Kvůli čemu se právě nyní přes Evropu valí největší vlna uprchlictví od druhé světové války?

Nevím, jestli největší. Zrovna přes Česko se větší vlna valila v devadesátých letech za balkánských válek a tehdy jsme uprchlíky bez větších problémů dokázali přijmout. Západní Evropa už zažila imigračních vln několik. Současná vlna je však opravdu svým způsobem nejvážnější, jelikož začalo něco, co nevíme, jak skončí. Vlna se týká všech zemí EU a přitom neexistuje společná politika, jak novou migraci zvládnout, jak jí čelit, a také postoje jednotlivých zemí se různí. Kupodivu postoje zemí, které žádnou velkou imigrační vlnu zatím nezažily, jsou nejvíce xenofobní. Česko je v tom zářný příklad. Říkáme, že máme strach o evropskou civilizaci a Západ, avšak řešení hledáme ve větší národní izolaci, v rozbití schengenských dohod a společná azylová politika nás děsí. Je to pokrytectví a něco tu nehraje.

Důvody migrace jsou vždy dány ohrožením existence doma a hledáním nové existence jinde. V případě uprchlíků je důvodem nejčastěji válka, která rozvrací státy a lidské existence doslova tanky a granáty. Mezi migrací a uprchlictvím je třeba rozlišovat. Činí tak i mezinárodní právo. Imigraci lze povolovat a utahovat podle potřeb státu, uprchlíkovi je třeba pomoci.

Současná vlna uprchlictví má dva zdroje. Rozvrat států, jako je Irák a Sýrie na Středním východě, a rozvrat států, jako je Libye, Súdán, nebo Nigérie v Africe. Tyto války jsou zčásti výsledkem vzestupu militantního islamismu a zčásti důsledkem vojenských zásahů Západu, vedené snahou chránit spojence, ale často s výsledkem spíše opačným. Zastavit uprchlickou vlnu tam, kde vzniká, je dobrá myšlenka, ale nemůže být provedena, jak si představuje prezident Zeman, že to tam ještě více rozbombardujeme, ale tak, že přispějeme k ukončení tamních válek.