Šokující slova muže, po němž je pojmenována kauza: Reportér ČT mě za jízdy vytlačoval ze silnice

Pane Dědici, v našem posledním rozhovoru jste uvedl, že vaše rodina je dehonestována a pod neustálým tlakem. Jak se kauza aktuálně vyvíjí?

Úvodem bych rád zdůraznil, že ostravská kauza se stala známou až po mediálních výstupech státního zástupce, což zcela popírá zákonnou zásadu nestranného dohledu státního zástupce nad průběhem dozorovaného trestního řízení. Jde o stav protiprávní a protiústavní. Přestože jsem se snažil nalézt nějakou podobnou veřejnou debatu nad důkazní situací v probíhající „živé“ trestní věci, po roce 1989 jsem obdobné chování státního zástupce v trestním řízení neobjevil.

Ano, to jste ostatně připomněl už v minulém rozhovoru. Jak se ale věci vyvíjejí?

Případu se chopila některá média. Jenže v rozporu s objektivně zjištěnými důkazy, kterých již bylo shromážděno velké množství, lživě informují veřejnost o tomto trestním případu. V této lživé kampani má bohužel své místo i veřejnoprávní televize ČT. Redaktoři této televize a jejího pořadu Reportéři ČT pravděpodobně v touze mě kontaktovat mě v prosinci 2014 stíhali jejich firemním vozidlem v Ostravě na ulici Rudné takovým způsobem, že mě za jízdy vytlačovali ze silnice. Mohu se jen domnívat, že pan redaktor Bártek se mě tímto snažil přimět k účasti v jeho televizním pořadu. Pro naprostou neobjektivnost pořadu Reportéři ČT, tedy alespoň toho, co tam o této kauze předvedl pan Bártek, odmítám jakékoliv vyjádření. Stejně by bylo v jeho pořadu určitě odvysíláno zkresleně a neodpovídalo by původnímu obsahu. K takovému závěru dospívám po zhlédnutí již několika dílů uvedeného pořadu, které nelze označit jinak než za nesourodou slátaninu lží a polopravd. Ostatně za kuriózní považuji i to, že pan Bártek, který je vyučen elektrikářem, se prezentuje ve svých pořadech jako odborník na fiskální záležitosti a obchodní vztahy.

Chápu tedy, že rozhovor panu Bártkovi nedáte, ale jak to vše ovlivňuje vaši rodinu?

Má obava o nejbližší rodinné příslušníky vyplývá nejen z agresivního chování některých reportérů, jak jsem se zmínil výše, ale také z toho, že téměř v každém článku či v každém televizním pořadu pojednávajícím o dané trestní kauze, jsou zmiňovány mé majetkové poměry, a zdůrazňuji, že i tyto informace jsou zavádějící, neboť dosud žádný z reportérů či novinářů si pravdivost jimi uváděných údajů neověřil. Musím tedy přiznat, že strach o bezpečí mých nejbližších u mě i nadále přetrvává.

Sám jste strávil čtvrt roku vazbě. Vazba v Česku, její důvody a délka jsou často diskutovanými tématy. Jak se na to díváte vy, který jste ji sám zažil? Souhlasíte s tvrzeními, že je to něco jako novodobá tortura, která má přimět člověka, aby vyměkl a souhlasil v podstatě s jakýmkoliv obviněním?

Mám za to, že v mém případě uvalení vazby proběhlo, jako by šlo o tuctovou, standardní procesní součást trestního řízení. Vazba je u nás nadužívána ve výrazném rozporu se smyslem, pro který má být uvalena, to řekl ostatně advokát a bývalý elitní kriminalista pan Doucha v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Ano, jsem přesvědčen, že vazba měla jediný cíl, a to nechat mě vyměknout a souhlasit.

Opakovaně tvrdíte, že ve vaší kauze policie a státní zástupce pochybili. Máte pro takové tvrzení důkazy?

Jak jsem již uvedl, na rozdíl od policie a státního zástupce: ano, mám. Policie a potažmo i státní zástupce doplácejí na skutečnost, že v naprosto prvotním dokumentu „Usnesení o zahájení trestního stíhání“ ani v jednom ze šesti skutků neoznačili konkrétně, v jaké fázi toho daného výběrového řízení podle jejich mínění mělo dojít k porušení zákona. Zcela jistě se tak stalo proto, že v okamžiku zahájení trestního stíhání policie ani státní zástupce nevěděli, v čem by mohlo porušení zákona v rámci daných výběrových řízení spočívat. Takový stav mohl být snad omluvitelný v okamžiku zahájení trestního stíhání. Avšak nyní po více než roce je podle mého názoru zcela nepřípustný. Jestliže dosud nedošlo ke specifikaci toho kterého konkrétního jednání, v němž má být spatřován ze strany policie a státního zástupce trestný čin, svědčí to o velkých problémech policie a státního zástupce a o zásadním pochybení prolínajícím celé trestní řízení a majícím svůj původ v nekonkrétnostech při jeho zahájení. Nyní, po šestnácti měsících ode dne zahájení trestního stíhání, má policie některé znalecké posudky a další si až v nedávné době vyžádala u soudních znalců. Až dosud existující znalecké posudky vyjadřující se k jednotlivým výběrovým řízením bez výjimky potvrzují bezvadnost těchto výběrových řízení a neshledávají ani náznak manipulace s těmito veřejnými zakázkami v kterémkoliv jejich stadiu.

To ale asi není těžké vysvětlit tím, že podobné případy jsou složité. Máte nějaké silnější argumenty, že orgány nepostupují fér?

Jen pro ilustraci bych uvedl, jak si policie se státním zástupcem vyrábějí nezákonně důkazy. V trestním řádu existuje institut takzvaného odborného vyjádření. Trestní řád říká, kdy, kde a kdo jej může zpracovat. Na rozdíl od konzultanta je odborné vyjádření v trestním řízení důkazem. Policejní orgán zadá odborné vyjádření u osoby, která vůbec nemá v dané věci žádné vzdělání, pracovní zkušenosti a vzhledem k věku má minimální praktické dovednosti v daném oboru; živí se vydáváním populárně-naučného periodika, ke kterému navíc nemá živnostenské oprávnění. Tato osoba pak napíše několik stránek rádoby odborného vyjádření, které je ve zřejmém rozporu s několikasetstránkovými znaleckými posudky renomovaných znaleckých ústavů, nezávisle vzniklými mimo celou „kauzu“. Celou situaci trefně analogicky popsal advokát v podané stížnosti: jako by o odborné vyjádření z oboru gynekologie byl požádán vydavatel erotického časopisu.

Navíc je ve spise zcela jednoznačně zaznamenáno, že si tento „odborník“ utvořil svůj názor na předmět odborného vyjádření již daleko dříve a šířil ho zejména ve hnutí Ostravak, což je podle standardního výkladu nepodjatosti znalců považováno za typický příklad podjatosti k věci! A samozřejmě podjatý „odborník“ nemůže vydat své stanovisko, policii ani státnímu zástupci to však očividně nevadí. No a policejní orgán za takováto „veselá“ vyjádření utrácí peníze daňových poplatníků.

Co vlastně děláte pro to, abyste očistil sebe a svou rodinu, jak jste to uvedl v minulém rozhovoru?

Pane redaktore, moc možností nemám, jste jediné periodikum, které otiskne rozhovor bez úprav. Ostatní média, kde jsem se snažil i prostřednictvím placených produktů realizovat určité tiskové výstupy, má vyjádření zamítla. V jednom případě byl dokonce produkt zaplacen, běžel jeden den a rozhodnutím z Prahy musel být ukončen.

Takže co můžu dělat? Založil jsem na Facebooku stránku Kauza: Martin Dědic, kde se snažím poskytnout informace o kauze. V dané kauze jsem opakovaně poskytl rozsáhlou výpověď obviněného. Aktivně navrhuji důkazy a vyjadřuji se k postupu trestního řízení, byť se o těchto skutečnostech ve svých veřejných vyjádřeních nezmiňuje pan státní zástupce a nejsou zmiňovány ani ve sdělovacích prostředcích. Já však takovýto aktivní postup při své obhajobě považuji za nejlepší cestu k prokázání své neviny, neboť k úplnému očištění mé osoby a rovněž mé rodiny může dojít v okamžiku zastavení trestního stíhání či zproštění obžaloby.

Chápu, že tento dotaz by měl směřovat hlavně ke státnímu zástupci, ale tušíte, proč celá kauza trvá tak dlouho?

Ano, vím, protože policie a státní zástupce si celé obvinění vymysleli, neboť skutky, které jsou uvedeny v obvinění, se nikdy nestaly. Pokud by se policie a státní zástupce věnovali řádně své práci, tak již do 24. 3. 2014, tedy ještě před obviněním mé osoby, by toto vše věděli a měli zdokumentováno.

V jiné kauze to přesně popsal advokát Doucha: … Něco se moc chce a neumí se to zdokumentovat. Respektive se udělá veliká bublina a poté z toho nic není. Typické pro styl některých policejních útvarů je to, že mají nějakou informaci o podezření ze spáchání jakési trestné činnosti a na základě této informace vlítnou do různých prostor, bytových nebo jiných, tam naberou různé materiály, písemnosti, počítače, mobilní telefony. Nahází se to do pytlů a odveze se to někam na služebnu. Tam se potom všechny ty věci vybalují a policisté pátrají, zda se mezi těmito zajištěnými věcmi nenajde důkaz, který by podpořil tu původní chiméru o páchané trestné činnosti. Totéž se děje s odposlechy. Policie poslouchá, zda v telefonních hovorech nezazní něco, co by mohlo sloužit jako důkaz. Správně by postup měl být jiný. Způsob, který je velice široce praktikován v současné době, plodí takovéto kauzy…