Turecko opakuje hrozby, že v případě nezrušení vízového styku pustí do Evropy migrační vlnu. Jak postupovat? Dát Erdoganovi, co chce, nebo opevnit řeckou či makedonskou hranici?
Turecký prezident se veze na vlně své popularity. Snaží se z nastalé situace vyzískat pro Turecko, a hlavně sebe maximum. Tlačí na EU, jak se jen dá. Bohužel to je vše, co dělá. Již z podstaty svého konání nemůže v daném časovém období splnit podmínky dané EU. Je jen otázkou, kam až jsou on a představitelé EU ochotni zajít. Pokud EU nebude trvat na svých podmínkách a podvolí se, budou této taktiky využívat i ostatní státy. Proč by například Řecko či Itálie neměly použít stejné metody? A nastane kolotoč vydírání, jehož prostředkem budou migranti. Neodpustíte nám dluhy či nedáte peníze? Pustíme všechny u nás zadržované migranty přes hranice a je to.
S ohledem, že většina migrantů chce do Německa, budou mít Němci jistě z takové situace radost a jistě s tím budou souhlasit. Vždyť ani Německo není nafukovací a jednou tato bublina praskne. A co potom? Kam s nespokojenými a na dávkách závislými migranty? Na to nikdo z vítačů nepomyslil. Co když Německo nebude schopno nekonečný příliv migrantů ufinancovat a ti se začnou bouřit? Co pak? Kam s nimi? Nikdo nepočítá s možností hospodářské krize. Pak budou statisíce lidí na krku státu. Ten se zadluží a až už nebude kde brát, co pak? Rozumný stát udělá vše, aby své občany zajistil a nedopustil jejich ožebračení. Myslí na trvale udržitelný rozvoj, ne na okamžitý prospěch.
Větším problémem může být migrace z afrických zemí přes Itálii. V Libyi je připraveno na cestu do Evropy milion lidí, další utíkají už i z Egypta. Jak tomu čelit? Komu máme pomáhat, a komu ne? Nakolik je v našich silách pomáhat v místě a řešit situaci přímo v Africe, aby lidé neměli důvod utíkat?
To je stejný problém. Všimněme si, o kolik je více potencionálních migrantů než jen v samotné Sýrii. To je množství, které Evropu, pokud neudělá rázná opatření, vymaže z mapy světa a původní Evropané budou cizinci na vlastním kontinentu a ve vlastních zemích. Jak z toho ven? Je to jednoduché. Použít selský rozum. Stanovit limit na počet osob, jež je stát ochoten ročně pustit na své území, a to dodržovat. Brát jen ty lidi, kteří jsou přínosem pro konkrétní zemi. Ne ty, kteří se doma dozvěděli, že v Evropě je vše zadarmo a všichni zde dostanou domy a práci, o které se jim doma ani nesnilo; a tato tužba je jediné, co do Evropy přinášejí.
V prvním kole si musíme ujasnit, co vlastně chceme, pak stanovit jasná pravidla a ta dodržovat. Dále musíme zajistit represivní aparát, schopný pravidla vynucovat. Pak musíme přehodnotit naše vnímání států v Africe. Nemůžeme jim pomáhat tak, že jim tam pošleme vojáky a rozpoutáme tam válku jen proto, že jejich pohled na fungování jejich společnosti je jiný než náš. Nebo že jim budeme pomáhat proti jejich vůli. To, jak vidíme, nefuguje a čím dříve to pochopíme, tím pro nás lépe.
Generál Šedivý navrhuje, že bude nutné udělat pořádek v Libyi a migranty tam vracet zpátky...
Generál Šedivý myslí jako voják. Předně jsme již jako EU pořádek v Libyi začali dělat. Byl tam přeci diktátor a to jsme nemohli připustit. Měl tam sice pořádek, ale dělal ho ne podle našich představ. Proto jsme museli zasáhnout. Mám pocit, že i státy EU se do „provedení pořádku“ aktivně zapojily. A teď máme výsledek. Rozložený stát, ale na cestě k demokracii. Mrtvých, jak když projde morová rána, ale nikdo není hnán k odpovědnosti. Do rozvráceného státu se zakousli sousedé a každý si nárokuje něco. To je pomoc? Podle mého názoru to jsou koloniální metody. Jak chcete pomáhat a budovat Libyi, když jsme ji předtím poničili? Budou nám lidé věřit? Já myslím, že bude trvat velmi dlouho, než důvěru znovu vybudujeme. Tato cesta je dlouhá a v našich problémech neschůdná. Je to ale velmi poučné. Pokud nechceme problémy, tak je nevytvářejme jiným. Obzvláště ne bombardováním cizího území.
Psali jsme:
Stále se vyvíjí debata o uplatnitelnosti migrantů. Jde jak o ty, co už v Evropě jsou, i ty, co přicházejí. Jak se mění situace s jejich zaměstnatelností? Zhoršuje se kriminalita? A je vůbec správné poukazovat na kriminalitu migrantů?
Je zajímavé, jak se jednotlivé údaje o použitelnosti migrantů k práci mění podle času a společenského klimatu. Jistě si všichni pamatujeme, jak německá kancléřka při začátku migrační vlny mluvila o tom, že migranti přinesou Německu tolik potřebnou pracovní sílu, které se v Německu již nedostává, a podvazuje se tak možnost dalšího hospodářského rozvoje Německa. Dnes již takováto prohlášení neslyšíme. Proč? Protože migranti nejsou okamžitě schopni pracovat. Neumějí německy a nemají potřebné vzdělání a taky ne všichni přišli do Německa pracovat. Zatím a podle mého odhadu nejméně rok budou nepoužitelní pro jakoukoliv odbornější práci. Budou jen zátěží sociálního systému.
S tím je spojena i kriminalita. Migranti přišli s určitým očekáváním. To se jim hlavně ve společenské, pracovní a ekonomické rovině rozpadá. Nastává tvrdá realita. Ne všichni to zvládnou, a tak se bouří. Občas kradou, občas se to zvrhne v násilné trestné činy. Tím vzniká ještě větší pnutí mezi migranty a občany hostitelské země. Začíná se poukazovat na podíl kriminálních činů páchaných migranty. Toho se chopí média a ještě více situaci zhorší. Je však pravda, že mezi migranty je větší procento těch, co páchají trestnou činnost než mezi občany hostitelského státu.
Ekonomičtí analytici společnosti Cyrrus ale tvrdí, že Česká republika by z příchodu desítek tisíc migrantů dlouhodobě profitovala. Naše ekonomika jich prý zvládne pojmout až 80 tisíc ročně s tím, že je třeba přizpůsobit trh práce. Ministr Dienstbier to podporuje, odbory to považují za nátlak zaměstnavatelů, aby lidé pracovali za ještě menší plat. Jak to vidíte vy?
Každá společnost má v této oblasti své vnitřní rozpory. Zaměstnavatelé požadují levnou a výkonnou pracovní sílu s možností operativního propouštění, pokud to provoz vyžaduje. Zaměstnanci požadují trvalé pracovní poměry s výborným platovým ohodnocením a další sociální výhody. Jak to skloubit ideálně, zatím nikdo nevymyslel; a ani to nejde. Protože i část našich spoluobčanů se naučila, že žít se dá i bez práce a jen jako konzumenti dávek. To je zhruba tři procenta všeho práce schopného obyvatelstva. Naopak podle hospodářské konjunktury se projevuje tu přebytek, či nedostatek pracovních sil. Teď jsme v době konjunktury a pracovníci chybí.
Já sám jsem pro, aby se umožnilo cizincům u nás pracovat. Nikoli tak, že nám sem nelegálně napochodují, ale že zde budou na pracovní povolení a budou zde jen ti, co mají příslušnou a na našem trhu chybějící kvalifikaci. Budou tu legálně a budou platit daně. Jistě s tím je třeba zpružnit vydávání pracovních povolení. Ohledně počtu 80 tisíc nových pracovníků z řad cizinců ročně, což za 12 let dává skoro milion lidí, jsem skeptický. To je podle mého silný zásah do trhu práce. Stát si musí pohlídat rovnováhu na trhu práce, jinak to nedopadne dobře a budou u nás pracovat levnější cizinci a domácí budou bez práce.
Psali jsme:
Jaký je váš názor na iniciativu HateFree, kterou provozuje Úřad vlády? Rozpočet čistě jen na HateFree Culture v roce 2015 byl celkem 9 086 457 korun. Celkový tříletý rozpočet čistě jen pro HateFree Culture je na aktivity 7,63 milionu a na vysílací časy, inzerci (sem spadá i část dalších aktivit projektu, nejen HFC) je 9,88 milionu. Celkem tedy 17,51 milionu. Ten kdo šíří nenávist, je dle HateFree takzvaný „hejtr“ čili „nenávistník“. Nenávist šíří dle HateFree fanoušci Zemana, Putina, kritici Romů, ti, kteří mluví o lásce k vlasti, a odpůrci Václava Havla, Strany zelených, „humanistů“, imigrace a multikulturalismu...
Jsem skeptický ke každé kampani, která nevychází od lidí, ale je lidem ordinována z vrchnostenské pozice. A to ještě za prostředky státu. Položme si otázku a pokusme si odpovědět. To, že mám jiný názor a snažím se ho prosadit, ze mne dělá nenávistníka, kterého je třeba za prostředky nás všech převychovat? Já si myslím, že ne. Nenávistníka ze mne dělá druhá strana, které na mé názory chybí protiargumenty. Protože mne potřebuje „převychovat“ k obrazu svému, a nedaří se to, dostanu nálepku a jsem ten špatný. Tím je věc vyřešena a problém odstraněn. Podle mne jsou to vyhozené peníze. Jen je mně divné, že máme peníze na takovéto akce, a na děti, které potřebují speciální rehabilitaci, se lidé skládají prostřednictvím sbírání víček od PET lahví. Nestojí to za zamyšlení?
Jaký je váš názor na kauzu takzvané Kliniky? Levicoví extremisté, anarchisté, squatteři a autonomisté obsadili dům, který jim nepatří. Navíc si na ně stěžují místní občané... Mělo by město dům zakoupit a přenechat ho těmto lidem, kteří porušují opakovaně zákon?
Je tento způsob zabírání cizího majetku u nás legální? Není! Tak o čem je řeč? Tady se dostáváme do paradoxu. Někdo porušuje zákon a část politiků místo, aby trvala na dodržování zákonů, jen tiše zírá a bojí se toho, co o nich napíší noviny či co se objeví v televizi. Tak mluví vyhýbavě a přemýšlí, jak situaci legalizovat. Další přímo obhajují nelegální činnost a staví se do role těch lepších, kteří jsou nad věcí. Naopak ti, co jsou jednáním těchto novodobých nájezdníků nejvíce postiženi, místní obyvatelé, se dožadují zákroku, zajištění svých práv na pořádek, noční klid. Prostě se dožadují vymožení těchto práv, a jsou odsouváni na poslední místo a stejně se ničeho nedovolají. To je postaveno na hlavu a vede to k podkopání víry těch občanů, dodržujících právní řád, v naši společnost. Toho bychom se měli bát! Jak většina přestane dodržovat právo, systém se zhroutí jak domek z karet. A co pak?
Andrej Babiš poměrně ostře kritizuje imigrační vlnu. Současně má ve straně Roberta Pelikána považovaného za takzvaného „vítače“ či „sluníčkáře“. Do této kategorie patří i primátorka Krnáčová či někteří poslanci ANO. Sám Babiš navštívil Kliniku a v počátcích se k ní stavěl poměrně kladně. Jak tomu rozumět? Je Babiš „hejtr“ nebo sluníčkář? Nebo podle toho, jak se mu to zrovna hodí?
Andrej Babiš je od přírody velmi zdatný a prakticky uvažující člověk. Tak má ve svém týmu široké pole lidi s různými názory a různým zaměřením. Tím vlastně pokrývá celé spektrum. To mu dává velmi široký manévrovací prostor a čas na rozhodování, co jej v ten který okamžik rychleji posune k žádanému cíli. To je klasický případ budovy „Klinika“. Jakmile zjistil, že je to problém, dal od ní ruce pryč. Podle mne je vzdělaný, logicky myslící pragmatik, mající stále na zřeteli cíl, kterého chce dosáhnout.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
