Národ se loučí s Karlem Gottem. Některým ale není pohřeb se státními poctami po chuti, mluví o glorifikaci režimního umělce a projev neonormalizace. Respekt píše, že kariéra Karla Gotta by nebyla „myslitelná v žádném jiném než v autoritativním režimu, který si udržuje kontrolu nad kulturním provozem“. Co k tomu říci? 

Co k tomu říci? Že v Respektu jsou lháři. Všichni vědí, že se Karel Gott na začátku živil rukama, zpíval po večerech po barech, stoupal nahoru krůček po krůčku a uspěl i na volném trhu ve svobodném světě, kde občanství komunistické země bylo vážnou nevýhodou. Je to stejně absurdní, jako označovat za režimní umělce Elvise Presleyho nebo Johnyho Cashe. 

Jestli chce někdo vidět režimní umělce, ať se jde podívat na Evu Holubovou nebo Tomáše Kluse. Mimo kulturní okruh financovaný českými státními fondy vůbec neexistují! Kdyby se penězovod zastavil, příští týden budou své umění předvádět v místním ochotnickém souboru nebo u táboráku. Takoví lidé musejí pochopitelně ukazovat poníženost neustále, ne párkrát za život. A musejí zacházet mnohem dál, než šla většina umělců za Husáka. Ano, i tehdy existovaly režimní celebrity typu Pavla Lišky, ale Karel Gott k nim rozhodně nepatřil.