V letošním roce se u nás konaly dvojí volby. Čím si vysvětlit vypjatou až hysterickou atmosféru v médiích v lednu před druhým kolem prezidentské volby a naopak poměrně poklidnou atmosféru v říjnu před parlamentními volbami, když ty důležitější volby byly bezpochyby ty nedávné?

Důvodem poklesu žurnalistického aktivismu v kampani parlamentních voleb ve srovnání s volbami prezidentskými byly aktivity Zdeňka Bakaly a Andreje Babiše. Bakalova aféra s Dolem Paskov měla na žurnalisty vydavatelství Economie stejný účinek jako Babišovo ovládnutí Mafry na redakce LN, MF Dnes či iDnes.cz. V obou případech došlo k otupení „společenské odpovědnosti“, tudíž propagandistické angažovanosti zaměstnanců zmíněných mediálních domů.

Názorně to dokumentoval Jaroslav Kmenta v Radiožurnálu, když uvedl, že novinář má často blízko k depresi, když uvažuje, jestli má cenu poukazovat neustále na prohřešky vládních stran, když pak se lidé ve volbách přikloní k fanklubům Okamury, Babiše či Zemana. Ale pak si podle Kmenty novinář řekne, že když nebude dělat nic, tak to tady bude vypadat ještě hůř. Kmenta tak doznal odtrženost elitních polistopadových novinářů od reality. Jako každý exorcista je totiž přesvědčen o svém svatém poslání. Trefně to vystihla spisovatelka Lenka Procházková v Britských listech: „Tito dočasní tvůrci veřejného mínění jsou ve skutečnosti exorcisté. Jejich posedlost (a poplatnost) při vymítání ďáblů jim zabraňuje vnímat (a ukazovat) skutečné problémy lidí.“