V těchto dnech si připomínáme sedmdesáté výročí konce druhé světové války. Co podle vás konec války a poválečné uspořádání přinesly světu pozitivního a co se naopak nepovedlo?

Samozřejmě že tou nejdůležitější událostí byl konec nacismu s jeho vyhlazovacími tábory a dalšími zrůdnostmi. Válka sice posílila druhý děsivý totalitní systém, ten Stalinův, ale přesto byla situace svobodného světa mnohem příznivější. Dokud byly Stalinova a Hitlerova říše vedle sebe, hrozilo riziko, že se spojí proti svobodným zemím. A je velkou otázkou, zda by západní spojenci dokázali v takovém případě odolat.

Méně se mluví o tom, že válka přinesla změny i v samotném Sovětském svazu. Komunisté pochopili, že se neobejdou bez určité podpory lidu a že musejí změnit způsob vládnutí. Sovětský režim po válce byl nesrovnatelně méně brutální než před ní.

Negativním důsledkem bylo rozšíření komunistických režimů do východní Evropy a do Asie. Asijský marxismus pak postupně získal podobu, před kterou i Leninovy a Stalinovy zločiny blednou. Vznikla tam nejhorší podoba krutovlády, jaká se kdy objevila v lidských dějinách. Jeden takový režim, severokorejský, dokonce stále ještě přežívá.

Jak se díváte na evropskou a světovou pozici poraženého Německa po sedmdesáti letech?