Skoro by bylo lepší, kdyby Němci zůstali dobrými nacisty, než když škodí v přestrojení za pokrokové humanisty. Židovský intelektuál promlouvá

Pokus vypálit synagogu v německém Wuppertalu v Severním Porýní-Vestfálsku byl přiměřeným krokem, který měl vyjádřit nesouhlas s politikou Izraele v pásmu Gazy – tak zní rozsudek vrchního zemského soudu, který potvrdil rozhodnutí oblastního soudu z února 2015, napsal server listu The Jerusalem Post. Trojice útočníků ve věku 20, 26 a 31 let hodila koncem července roku 2014 na vstup do synagogy Molotovovy koktejly a poté z místa činu uprchla. Co si o tom myslíte?

Tento rozsudek se mi samozřejmě jeví jako zcela skandální a nepřijatelný, obzvlášť jestliže skutečně kvalifikoval zločinný útok arabských teroristů proti německé synagoze jako „přiměřený krok, který měl vyjádřit nesouhlas s politikou Izraele“.

Říkám si, že by skoro bývalo lepší, kdyby Němci zůstali dobrými nacisty, kteří by alespoň vzbuzovali odpor všech slušných lidí, než když škodí v přestrojení za pokrokové humanisty, kteří pouze nenávidí židovský národ jinou, zmodernizovanou formou „antisionismu“. Němci se prostě potřebují zbavit svého komplexu viny za zločiny svých předků. Tak rádi věří arabské propagandě. Jestliže Židé jsou tak zlí, jak tvrdí Arabové, tak nacisté přeci nedělali zas nic špatného, když je likvidovali.

Jak to vypadá s protižidovskými útoky ve Francii? Páchají je muslimové, nebo neonacisté?

Fyzické útoky proti židům jsou ve Francii páchány pouze muslimy. Ale slovní protižidovské útoky, především na elektronických serverech, jsou tam nyní běžné i ze strany krajně pravicových jednotlivců či skupin. Kvůli muslimům antisemitismus už ve Francii přestává být tabu.

Řekl bych k tomu, že bohužel mnoho francouzských židů včas nepochopilo, že – jak říká jedno francouzské úsloví – v roce 1940 nesmíme vést válku z roku 1914. Vzhledem k tomu, že dlouho jim byla nepřátelská především krajní pravice, tak si neuvědomovali, že dnes je ohrožuje především radikální islám a jemu přisluhující levice. Tím ovšem znechutili francouzské nacionalisty a nyní se postupně ocitají mezi kladivem a kovadlinou.

Co říkáte takovým slovům, že vzestup politiků jako Wilders, Le Penová či Hofer je podobným jevem jako vzestup Hitlera a následný holocaust?

Takové projevy rozhodně odmítám. Wilders je upřímným přítelem Izraele. Co se týče Rakouska, francouzský židovský internetový list Le monde juif info psal 13. listopadu 2016, že Strana svobodných FPÖ se distancuje od svých někdejších protižidovských tendencí. Její předseda Heinz Christian Strache odsoudil příkaz Evropské unie dávat zvláštní označení na izraelské produkty, přicházející ze sporných území.

Též víme, že pozvání strany FPÖ přijal a v listopadu 2016 do Vídně přicestoval bývalý agent Mossadu Rafi Eitan, který před půlstoletím unesl z Argentiny do Izraele organizátora holokaustu Adolfa Eichmanna. Později byl náčelníkem generálního štábu izraelské armády a i ministrem. Nyní skoro devadesátiletý Rafi Eitan poskytl v Rakousku exkluzívní rozhovory, jejichž tématem samozřejmě byla bezpečnost a především bezpečnostní situace ve střední Evropě. Eitan bez servítků prohlásil, že muslimský svět je diametrálně odlišný od naší civilizace – a jsou-li teď v Evropě masivní muslimské komunity, musí se počítat s násilím a terorem. Muslimové se budou snažit Rakousko a Německo přeměnit na muslimské státy.

Co se týče strany Marine Le Penové, dovolte mi zde přeložit úryvek článku, který jsem publikoval 9. prosince 2015 na francouzském serveru „Riposte laïque“: Le Monde, známý večerník inteligence a vládnoucích kruhů, uveřejnil 8. prosince článek obzvlášť příkladný. Je v něm psáno: „Ta vlna modrá Marine (slovo ‚marine‘ znamená mořská; je to ale i ženské jméno), přesněji hnědá“ (…) a „reakční, xenofobní strana, vedená, ať říká cokoli, ideologií nepřátelskou hodnotám Republiky.“

Nejvíc se mi zdá nepřijatelnou věta, dávající modré Marine vlně hnědou barvu. Je známé, že Hitlerovi stoupenci nosili hnědé košile. Co mají společného stoupenci Marine Le Penové se stoupenci Hitlera? Ti nesli zodpovědnost za dva nejhorší zločiny historie. Za zločin druhé světové války, kterou nacistické Německo rozpoutalo, přes všechny ústupky, které mu činili jeho odpůrci. A samozřejmě, za zločin Šoa. Nestojí to ani za řečnickou otázku, ptát se, zda Front National připravuje něco podobného.

Hovoří se o tom, že židé odcházejí pryč z Francie, protože se již necítí bezpečně. Je to pravda?

Ano, je tomu tak.

Z jakého přesně důvodu odcházejí, a kam?

Mnoho jich odchází do Izraele. U nich ovšem pocit, že nejsou ve Francii v bezpečí, nemusí být tou jedinou, nebo ani ne tou hlavní motivací. Mohou odcházet, poněvadž vidí v životě v „zaslíbené zemi“ náboženský příkaz a realizaci národního ideálu.

Ale mnoho francouzských židů nyní emigruje do Spojených států, do Kanady, do Austrálie i jiných zemí. U těch obava z muslimského nebezpečí je samozřejmě rozhodující. I když existují též praktikující židé, na příklad členové hnutí Chabad (chasidové z Lubaviče), kteří už dlouho podnikají studijní a profesionální pobyty v různých zemích.

A je ten židovský exodus jenom případ Francie?

Jistěže není. Například jeden nizozemský ministr prý nedávno prohlásil, že tamní židé udělají lépe, když se vystěhují do Izraele, nebo do Spojených států, poněvadž nizozemské úřady je nebudou moci dlouho před muslimy chránit.

Co říkáte tomu, jak se politická reprezentace EU a evropských států staví k útokům muslimů na křesťany a židy?

Postoj EU a evropských států vůči těmto útokům mi připomíná postoj Francie a Velké Británie vůči nacistickému Německu v době mnichovské krize.

Prezident Ruské federace Vladimír Putin řekl: „Tak třeba fakt, že masové pronásledování a vyvražďování křesťanů na Blízkém východě znepokojují západní společnosti citelně méně, nežli zakazování propagace homosexuality nezletilým v Rusku. To je zákonitý důsledek takového stavu věcí. Co je morální a co není, je předmětem smlouvy. Co v té smlouvě bude napsáno, je určeno úsilím zainteresovaných stran. Křesťané Blízkého východu nemají lobby v západních zemích. Tak zajímají málokoho.“

Jak obecně zatím hodnotíte Donalda Trumpa?

S velkou radostí jsem uvítal zvolení Donalda Trumpa a pak jeho nástup na úřad prezidenta USA. Jako každý pátek večer, tak i v pátek 20, ledna jsem se zase sešel k pravidelnému studiu Bible, k modlitbě a večeři s mými přáteli z české sekce „Mezinárodního křesťanského velvyslanectví v Jeruzalémě“. Šest večer v Praze odpovídá poledni ve Washingtonu.Tak jsme s nadšením sledovali jak Donald Trump přísahá na Bibli. On konkrétně přísahal na dva svazky Bible. Jednak na Bibli, kterou používal Abraham Lincoln, a jednak na Bibli, kterou dostal v dětství od své matky a stále si jí pečlivě schovává.

V poslední době se hodně hovoří o tom, že v realitě přestává platit klasické dělení na pravici a levici; konzervativní spisovatel Vlastimil Podracký říká, že to dělení je nyní na linii „patrioti versus globalisté“, obránci národa a rodiny vs. jejich destruktoři. Když se podíváme do Francie, Marine Le Penová je v ekonomice poměrně levicová, ale hájí národní zájmy. PiS Kaczyńského není též ekonomicky liberální. Trump podporuje protekcionismus. Pak tu máme strany, které o sobě tvrdí, že jsou pravicové, jako TOP 09 a ODS, a ty se snaží poslouchat to, co nařizují z Washingtonu či Bruselu, „pravicová“ Merkelová vítá uprchlíky a „levicový“ Zeman fandí „pravicovému“ Trumpovi, „levicový“ Fico kritizuje islám a tak dále..

Souhlasím s myšlenkou, že protiklad mezi zastánci národní identity a stoupenci globalizace se dnes jeví jako důležitější, nežli protiklad levice–pravice. Víme, například, že papež Jan Pavel II. zásadně odmítal moderní liberalismus a individualismus.

Řekl bych pouze, že je možné být proti současné liberální globalizaci z morálních důvodů, či z potřeby udržet si svou národní totožnost. Je ale možné být proti globalizaci i z čistě ekonomických a sociálních důvodů.

Můžete to rozvést?

Například proto, že v globalizovaném světě nadnárodní společnosti systematicky investují tam, kde je nejlacinější pracovní síla. Mohou i odmontovat všechny stroje nějaké továrny a převézt je tam, kde nebudou muset tolik platit těm, kteří je budou obsluhovat. To, že se kvůli tomu v původním místě zvětší počet nezaměstnaných, je jim ovšem zcela lhostejné.

Vyvarujme se ale příliš snadného očerňování jenom těch jedněch. Proč například vypukla první světová válka? Německo se sjednotilo pozdě. Dostalo se k budování koloniální říše v době, kdy ta nejlepší území už byla obsazena. Německý průmysl ale potřeboval vyvážet. Němci si museli vybrat jednu ze dvou možností.

Jednou bylo platit vysoká cla, určená těmi, kteří cizí trhy kontrolovali. To by bylo možné za cenu toho, že mzdy německých dělníků by byly drženy velmi nízké. Část německých podnikatelů byla ochotna vést takovou politiku.

Proti ní se ale postavily odborové organizace a sociální demokracie. A s nimi se spojila kasta junkerů, tradičních pruských feudálů. Podle jejich morálky, rolí šlechtice je hájit chléb jeho poddaných s mečem v ruce. Pokud toho nebude schopen, tak na něj nebude nikdo zvědavý a on svou moc ztratí. To byla tedy ta druhá alternativa – a ta se nakonec prosadila.

Kdyby svět byl globalizovaný už před stoletím, tak první světová válka a ani ta druhá, která byla jenom pokračováním té první, by se třeba nekonaly.

A pak, mnohé argumenty současných odpůrců globalizace nám mohou připomenout argumenty komunistů z padesátých let. Třeba, týdeník Tvorba v roce 1951 odsuzoval „kosmopolitismus, pohrdání vlastním lidem a ponížené hrbení hřbetu před imperialistickými cizáky (...) V oblasti hospodářské naprostou kontrolu a vykořisťování hospodářského života všech národů americkými monopoly. V oblasti politické – zničení národní a státní nezávislosti a vytvoření všesvětového anglosaského impéria. V kulturní oblasti – likvidaci národních kultur, nastolení americké kultury gangsterů a vrahů a dále nový středověk – podřízení především duchovnímu panství Vatikánu, jemuž Truman už dále za cenné protislužby slíbil monopol na zneužívání náboženského cítění v celém světě.“

Co se děje nového ve Francii? Jak vypadá nálada obyvatel, bezpečnostní a politická situace?

Ve Francii je dnes skutečně cítit určité napětí. Ovšem se dost očekává, že po květnových volbách se věci budou měnit.

Hodně se hovoří o tom, že největší šance na prezidenta má Fillon. Myslíte si ale, že Francouzi, kteří jsou hodně zvyklí na sociální výdobytky, zvolí někoho, kdo se hlásí k Margaret Thatcherové a odbourávání státu blahobytu? Nemá větší šance Le Penová, která je ekonomicky více sociální?

Osobně si přeji nejvíc usmíření pravice a rozumné krajní pravice. V prvním kole chci volit Fillona (či snad jiného kandidáta strany Les républicains; nyní se mluví o možnosti, že Fillon nakonec kandidátem nebude), poněvadž si především přeji zajistit odchod socialistů od moci.

Pak jde o to, kdo se dostane do druhého kola. Pokud to bude socialista, nebo „nezávislý“ Macron, proti kterémukoli pravicovému kandidátovi, tak budu volit toho pravicového. Pokud to bude Fillon proti Le Penové, budu v druhém kole volit jí. A to v naději, že i když bude nakonec zvolen Fillon, čím více Le Penová dostane hlasů, tím více zvolený prezident bude nucen usilovat o omezení přistěhovalectví.

Nemyslím si ale, že Le Penová má více šancí v druhém kole vyhrát než kandidát umírněné pravice. Ve Francii stále existují velmi silné nesympatie vůči těm, kteří jsou označováni jako „krajní pravice“, nesympatie, které se udržují od dob německé okupace.

Dr. Martin Janeček (narozen 1942 v Praze) má po matce židovské předky a jeho otec byl katolík. Má český, francouzský i izraelský pas. V roce 1964 odešel antikomunista Janeček do zahraničí a usadil se ve Francii, kde získal občanství. Na pařížské univerzitě vystudoval dějiny, dějiny umění a mezinárodní vztahy. Po dosažení doktorského titulu působil jako učitel na škole výtvarných umění v Orléansu a v Paříži, od roku 1976 až do důchodu pracoval na francouzském ministerstvu školství. Od roku 1979 žije střídavě v Praze a Paříži. Publicisticky se angažuje v problematice vztahů s muslimským světem, který důkladně poznal během svých cest od Maroka až po Malajsii. Své poznatky a názory publikuje ve francouzském a českém tisku (Prostor, Křesťanská revue, Proglas, Slovo z Jeruzaléma). Je autorem knihy Islámská rozpínavost včera, dnes a zítra.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama