Kvůli čemu se právě nyní přes Evropu valí největší vlna uprchlictví od druhé světové války?
Nevím, jestli největší. Zrovna přes Česko se větší vlna valila v devadesátých letech za balkánských válek a tehdy jsme uprchlíky bez větších problémů dokázali přijmout. Západní Evropa už zažila imigračních vln několik. Současná vlna je však opravdu svým způsobem nejvážnější, jelikož začalo něco, co nevíme, jak skončí. Vlna se týká všech zemí EU a přitom neexistuje společná politika, jak novou migraci zvládnout, jak jí čelit, a také postoje jednotlivých zemí se různí. Kupodivu postoje zemí, které žádnou velkou imigrační vlnu zatím nezažily, jsou nejvíce xenofobní. Česko je v tom zářný příklad. Říkáme, že máme strach o evropskou civilizaci a Západ, avšak řešení hledáme ve větší národní izolaci, v rozbití schengenských dohod a společná azylová politika nás děsí. Je to pokrytectví a něco tu nehraje.
Důvody migrace jsou vždy dány ohrožením existence doma a hledáním nové existence jinde. V případě uprchlíků je důvodem nejčastěji válka, která rozvrací státy a lidské existence doslova tanky a granáty. Mezi migrací a uprchlictvím je třeba rozlišovat. Činí tak i mezinárodní právo. Imigraci lze povolovat a utahovat podle potřeb státu, uprchlíkovi je třeba pomoci.
Současná vlna uprchlictví má dva zdroje. Rozvrat států, jako je Irák a Sýrie na Středním východě, a rozvrat států, jako je Libye, Súdán, nebo Nigérie v Africe. Tyto války jsou zčásti výsledkem vzestupu militantního islamismu a zčásti důsledkem vojenských zásahů Západu, vedené snahou chránit spojence, ale často s výsledkem spíše opačným. Zastavit uprchlickou vlnu tam, kde vzniká, je dobrá myšlenka, ale nemůže být provedena, jak si představuje prezident Zeman, že to tam ještě více rozbombardujeme, ale tak, že přispějeme k ukončení tamních válek.
Myslíte si, že lze srovnat současnou radikalizaci společnosti například s antisemitismem před druhou světovou válkou?
Lze mluvit maximálně o analogii. Nicméně je varovné vidět, že určité politické mechanismy, které pomáhaly fašismu k moci v Evropě rozvrácené po první světové válce, se pokoušejí využít k získání moci někteří současní politici. Hlavní takový mechanismus je přesměrovat vnitřní frustraci ve vnější agresi a identifikovat k tomu vhodného nepřítele.
Většina i umírněnějších politických uskupení operuje s tím, že osmdesát procent obyvatel uprchlíky v Česku nechce a těch zbývajících dvacet jsou demagogové či romantici snící o budoucí multikulturní společnosti. Co vy na tuto statistiku?
Obavy lidí z imigrantů jsou do jisté míry přirozené, neboť imigranti s sebou nesou problémy a hrozby, jako bychom jich neměli sami dost. Problém je až v tom, jak se lidé a společnost naučí s těmito hrozbami zacházet, jak je dokáže zvládnout. Od toho má kulturu, náboženství, ale i politiku, média a veřejné instituce. To, co předvádí česká politika a média, je projevem malosti a slabosti, která nahrává jen těm, kdo takových nálad chtějí zneužít.
Kteří politici u nás podle vás nejvíce zneužívají cizího neštěstí a jsou obchodníky s mocí?
Není bez zajímavosti, že jsou to často politici, kteří ztrácejí moc a chtěli by ji získat zpátky, takřka za každou cenu. A tak nepřekvapí, že rozpadlá česká pravice loví v těchto vodách, počínaje ODS, přes pohrobky LIDEM, po Okamuru a jeho melody boys, kteří pořád hledají noty.
Které extremistické skupiny jsou u nás v šíření xenofobie a radikálních nálad nejdále?
To je otázka pro policii. Určité krajní postoje a nálady ve společnosti budou vždy existovat, důležité je, nakolik budou většina společnosti a politické instituce odolné a zdravé. Bohužel mám pocit, že začíná něco smrdět ve státě dánském.
- Petice akademiků ZDE
Nemyslíte si, že je v těchto ohledech problémem neschopnost vypořádat se s radikálním islámem, tedy Islámským státem na východě a islámskými skupinami v Africe?
Militantní islám je naším největším nepřítelem a je třeba umět s ním bojovat spíše jako David a ne jako Goliáš nebo slon v porcelánu, řekl bych.
Na otázku, komu to vyhovuje, hodně lidí odpoví USA, protože je tím oslabována EU. Myslíte si totéž?
To je příklad politické manipulace, která je sama vedena snahou postavit proti sobě USA a Evropu. V zájmu USA není oslabit Evropu, ale mít v ní svůj vliv. K tomu mají Američané dosti jiných a chytřejších prostředků než bombardovat Sýrii a vyvolávat uprchlickou vlnu.
Myslíte si, že česká společnost ztrácí kritické myšlení a do jaké míry?
Současná exploze nenávisti k přistěhovalcům, která zasáhla sociální sítě, není sama o sobě dokladem toho, jak myslí většina lidí ve společnosti. Oslabení kritického myšlení vidím spíše v tom, že média a politika jenom rozpačitě krčí rameny a čekají, že se to nějak vyvrbí.
Máte nějakou vlastní verzi civilizačního vývoje života na Zeměkouli?
Jsem skeptický racionalista a věřím, že člověk má v sobě dosti rozumu, aby našel průchod bažinou. Asi to nejde naráz, někdy to jde jenom pokusem a omylem, ale pořád je to lepší, než slepá víra nebo důvěra ve vůdce, byť víra a důvěra, jsou také důležité schopnosti, bez nichž by v bažině nepřežil. V tom je mi blízká spíše Kantova představa společenství republik, které spolupracují, aby válku a zlo vytěsnily na okraj. Je třeba si přitom poopravit Kantův slovník, neboť ten, kdo je přitom vytěsněn do bažiny, není netvor a ne-člověk. Vždy bychom měli být schopni reflektovat rozlišení přítel a nepřítel, o které se opírají naše politické instituce. Nepřítel nemůže být jiná kultura jen proto, že je jiná. Za zhovadilou civilizační vizi naopak považuji Huntingtonovu válku civilizací. Huntington má správnou myšlenku, že státy mají širší kulturní základy, dejme tomu civilizační, a že tedy ve světě existuje pluralita politických útvarů, jež se liší podle náboženství, a tak mezi nimi dochází ke kulturním konfliktům a válkám. Jenomže tuto správnou myšlenku spojil s politickou svévolí, když politické hranice mezi civilizacemi narýsoval více méně podle geopolitických zájmů USA ve světě. Zlomyslně bych mohl říci, že si důležitou myšlenku o kulturním základu politických identit zkonzultoval s plány CIA na skryté operace v zahraničí a hned měl válku civilizací jako vyšitou.
Psali jsme:
autor: Jan Rychetský
