a kteří ho pojmenují nahlas. Není přece možné se tvářit, že tento problém neexistuje.
Vezměte si, že k romskému etniku se hlásí zhruba 13 tisíc lidí dle sčítání a jdou na to miliardy. Nebo jich je tedy zhruba 300 tisíc? My jsme před jednáním Rady Evropy ohledně Romů v ČR dostali z Úřadu vlády statistiky a tam byly údaje, nad kterými člověk žasne. Třeba, že třicet procent Cikánů v produktivním věku si opatřuje prostředky porušováním zákona. To vychází tak, že v každé rodině u nich někdo krade či provozuje něco nezákonného, prostituci a podobně. To je neuvěřitelné číslo. Ale to jsme dostali oficiálně a písemně.
Podle toho stejného zdroje Úřadu vlády tvoří 60 procent osazenstva českých věznic Romové. Jako senátoři jsme byli na návštěvě ve věznici v Rapoticích nedaleko Brna a já jsem se na to tehdy zeptal tehdejšího šéfa vězeňské služby Dohnala. Ten se dotazu vyhnul s tím, že si takovou statistiku nevedou a že to neví. Když ale pak jdete tou věznicí a u cel jsou tabulky se jmény, tak je jasno, kdo tam je a jakého je etnika.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
