Co o atmosféře v České republice vypovídají protesty, které jsme viděli při příležitosti pietních akcí k srpnovým událostem roku 1968? Například před budovou Českého rozhlasu při vystoupení Andreje Babiše?
Já myslím, že to nevypovídá o atmosféře v republice vůbec nic, protože jde o relativně malé skupiny lidí, kteří jsou velmi přesvědčení o své pravdě a prosazují ji, na což mají v demokracii plné právo. Ale tady nemůže být ani řeči o masových demonstracích, velkých pochodech, projevech občanské nespokojenosti. To, že se sejde několik set více méně dobře organizovaných lidí a zapískají si, to neříká nic o tom, co si myslí zbylých devět milionů devět set devadesát devět tisíc.
Proč k tomu tedy došlo? Šlo o organizovanou akcí lidí, kteří chtěli narušit vzpomínku?
Já si myslím, že vyjadřují názor. Skupina lidí, která skutečně nenávidí Andreje Babiše, ať už z důvodů racionálních, nebo iracionálních. Takových přátel mám na Facebooku celou řadu. Znovu říkám: ten proces je zcela legitimní, ale je nikoliv menšinový, on je minoritně minoritní. Jde skutečně o malou skupinu, jež je zveličena tím, že se dostanou do televize a rozhlasu. Já jim vůbec neberu právo protestovat, ale rozhodně oni nejsou mluvčími lidu České republiky.
Fotogalerie: - Babiš vyfič u Rozhlasu
Co říkáte tiché vzpomínce ze strany prezidenta Miloše Zemana k těmto událostem?
Miloš Zeman je chytrý a věděl, že ať by řekl cokoliv, bylo by to obráceno proti němu, tak raději mlčel.
Nesvědčí právě tohle o vyhrocené atmosféře? Čím je způsobena?
Podle mne není atmosféra vyhrocená. Část poměrně mediálně vlivných lidí, kteří hluboce nenávidí řádně zvoleného prezidenta Miloše Zemana a řádně zvoleného premiéra Andreje Babiše, má plnou možnost se projevit, nikdo je nijak nešikanuje. Avšak tvoří uzavřený okruh, nechtějí debatovat, jsou přesvědčeni o své pravdě, zvěstují ji celému světu a celé zemi, ale ta země je vůči ní přinejmenším vlažná.
Zároveň se nám blíží sto let od založení Československé republiky. O jaké hodnoty jsme podle vás za tu doby přišli a které se nám podařilo zachovat?
Přišli jsme o jednu velmi důležitou hodnotu, která v České republice byla přítomna – soutěživost. Chceme být nejlepší, chceme být světoví, a jak říkal Masaryk, nemáme být čecháčkovští. Máme být otevření světu, nemáme se babrat jen ve vlastních problémech. O to jsme, myslím, přišli. A co máme, co jsme si zachovali? Možná máme i trochu více smysl pro liberální demokracii, pro práva druhých, schopnost většinově přijímat výsledky demokratických voleb, více méně řádně demokracii vést, mít opravdu kvalitní konkurenci v politice, mít názorovou pluralitu, nestavět se na stranu nějakých silných osobností. V rámci možností jsme schopni být pořád tím ostrůvkem demokracie.
Má Andrej Babiš svoji plnohodnotnou konkurenci na české politické scéně?
Zatím ne a dodávám bohužel, protože vždy tam, kde není konkurence, hrozí deformace trhu a náš politický trh se deformuje.
Premiér se nechal slyšet, že nepřijmeme ani jediného uprchlíka, a považuje to za symbol. Co vy na tento postoj?
To je postoj, který mluví k občanům České republiky. Andrej Babiš si je dobře vědom, že drtivá většina občanů si tohle myslí. On se jako premiér považuje za mluvčího těchto občanů, tak zcela jistě nechce říkat nic jiného než oni.
Je to jediný důvod, proč to říká, je to jen populismus? Andrej Babiš a jeho pekárny v Německu zásobují uprchlická centra, ve svých firmách zaměstnává spoustu cizinců. V tom případě by se mohlo jednat o dvojakost.
To není populismus a nemá to spolu nic společného. V Německu existují nějaké zákony a je tam nějaký byznys, ale Andrej Babiš vystupuje jako premiér této země. A premiér země, který by šel proti mínění drtivé většiny – dokonce bych řekl téměř devadesáti devíti procentní většiny obyvatelstva – buď musí mít nějaký velmi silný důvod, nějakou nadosobní hodnotu, nebo je to špatný premiér. Premiér, který by přijel do Itálie nebo Bruselu vyjadřovat jiné mínění, než má většina obyvatelstva jeho země… Co by tam jako premiér měl dělat?
Psali jsme:
Premiér tedy jede své postoje prezentovat do Itálie, kde se migrační krize vyhrocuje. Itálie odmítá lodě u břehů, sílí cesta do Španělska. Slýchávám od lidí v rozhovorech, že stejná reakce měla přijít i od jiných států už dávno. Co vy na to?
Určitě. Ta příliš otevřená náruč je sice lidsky a morálně krásná a já ji na západní Evropě oceňuji, ale na druhou stranu už i katechismus a Bible říká, že můžeme mít náruč otevřenou jen do té míry, abychom nepoškodili sebe sama. A Evropská unie tím sebe sama poškodila.
O čem svědčí přelézání plotu, jakého jsme byli svědky nejen ve Španělsku?
Co kocábky, na kterých lidé riskují život, když přeplouvají moře z Libye do Itálie? Oni jsou tam, kde žijí, velice nešťastní a jsou ochotni udělat skoro všechno pro to, aby se dostali do lepšího světa, což je na jednu stranu tristní. Na druhou stranu bychom mohli být do jisté míry potěšeni tím, že žijeme v lepším světě, do kterého se utíká, a už nežijeme v tom špatném, ze kterého jsme ještě před třiceti lety utíkali.
O celé té věci si právě náš premiér jede promluvit také s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Jaké výstupy z jejich jednání očekáváte? Dokážou se vůbec shodnout?
Nemyslím, že se dokážou hluboce lidsky a politicky shodnout, ale řekl bych, že ten výstup bude pozitivní a neutrální, protože jsou to oba dobří politici.
Platí totéž o Německu, co o Itálii, že lidem došla trpělivost vzhledem k demonstracím, které vidíme v Chemnitzu?
Platí úplně to samé, Německo i celá západní Evropa tu vstřícnost přehnala. Je to ušlechtilé lidské gesto a z toho hlediska ho obdivuji, ale státníci nedomysleli, do jaké míry to změní vnitropolitickou situaci v jejich zemích a že naštvou řadu svých občanů.
Před, ale i po vašem odchodu z politické scény se o aktuálním dění bavíme. Stále jste nezměnil názor, že se nechcete vrátit do politiky?
V politice platí: nikdy neříkej nikdy. Ale přiznám se, že se teď cítím osobně o hodně lépe a lépe spím.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
