Šichtařová: Vnucování migrantů? To v pravidlech vstupu do EU nebylo. A ty dotace, s těmi je to také jinak

Podruhé za sebou skončily veřejné rozpočty České republiky v přebytku. Dále se tak snížil veřejný dluh, což z ČR činí čtvrtou nejméně zadluženou zemi Evropské unie, když lépe na tom jsou jen Estonsko, Lucembursko a Bulharsko. Vidíte za aktuálními údaji něco víc než jen vliv silného ekonomického růstu?

Zatímco v roce 2017 zakončil stát první kvartál svého hospodaření s přebytkem 4,7 miliardy korun, letos hospodařil s přebytkem 16,3 miliardy. Nutno ovšem poznamenat, že rozpočtu pomohly evropské peníze. Bez nich by měl rozpočet deficit ve výši 5,3 miliardy. Touto metodikou by měl v minulém roce rozpočet deficit jen 4,6 miliardy. Na první pohled tedy stát hospodaří lépe, v realitě naopak nepatrně hůř.

To není dobrá zpráva ve chvíli, kdy si uvědomíme, že ve čtvrtém kvartále rostla ekonomika meziročně o 5,5 procenta a za celý rok o 4,6 procenta. Jsme tak čtvrtou nejrychleji rostoucí ekonomikou v Evropě. Při takovém růstu nelze deficit chválit. Data přitom ukazují, že státu se daří ze svých oveček ždímat hodně peněz. Příjmy v prvním kvartále rostly o 12,4 procenta. Problémem jsou výdaje. Ty rostly o 8,7 procenta. To je hodně. Zvlášť problematická je pak kolonka „Platy a podobné výdaje“, kde vidíme meziroční růst o 14,7 procenta. Kolonka „Neinvestiční nákupy“ ukazuje růst o 20 procent. Za každou z těchto kolonek chce stát letos utratit přes 100 miliard korun.

Co si myslíte o obecném nařízení o ochraně osobních údajů, nové revoluční legislativě Evropské unie GDPR, která má výrazně zvýšit ochranu osobních dat občanů? Začne platit už od května, ale úřady, firmy i školy v Česku mají prý z nařízení těžkou hlavu.

Je to vodíková bomba na vrabce. Samozřejmě ochrana osobních dat je věc důležitá, ale GDPR už nemá s prostou ochranou osobních dat moc co dělat. V realitě sklouzává do naprostých absurdit. Myslím, že náklady s touhle záležitostí spojené vysoce převýší přínosy. Nejvíc dopadnou na drobné podnikatele a živnostníky, kteří jsou naprosté čudly, ale na žraloky dopadne minimálně, ti už data chrání. Anebo naopak na ochranu vědomě kašlou a kašlat nejspíš dál budou, jak ukázala kauza Facebook.

Čína chce uvalit 25procentní clo na 106 amerických výrobků v odvetě na seznam USA, který obsahuje 1 300 čínských výrobků, na něž chtějí aplikovat 25procentní clo Spojené státy. V obou případech jde o zboží v hodnotě zhruba 50 miliard dolarů. Nechme stranou úvahy investorů, že se Washington a Peking na poslední chvíli dohodnou, ale jak byste okomentovala poznámku amerického prezidenta Donalda Trumpa, že „Spojené státy nevedou s Čínou obchodní válku, tu už dávno prohráli nekompetentní hlupáci, kteří dříve USA zastupovali“?

Je to ze strany Donalda Trumpa nesmírně nerozumné až neinteligentní. Volný zahraniční obchod pomáhá všem stranám, to je dávno prokázáno. Vědí to i Trumpovi ekonomičtí poradci. Je veřejným tajemstvím, že se také Trumpovi snaží rozdmýchávání obchodní války rozmluvit. Jenomže on je neposlouchá.

Trump si ale absolutně neuvědomuje souvislosti. Tak například naznačím jednu z nich. Akcie už ve strachu z obchodní války padají. Američané ale na rozdíl od Čechů mají velké procento majetku uložené právě v akciích. Pokud akcie výrazně oslabí, smrskne se tím jejich majetek a oni zchudnou. Kvůli pocitu zchudnutí přestanou utrácet, a kolečka americké ekonomiky se tak zadřou. Trumpův protekcionismus tak může vyprovokovat oslabení americké ekonomiky. Tedy pravý opak toho, co Trump zamýšlí.

A to jsem popsala jen jeden z mnoha převodových mechanismů, skrze které tato obchodní válka poškodí celý svět.

Česko se přidalo k nizozemské iniciativě, která chce propagovat výhody volného obchodu a varovat před protekcionismem. Celkem 19 zemí včetně Německa a Japonska chce přesvědčit skeptiky, že díky volnému obchodu mohou zbohatnout všichni. Zaujalo mě, že Nizozemci jen nebuší do Trumpa a spol., ale přiznali, že je třeba si položit nepříjemné otázky, proč ve veřejnosti roste odpor ke globalizaci a jaké chyby se staly. Dá se odhadnout, proč se tak stalo a proč mají po celém světě úspěch politici, kteří kritizují volný obchod?

Úspěch měli ti politici, kteří svádějí problémy na údajného vnějšího nepřítele, vždy. Úvahy o protekcionismu se objevovaly už někdy v 17. století… A proč na tyto úvahy dav slyší? Protože je snadno ovlivnitelný. Dav jako celek má inteligenci mnohem nižší, než je průměrná inteligence jednotlivých jeho členů. A tudíž racionální argumenty vysvětlující, že svobodný obchod je výhodný pro všechny, dav nevnímá; slyší jen na emotivní a primitivní výkřiky, že „ty cizí země mohou za to, že se nemáme tak dobře, jak bychom se mohli mít“. I když nakrásně většina voličů coby jednotlivců pochopí, že je to hloupost, stejně nakonec ve volbách nejvíc uspěje populista, který přijde s těmito emotivními a lživými výkřiky.

Investice kolem čtvrt bilionu korun rozdělené povětšinou mezi evropské a americké akcie vynesly tuzemské centrální bance ke konci roku zisk téměř 30 miliard korun, tedy 11 procent, a pokryly zhruba desetinu ztráty ČNB z tvrdé koruny. Jak tuto zprávu o České národní bance hodnotíte?

Gratuluji ČNB k zisku, ale dodávám, že je malý ve srovnání se ztrátou, kterou vyprodukovala svými intervencemi.

Za druhé se táži, proč bychom nyní měli oslavovat zisk ČNB, když předtím jsme měli ztrátu odbýt tím, že údajně jde jen o „účetní záležitost“, která reálnou ztrátou není? To je poněkud nekonzistentní, ne? Tak buď zisk i ztráta jsou v případě ČNB jen virtuální účetní položky, a nemusíme se o nich bavit, anebo pokud zisk je skutečně zisk, pak taky ztráta je skutečná ztráta, deficit, škoda – dosaďte si, co libo. A pokud by hypoteticky onen zisk měl skutečně být jen „virtuální“, pak mi řekněte, co jiného by asi tak ČNB motivovalo spekulovat s akciemi než touha dosáhnout zisku, který je opravdu hmatatelný…?

A za třetí – opravdu si nemyslím, že centrální banka by měla podstupovat takové riziko a spekulovat na akciových trzích. Ačkoliv tuším, že Česká národní banka by mi namítla, že volatilita, tedy „rizikovost“ blue chips akcií je menší než u dluhopisů.

„Zhruba 150 miliard eur čistého získala od roku 2007 z fondů čtveřice visegrádských států, ale když jde o to přijímat běžence nebo se řídit rozhodnutími Soudního dvora, otáčí se k EU zády,“ napsal magazín Der Spiegel s tím, že takové mínění převládá v nové německé vládě. „EU je společenstvím hodnot, nejen vnitřním trhem. To se pak musí odrážet také v rozpočtech EU,“ uvedl náměstek německého ministra zahraničí pro evropské otázky Michael Roth. „Když už je Německo, jak dalo najevo, připraveno do budoucna více přispívat do rozpočtu EU, pak chce Berlín také mluvit do toho, jak se peníze budou utrácet,“ konstatuje také Der Spiegel. Není to podobné jako s manželstvím, kdy jeden z partnerů vydělává výrazně víc, a proto vyžaduje od toho druhého poslušnost? A stojí takové manželství vůbec za to?

Ano, vaše analogie je přesná. A jde to ještě dál.

Evropské fondy existovaly už v okamžiku, kdy jsme do Evropské unie vstupovali. Byly tedy součástí jakýchsi pravidel hry, která jsme akceptovali.

To, že nám někdo chce vnutit imigranty, ovšem tehdy v pravidlech hry rozhodně nebylo. Toto vynucování některých věcí bylo umožněno až Lisabonskou smlouvou, s jejímž podpisem mimochodem Češi dost dlouho váhali. Touto smlouvou v podstatě jednotlivé národní státy ztratily svou suverenitu, protože mohou být přehlasovány proti své vůli. Takže pravidla se změnila v průběhu hry, což je vždy principiálně problém.

A v neposlední řadě musím upozornit na to, že evropské fondy jsem nikdy nepovažovala za přínos EU. Naopak bych uvítala jejich zrušení. Takže tlačit na nás skrze fondy není ta správná páka.

ROBOT NA KONCI TUNELU

aneb Zpráva o podivném stavu světa a co s tím

Známí ekonomové Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora, autoři několika bestsellerů, nositelé ceny čtenářů Magnesia Litera a popularizátoři světa peněz přicházejí s výbušnou zprávou o stavu dnešního světa.

Stojí lidstvo na prahu ráje, anebo naopak pomalu degeneruje a řítí se vstříc svému konci? A jsme odsouzeni do role pouhých diváků, anebo můžeme o svém osudu rozhodnout sami? Dá se vůbec v okamžiku těchto dějinných změn najít něco jako svatý grál štěstí? Odpověď na tuhle otázku vás hodně překvapí...