Na Facebooku píšete o tom, že jste měl přednášky v Bavorsku. Jakému tématu jste se věnoval a s jakými poznatky jste z besed odcházel?
Besedy a přednášky byly hlavně na téma Evropské unie a Brexitu. Němce samozřejmě zajímá, co bude s EU po odchodu Británie, zajímají je názory sousedů. Můj dojem z diskusí s odborníky, ale i s veřejností je, že Němci v evropské integraci pokračovat chtějí. Jsou na ni zvyklí, protože jim přinesla mír a prosperitu. Je logické, že po odchodu Velké Británie se Německo stane hlavní silou evropské integrace.
Byla řeč také o přistěhovalecké politice? A když to zobecním, jaká je vůbec po této stránce situace v dalších západoevropských zemích?
Pokud jde o přistěhovaleckou politiku, na rozdíl od situace před nějakými patnácti měsíci, ani v Bavorsku to není téma. Přístup spolkové vlády i vlád jednotlivých zemí k přistěhovalecké politice se změnil. Uvědomují si, že pokud chtějí zachovat Schengen, volnou hranici, musí si hlídat hranici vnější. Není to dnes hlavní téma.
Pokud se o migrantech v Německu mluví, tak v souvislosti s jejich navrácením. Spolková vláda jasně řekla, že očekává, že letos nějakých 300 tisíc migrantů, kteří nedostali nebo nedostanou azyl, bude vyhoštěno. Posílají domů například Afghánce a řadě lidí z celého politického spektra se to nelíbí, protože říkají, že Afghánistán není bezpečná země, tito uprchlíci pro nás žádné nebezpečí nepředstavují a my je vyhostíme zpátky do země, která není bezpečná a kde jim hrozí újma nejen na zdraví, ale i na životě. Pokud dnes nějaká debata v Německu existuje, tak z tohoto pohledu.
Lidé vědí, že vláda jasně deklarovala záměr, tuto politiku provádí a že tomu tak bude i nadále. Situace, kdy byly přijímány statisíce uprchlíků, se opakovat nebude.
Jak vidíte další vývoj německo–amerických vztahů, zvláště nyní, za nového německého prezidenta?
Německo–americké vztahy po 70 let tvořily základ bezpečnostní politiky Německa. Němci jsou na spolupráci zvyklí, koneckonců v Německu jsou stále americké základny. Když Američané před lety po skončení studené války naznačili, že stáhnou více vojáků, Němci sami byli proti tomu, protože kromě bezpečnostního aspektu z toho mají i užitek ekonomický. Spolupráce zde probíhala celých 70 let bez ohledu na to, zda v Americe vládli demokraté nebo republikáni, či zda v Německu vládla křesťanská nebo sociální demokracie. Němcům je jasné, což vidíme na všech úrovních, že se budou muset o sebe a o Evropu začít starat více než tomu bylo doposud. Pokud jde o vojenskou bezpečnost, stavy Bundeswehru se po skončení studené války snížily. Nyní ale Němci plánují navýšení o pět tisíc mužů.
Pokud jde o zahraničně obchodní vazby, Německo je silnější než Spojené státy, Němci vyvážejí mnohem více než Amerika. Když Trump hned na začátku uvedl, kolik německých aut kupují Američané a kolik amerických aut kupují Němci, pak německý ministr zahraničí zcela bez servítků odpověděl: Musíte dělat lepší auta, abychom je kupovali. Až na výjimky, jako jsou počítačové technologie nebo mobilní technologie nebo firmy, které vyrábějí software, je Německo špička a sebevědomá země. To vše se musí vzít do úvahy. Pokud Američané nebudou ochotní k úzké spolupráci, která probíhá dodnes, tak jsem přesvědčen, že Německo se svými spojenci mezeru zaplní. I to byl obsah mých debat v Německu.
Psali jsme:
Dá se uvažovat o tom, že by Schulz se Steinmeierem mohli nějak modifikovat politiku vůči Moskvě?
Volby nového kancléře jsou až v září... Nepředpokládám, že se do té doby něco změní. I z důvodu, kdy před několika dny Ruská federace oznámila, že bude uznávat dokumenty odštěpeného teritoria v Donbasu. To není dobrá zpráva z hlediska minských dohod a urovnání sporu. Pokud jde o německé sociální demokraty, ať je to dnešní prezident nebo Martin Schulz, tak vidíme, že Německo se snaží o dobré vztahy s Ruskem, ale potřebuje k tomu partnera. Je to velmi těžká situace, když Ruská federace poruší všechny mezinárodní dohody, anektuje část teritoria svého souseda, tím myslím Krym, a když víme, jak ruští bezpečnostní poradci a další lidé působí v oblasti Doněcka a Luhanska.
Místopředseda KDU-ČSL Ondřej Benešík se domnívá, že Donald Trump „zařadil zpátečku“ a je dost dobře možné, že si začíná uvědomovat, kdo je nejen jeho partner, ale i spojenec. Usuzuje tak i z výroků, které padly od blízkých spolupracovníků Trumpa na mnichovské bezpečnostní konferenci. Jak vývoj působí na vás?
Je ještě brzy hodnotit přístup Donalda Trumpa. Ano, i za měsíc vidíme neobvyklý chaos, který nikdy ve Spojených státech po příchodu nového prezidenta nebyl, a to jak co se týká vnitřní politiky, tak hlavně navenek. Nejsou to jen dekrety, které postihly sedm převážně islámských států, ale jsou to základní otázky americké bezpečnostní a zahraničně obchodní politiky nejen v Evropě, ale i v Asii. Zatím vidíme, že Donald Trump něco řekne nebo pošle tweet, a následně, ať je to ministr zahraničí nebo viceprezident Penc, ujišťují, že je to jinak. Uvidíme, jak to bude pokračovat dál, zda Donald Trump zahraniční politiku společně s ministerstvem zahraničí, Senátem, Kongresem sladí, nebo zda vše bude probíhat tak, jak jsme viděli první měsíc.
Když se vrátím do Evropy, zásadní událostí bude výsledek francouzských prezidentských voleb. Kandidátka francouzské krajní pravice na hlavu státu Marine Le Penová dosahuje v průzkumech nových maxim. Přesto analytici předpokládají, že ve druhém kole už se neprosadí. Kdybyste si měl vsadit, na koho?
Byl jsem nyní ve Francii, ve Štrasburku, takže situaci pečlivě sleduji. Podle aktuálního průzkumu Marine Le Pen posiluje, ale ve druhém kole, pokud bude jejím soupeřem Emmanuel Macron, prohraje poměrem 39 procent ku jedenašedesáti. To ukazují v podstatě všechny průzkumy. Tak tomu bylo ve Francii i dříve, že voliči pravého i levého středu se spojí a budou hlasovat proti ní. Pokud jde o mého favorita, tím je jednoznačně Emmanuel Macron, bývalý ministr financí v Hollandově vládě. Je to nejen z důvodu jeho názoru na Evropskou unii, ale také z důvodu jeho názorů na francouzské finanční a sociální reformy, včetně reforem pracovního trhu. Jsou mi blízké. Jsou to názory tradiční sociální demokracie.
Co se týká osobnosti Francoa Fillona, myslíte si, že právě aféra kolem zaměstnávání jeho ženy měla až takový vliv, že nebude mít šanci?
Průzkumy to potvrzují. Finančních skandálů byla už ve Francii celá řada a to je i důvod, proč Marine Le Pen posilovala. Podobně jako v jiných zemích je i francouzská veřejnost unavená z různých skandálů a z neschopnosti pravicových i levicových stran situaci řešit. I z toho důvodu je Emmanuel Macron tak populární. I když byl členem Hollandovy vlády, prezentuje se jako nezávislý sociální liberál a právě jeho nezávislost a nepošramocená pověst mu dávají, alespoň v průzkumech, nadějné výsledky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
