Dá se odhadnout, co je hybatelem dění v posledních týdnech plných vzruchu, a to počínaje návštěvou dalajlámy v Praze, přes prohlášení ústavních činitelů k Číně, nevyznamenání příbuzného ministra kultury, až k alternativní oslavě 28. října na Staroměstském náměstí, co českou společnost momentálně tak trápí?
Neptejme se co, ale položme si otázku, kdo je hybatelem této vzrušené doby. A když nepatříme k lidem, kteří trpí ztrátou paměti, vzpomeneme si na různé akce, které měly stejného jmenovatele a s různými drobnými obměnami i stejné protagonisty. Tím jmenovatelem byla nespokojenost s volebním uspořádáním, těmi protagonisty byla kulturně-mediální fronta, doplněná neúspěšnými politiky. Impuls 99, Děkujeme, odejděte, krize v České televizi, neustálé dehonestace, sice lidem zvolených, ale Frontě znelíbených politiků prostřednictvím televizní obrazovky ČT, nátlak na změnu volby prezidenta a tak dále.
Obávám se, že lid obecně netrápí nic natolik závažného. Frontu však ano. Jak zpívá Jarek Nohavica ve své nejnovější písni: „Pánbůh ztratil vliv, nic není jako dřív …“ Pánbůh se s tím jistě vyrovná, Fronta však nikoliv. Její vliv byl za dob Václava Havla velký, nebo se alespoň domnívali, že velký je. Pozvánky na Hrad jim dodávaly pocit důležitosti. Dnes jsou pouze k smíchu. Se svým patosem, výzvami a peticemi jsou ve stejné pozici jako komunističtí papaláši před pádem režimu.
Z reakcí na většinu zmíněných akcí bylo patrné, jak jistá část společnosti až nenávidí prezidenta Miloše Zemana, jehož někteří demonstranti přinesli na Hradčanské náměstí znázorněného jako exkrement. Dá se čekat, že v příštích týdnech přerostou protesty proti němu až v násilnosti? A co když se proberou i Zemanovi příznivci a pojmou obranu prezidenta poněkud ostřeji? Pokud ano, jak zabránit takovému scénáři?
Miloš Zeman není jen prezident, ale především je člověk, jehož lidská důstojnost byla mnohokrát pošlapána, a často mnohem více, než výše zmíněným zobrazením. Václav Havel měl také své chyby, ale zatímco on je zbožšťován, Miloš Zeman je neustále zesměšňován. Nemůžeme po něm chtít, aby se držel přikázání „ty po mně kamenem, já po tobě chlebem“. A čím více je Miloš Zeman upřímný k novinářům, tím větší nenávist vzbuzuje, protože jeho chyby jsou zdůrazněné až do olbřímích rozměrů. Chtějme po médiích, aby se nepoužíval dvojí metr.
Jistě bychom mohli hovořit o hraně únosnosti, kterou pan prezident překročil, ale to bychom museli věřit „hlídacím psům“ demokracie, že se vše událo tak, jak nám interpretují. Ti psi nahlas blafají, ale jejich štěkot má dnes nulový kredit důvěry.
A protože Fronta je již notoricky známa a její akce spíše normální lidi odpuzují, nepředpokládám, že by Zemanovi příznivci přešli do nějakého přímého útoku, který by dokonce mohl přerůst ve fyzické násilí. Nechají komedianty se vydovádět a v roce 2018 jim zase zvolí Miloše Zemana prezidentem. Vůbec bych se nedivila, kdyby to bylo hned v prvním kole.
Co si myslet o svévoli ministra kultury Daniela Hermana, který se sešel oficiálně s dalajlámou, což nečiní ani politici žádné ze západních zemí? Ale nebylo pak přehnané to prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů?
Samozřejmě, že se měl ve své funkci řídit územ, který vláda přijala, a setkání s dalajlámou měl pojmout jako soukromé. Mimo jiné musím poukázat na skutečnost, že ministra kultury nemůže dělat člověk, který svého příbuzného zcela nelidsky a nekulturně vodil jako cvičenou opici po všech akcích, aby se mohl politicky zviditelnit. Takovému ponížení bych beze studu nevystavila ani svého nepřítele.
Prohlášení ústavních činitelů budou lidé chápat různě, a pokud to budou cítit jako přehnané, jistě se to projeví v parlamentních volbách. Hranice mezi státností a servilitou se v tomto případě velmi těžce jednoznačně určuje. Zemědělci, kteří se připravovali na odbyt svých produktů do Číny, budou pravděpodobně tvrdit, že vládní činitelé mohli udělat více, než vydávat prohlášení, Fronta, která nevyrábí a žije především z veřejných peněz, bude tvrdit, že je to projev malosti a servility.
Psali jsme:
Europoslanec Jan Zahradil rozvinul úvahu, že se pod ministrem Hermanem kývala židle, lidovci se ho chtěli zbavit, tak rozpoutal případ s dalajlámou. Při něm ho podpořil i Andrej Babiš a spousta lidí 28. října na Staroměstském náměstí, a tak se stal de facto neodvolatelný. Může v důsledku těchto kroků a vyjádření najít sociální demokracie cestu k prezidentovi, s nímž má v otázce Číny absolutní shodu?
Pan Zahradil má pravdu v tom, že Herman bude nyní de facto neodvolatelný. Fronta v něm našla svého převtěleného Havla a Herman se bude nějakou dobu hřát na výsluní. Jak znám politiky, nikdo nebude mít odvahu svatému Hermanovi sundat z bezectné hlavy jeho svatozář. Je docela možné, že se pod Hermanem houpala židle, neboť vedle Dana Ťoka ho považuji za kompetentně nejhoršího ministra této vlády. Čehož si musel všimnout i bezesporu chytrý člověk Luděk Sekyra, který lidovce drží na zlaté uzdě.
Předpoklad, že by sociální demokracie v nastalé situaci mohla najít cestu k prezidentovi, to bych opravdu nesdílela. Obávám se, že Sobotka toho nebude schopen a sociální demokracii hrozí podobný osud jako ODS. To nahrává Andreji Babišovi.
Do dění se pokusili zasáhnout i umělci. Vojtěch Dyk a Jiří Bartoška varují před ohrožením našich svobod a před posunem na Východ, a proto přišli s výzvou k občanskému neklidu. Česká divadla „se chtějí otevřít svobodnému dialogu“ a také varují před tím samým. Jan Kraus sezval do svého pořadu na Primě protizemanovské umělce, aby to „natřeli“ Zemanovi. Mají umělci reálnou sílu, nebo jen zneužívají mediální prostor?
Pochybuji, že Vojtěch Dyk dokáže určit východ a západ. Omlouvá ho naivita mládí. To Jiří Bartoška už není žádný Havranpírko. Moc dobře ví, jak se pohybovat a mezi politiky vždy velmi zdatně kličkoval. Emocemi se nechal strhnout pouze v televizní krizi, když si myslel, že ohroženy jsou jeho zájmy. ČT tehdy nesla téměř všechny náklady na filmový festival a Bartoška po tom, co ho Rada ČT odmítla přijmout, lítal s připnutou trikolorou, jako kdyby měl u zadku vrtuli. Když později viděl, že jeho finanční zájmy nejsou ohrožené, tak obíhal politiky a srdceryvně se jim omlouval. Dnes ho možná vydírá pan ministr Herman, jehož ministerstvo přispívá částkou 30 milionů.
Jan Kraus rozhodně není Bartoška. Nenaplněné umělecké ambice nahrazuje Jan Kraus politickým aktivismem. Prima měla plné právo nevysílat Krausem dodaný pořad, ale nakonec rozhodla, že pořad odvysílá v hlavním vysílacím čase příští den. Požádala však Krause, aby zkrátil úvod. A o koho ho Kraus krátil? Z pořadu vystřihl Báru Štěpánovou s kritikou Andreje Babiše. Asi jí předem dostatečně důrazně nevysvětlil, že plivat se bude na Zemana, ne na Babiše, který je jeho kamarád.
V posledních dnech začaly zářit některé politické hvězdy i s pomocí ČT, která vysílala záznam celé akce 28. října na Staroměstském náměstí. Petr Gazdík ji svolal, Michal Horáček moderoval, Daniel Herman sklízí rostoucí ovace liberálně-pravicových kruhů. Čeká tyto pány zářná budoucnost?
Nečeká. Petr Gazdík, opojený úspěchem v krajských volbách, spláče nad výdělkem ve volbách parlamentních. Jeho spojení s protizemanovskou aktivitou si budou lidé pamatovat.
Stejně tak Horáček. Už prohrál. Může si nasadit červený nos a zazpívat si svou, mimochodem skvělou, písničku „Co po mně chceš, pravdu, či lež, zkus ty dvě rozeznat a pak se směj, barevný svět, láme mi hřbet, přesto chci být šašek počmáranej“.
A Herman? Z toho je vlastní karikatura už nyní.
Neočekáváte tedy, že nechuť vůči Zemanovi katapultuje KDU-ČSL a Starosty mezi „velké“ politické strany? A co jejich předpokládané spojenectví může provést s Miroslavem Kalouskem, jehož TOP 09 může mít problémy dostat se do sněmovny?
Nekatapultuje. Lidovci mají svůj strop a STAN v parlamentních volbách lidé volit nebudou. Už vůbec ne po tom, co se Petr Gazdík ukázal v jednom šiku s Frontou. Navíc je to jiný typ voleb než krajské, kde lidé z přirozených důvodů volili starosty do správy kraje. Pamatujete na Havlův polibek smrti v každých parlamentních volbách? Tak Gazdík, ten ho dostal nyní.
Kalousek? No, ten se rozhodně někde objeví. Na to vsadím svou hlavu. Ten politický mnohoživelník možná nyní bude burcovat za sjednocení pravice.
V posledních dnech se nedalo přehlédnout, že Andrej Babiš Zemana už tak urputně nehájí, odpůrci obou jásali, že byl mezi ně vražen klín. Přeskupila kauza Brady i v tomhle ohledu to české „kdo, s kým, proti komu, za kolik“?
Nepřeskupila, a pokud ano, tak pouze dočasně. Už zítra může být všechno jinak. Babiš začne Zemana hájit ve chvíli, kdy se mu to bude hodit. Zapomíná, že Miloš Zeman má sloní paměť.
Z pravice jsou slyšet hlasy, že křikem na Zemana se jen odvádí pozornost od Babiše a jeho plánů na EET a další čerpání dotací. Z levice zase, že se odvádí pozornost od tíživé situace chudých zaměstnanců a sociálně potřebných. Ekonomové varují před další krizí, zástupci průmyslu kritizují politiky za politikaření. Věnovala se v minulých týdnech opravdu pozornost tomu, co si ji nejvíc zasloužilo?
Pravice křičí, ale obávám se, že jí nikdo nenaslouchá. Babiš je výsledkem jejich špatné politiky, podnikatelé a živnostníci jim nevěří a zaměstnanci se radují, že „zloděje“ konečně někdo umravní. Tématům, která si zaslouží pozornost, nevěnovala pozornost ani vláda, ani média.
Co se může stát 17. listopadu, na který se nyní čeká? Další akce proti Zemanovi? Může dojít k tomu, že ho křik umělců, politiků a médií opotřebuje tak, že v březnu oznámí, že nebude kandidovat? Nebo že kandidovat bude, ale prohraje?
Domnívám se, že nic dramatického, ačkoliv agrese Zemanových odpůrců se stupňují, jak jsme mohli zjistit z vyjádření moravskoslezského dosluhujícího hejtmana o provokaci proti první dámě v divadle v Ostravě. Marek Wollner to odmítá a dělá si z toho legraci, ale měl by mu někdo připomenout, čeho byl schopen se svými kolegy v době televizní krize. Fekálie ze suchých záchodků na autě Věry Valterové, sestřihané vyjádření odpůrců, propagandistické videoklipy. Já jsem musela dokonce stáhnout na nějaký čas ze střední školy svou patnáctiletou dceru, protože ji štáb ČT naháněl a sháněl kompromitující informace. Jen ať si vzpomenou, kterak mi do kanceláře rady v noci vpadli ožralí odboráři Dub s Dekojem, vyhrožovali a žádali odpovědi na stupidní otázky, aby to vše zdokumentoval „kameraman Vávra“. Ano, jsou schopni připravit provokaci na první dámu, dokonce se domnívám, že jsou schopni daleko horších věcí.
Proto občanům dávám jednu dobrou radu. Nikdy neposkytujte rozhovor České televizi, pokud a) nepatříte k hochům, co spolu mluví b) nejste v živém vysílání a pořad bude probíhat střižnou
Ani při splnění těchto podmínek vám však nemohu zaručit bezpečnost. Mohou z vás udělat cokoli od medvídka Pů až po dalajlámu.
Ale domnívám se, že Miloše Zemana v prezidentské funkci může eliminovat pouze jeho zdravotní stav. Miloš Zeman je bojovník a křik umělců, politiků a médií ho naopak posiluje.
Ing. Miloš Zeman
Část veřejnosti je přesvědčena, že tlak na prezidenta Zemana je cíleně vyvíjen neziskovými organizacemi, třeba i řízenými ze zahraničí. Té také vadí, jak o hlavě státu referují některá média, především veřejnoprávní. Selhávají v posledních týdnech média, třeba i Česká televize?
Česká televize neselhává jen v posledních týdnech. ČT je nedůvěryhodná nejméně dvacet let. A není třeba spekulovat o organizacích ze zahraničí. Žijeme v globálním světě a ten tlak může být vyvíjen odkudkoliv. Těch, kteří hájí vlastní zájmy prostřednictvím nadité peněženky, je stále více, stejně jako lidí ochotných nechat se koupit.
_profil_top.jpg)
Ing. Jan Zahradil
Měli by u příležitosti blížícího se 17. listopadu lidé slyšet něco víc než jen bilancování toho, co se za sedmadvacet let u nás odehrálo?
Lidé, bděte, nenechte sebou manipulovat a nenechte se znechutit. Žádná revoluce, kromě té technické, s sebou ještě nepřinesla pokrok. Naše demokracie je příliš mladá a musíme si odstonat všechny dětské nemoci. Jsem optimista, že všechno dobře dopadne.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
