Pane doktore, tak to nakonec přišlo a USA pod vládou Donalda Trumpa přistoupily k úderům na íránská jaderná zařízení. K „přesným“ úderům, jak bylo řečeno. Nyní se čeká, že to Írán přiměje k jednání. Je to naivní představa?

Pokud byly ty údery tak přesné, jak o tom píší a mluví všichni, je třeba se obávat, že to k ničemu nebude. Jednak většinou zpravodajové neuvádějí data, kdy se ty jejich přesné obrázky pořídily, donekonečna je opakují, snad častěji než pověstné setkání Vladimíra Zelenského s Donaldem Trumpem v Bílém domě blahé paměti, a nechtějí si přiznat, že dávno ztratili svou důvěryhodnost. Samozřejmě to dá práci oddělit zrno od plev, a proto si dovolím upozornit na komentáře Davida Borka, Břetislava Turečka z terénu, a snad už jen několika mladých a neunavených, ale zdá se, že se stále víc a víc prohlubuje neúcta ke zdrojům informací a přílišná oddanost k majitelům konkrétního média. A to mluvím jen o zpravodajství a několika komentářích. Zpravodajství z míst, kde se něco odehrává, je dnes většinou jen petrifikovaná forma sdělení, kterou je možné dodávat do Spojených států, velké části Evropy a dokonce i do teritoria, kde se něco opravdu děje.

Asi bude záležet na tom, kdo toto mediální scénování bude potřebovat k zvednutí svého sebevědomí a bude jedno, ve které části světa to bude. Zatím se mi zdají až brutálně realistické zprávy z Dálného východu, i když jsou ukryty za tradičně ornamentálními figurami  diplomatického jazyka. Řekněme čínštiny. A protože fársí není běžným jazykem evropské salonní diplomacie, bude to s tou vírou a přesvědčováním těžké. Rozhodně perská diplomacie pracuje s francouzštinou, angličtinou a ruštinou lépe, než její euroatlantičtí partneři.