Turecko opakuje hrozby, že v případě nezrušení vízového styku pustí do Evropy migrační vlnu. Jak postupovat? Dát Erdoganovi, co chce, nebo opevnit řeckou či makedonskou hranici?

Turecký prezident se veze na vlně své popularity. Snaží se z nastalé situace vyzískat pro Turecko, a hlavně sebe maximum. Tlačí na EU, jak se jen dá. Bohužel to je vše, co dělá. Již z podstaty svého konání nemůže v daném časovém období splnit podmínky dané EU. Je jen otázkou, kam až jsou on a představitelé EU ochotni zajít. Pokud EU nebude trvat na svých podmínkách a podvolí se, budou této taktiky využívat i ostatní státy. Proč by například Řecko či Itálie neměly použít stejné metody? A nastane kolotoč vydírání, jehož prostředkem budou migranti. Neodpustíte nám dluhy či nedáte peníze? Pustíme všechny u nás zadržované migranty přes hranice a je to.

S ohledem, že většina migrantů chce do Německa, budou mít Němci jistě z takové situace radost a jistě s tím budou souhlasit. Vždyť ani Německo není nafukovací a jednou tato bublina praskne. A co potom? Kam s nespokojenými a na dávkách závislými migranty? Na to nikdo z vítačů nepomyslil. Co když Německo nebude schopno nekonečný příliv migrantů ufinancovat a ti se začnou bouřit? Co pak? Kam s nimi? Nikdo nepočítá s možností hospodářské krize. Pak budou statisíce lidí na krku státu. Ten se zadluží a až už nebude kde brát, co pak? Rozumný stát udělá vše, aby své občany zajistil a nedopustil jejich ožebračení. Myslí na trvale udržitelný rozvoj, ne na okamžitý prospěch.

Větším problémem může být migrace z afrických zemí přes Itálii. V Libyi je připraveno na cestu do Evropy milion lidí, další utíkají už i z Egypta. Jak tomu čelit? Komu máme pomáhat, a komu ne? Nakolik je v našich silách pomáhat v místě a řešit situaci přímo v Africe, aby lidé neměli důvod utíkat?