Jak se díváte na návrhy, že by měli homosexuálové adoptovat děti?
Manželství se schopností plodit a vychovávat děti je záležitost obou pohlaví. Co je rodina, manželství, definovalo židovské a křesťanské náboženství před několika tisíci let. Nyní v rámci jakési podivné zvrácené modernosti se požaduje, že by měl homosexuální pár, ať už mužský či ženský, adoptovat dítě. Proč? V každém svazku, rodině, která vychovává děti, by měl být zastoupen mužský i ženský element.
Tvrzení senátora Lebedy v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz odmítá slavný sexuolog Radim Uzel. Čtěte ZDE
A jak se díváte na ten návrh, že pokud má biologický rodič dítěte homosexuálního partnera, tak by měl mít právo to dítě jeho partner adoptovat?
Proč proboha? Že by to dítě adoptovala druhá „maminka“? Samozřejmě, že u nás existují i neúplné rodiny, kdy dítě vychovává sama žena, v ojedinělých případech i muž. Tady vidíme snahu řešit poměrně málo pravděpodobnou variantu či případ, který se týká strašně nemnoha lidí, a pak ho zevšeobecnit. Představte si ale hlavně duši toho dítěte. Jeho kamarádi ze školy a ze školky mají doma tatínka a maminku a on má dva tatínky. A ty děti bývají všímavé a často kruté. Velmi brzy situaci pochopí a začnou se tomu dítěti posmívat, šikanovat ho.
Je otázkou, zda výchova dítěte dvěma homosexuály nemůže mít potom vliv na jeho sexuální orientaci. Žádný gen homosexuality nebyl objeven, čili to nahrává hypotéze, že to je i záležitostí prostředí…
Ano, gen homosexuality objeven nebyl. Nevíme, jestli se dítě už takové narodilo, nebo jestli homosexualitu způsobil nějaký efekt a chyba ve výchově. Homosexualita a chování gayů je samozřejmě proti přírodě a biologii. Proč tedy ti gayové neakceptují tu svou homosexualitu i s důsledkem toho, že děti mít nemůžou a nebudou je mít? Proč by je najednou měli vychovávat, když je nemůžou zplodit? Děti má zplodit a vychovávat normální rodina složená z mužského a ženského elementu, tak jak tomu je a bylo po tisíciletí a ještě déle.
Vy jste senátorem zvoleným za ČSSD. Myslíte si, že návrhy Jiřího Dienstbiera přilákají straně hlasy?
Ministr pro lidská práva Dienstbier je studnicí takových podivných nápadů, z nichž jeden je v uvozovkách lepší než druhý. Kolega Škromach dobře poznamenal, že takovýmto způsobem budeme lidi spíše odrazovat než získávat sympatizanty.
Psali jsme:
Jak se vy jako lékař díváte na to, že homosexualita byla vyškrtnuta ze seznamu seznamu nemocí? Existují výzkumy, že homosexualitu lze léčit. Někteří lidé, kteří homosexualitu provozovali, podstoupili terapii a později si našli manželku a zplodili děti. Je rovněž dokázáno, že s homosexualitou je spojen větší podíl sebevražd. Tak jestli vyškrtnutí ze seznamu nemocí či v některých státech i zákaz dobrovolné léčby homosexuality není medvědí službou těm samotným lidem? Nemá být věda o svobodné diskuzi a hledání cest, zda něco tak je, či není?
Já si vzpomínám, že v době, kdy jsem studoval medicínu a kdy jsem byl mladým lékařem, se homosexualita za nemoc považovala. Byly pokusy to léčit, kdy na jedné nejmenované psychiatrické klinice psychiatr přišel s tím, že jim bude promítat pornografické filmy, a tím u nich nabudí ten správný pohlavní pud. Jako medici jsme se toho tenkrát účastnili a s potěšením jsme ty filmy sledovali. (smích) Jen pod čarou musím zmínit, že ty filmy byly točené u nás a mnohé z těch hereček byly později hvězdy našeho stříbrného plátna. Ale samozřejmě je nebudu jmenovat. (smích) Takže to sledovali ti homosexuálové. Ale bylo vidět, že je to nezaujalo. Když pak měli říct, zda jim to líbilo, či nelíbilo, tak aby udělali lékaři radost, a taky, aby byli z léčby propuštěni, tak říkali, jako že se jim to moc líbilo a obzvláště jak on jí tam něco… Ale bylo vidět, že o tom mluví naprosto nezaujatě a že jim to nic neříká. Takže výsledky léčby…
Tak spíše je otázka, jestli zrovna toto je tou nejlepší formou léčby…
Také se obávám, že toto asi nebyla ta správná forma terapie. (smích)
Tvrzení senátora Lebedy v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz odmítá slavný sexuolog Radim Uzel. Čtěte ZDE
Spíše jestli nezkoumat při té terapii možné příčiny v dětství. Protože jsou výzkumy, že homosexualita se více vyskytovala v neúplných rodinách, kde byla dominantní matka. A samozřejmě, aby to bylo na dobrovolné bázi. Jsou ale státy, kde se i dobrovolná terapie zakazuje, přičemž ale případy vyléčení existují…
Takto zkoumat by to jistě bylo možné. Ty zákazy souvisí se zvráceným pojetím lidských práv. Ale já jsem k homosexuálním lidem tolerantní. Je to jejich soukromá věc. Ale taková ta násilná, agresivní, exhibicionistickákáká prezentace ve stylu „já jsem gay a kdo je víc“, pochodů hrdosti Gay Pride a Prague Pride se mi nelíbí. Homosexualismus je teď „in“. Teď se to nosí a dává to jakýsi punc intelektuálnosti a modernosti. Různé filmové hvězdy a hvězdy showbusinessu se tím chlubí. To asi není dobře.
Psali jsme:
Existují také data, že mezi homosexuály je mnohem větší promiskuita než mezi heterosexuály, a s tím je spojeno i šíření pohlavních chorob. Homosexuálové tvoří nějaká tři, čtyři procenta populace, avšak z případů AIDS tvoří homosexuálové více než 60 procent. Jak se na to díváte jako lékař?
Mužští homosexuálové, tedy gayové, se v podstatě zasloužili o epidemii AIDS ve většině států. Ti byli prvními nositeli. Teprve potom přišli nitrožilní narkomani či přenos při heterosexuálním pohlavním styku. Ale první byli tedy ti mužští homosexuálové, kteří to šířili a kteří se o tu epidemii zejména zasloužili. To, co říkáte, je naprostá pravda. Je to samozřejmě rizikové chování. Většinou jsou také hypersexuální a promiskuitní. Udávají se i desítky sexuálních aktů denně. To jsou neuvěřitelné statistiky. Jsem tolerantní, ano, ale vše má své meze. Udává se také, že počet homosexuálů narůstá, ale to já si myslím, že je zkreslené, protože dříve se to spíše snažili tito lidé utajit a byly to uzavřené komunity. Nyní to naopak staví na odiv a hlásí se k tomu i ti, u kterých by se to dalo zpochybnit.
Jestli takovéto rizikové chování z hlediska pohlavních chorob a ta vyšší promiskuita není možným faktorem proč odmítnout ty adopce dětí homosexuály. Asi není dobré, aby dítě mělo takový „rodičovský“ vzor…
Ano, jistě. Když dítě vidí normální rodiny a pak vidí třeba i nějaké něžnosti mezi svými dvěma tatínky, tak to dítě musí nutně poznamenat. I když nepochybuji o tom, že homosexuální pár to dítě hmotně může zajistit, třeba i nadstandardně, tak to není všechno. To sem nepatří. A i u běžných adopcí je podle britských a nizozemských statistik násobně větší násilí na dětech, včetně sexuálního v rodinách s adoptovanými dětmi. Myslím si, že u homosexuálních párů by to obzvlášť bylo vystupňované. Takže se budu snažit být na straně těch, kteří adopce homosexuálními páry nepodpoří.
Od věků byla rodina svazek muže a ženy, schopný plodit a vychovávat děti, základem každého lidského společenství, neboť zaručovala přežití rodu, kmene, národa. Je naší povinností dbát o upevňování rodiny, o její rozvoj a dobré podmínky. Namísto toho dáváme rovnítko mezi ryze účelový vztah osob stejného pohlavní, který z hlediska budoucnosti lidstva je bezvýznamný, a klasickou rodinu. Považuji to za pošlapání národních tradic i kořenů evropské civilizace. Sňatky? Adopce? Je mi z toho smutno.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
