Současný politik je jen profesionálním prostitutem najatým lidmi pro šukání v bordelu demokracie, říká možný prezidentský kandidát Kohout

Bret Harte tvrdil, že když se v Cambridgi v Massachusetts vystřelí do vzduchu šíp přes Charles River směrem do Bostonu, určitě zasáhne nějakého spisovatele. To bylo devatenácté století. Jak moc vzdělaný a kulturní je postmoderní Boston?

To rčení neznám. Jen vím, že anarchista Mark Twain Breta nesnášel a tvrdil o něm, že je lhář a podvodník. V devatenáctém století tady byly knihy populárním médiem, a proto také kdekdo psával, to je logické. Dnes už lidé bostonští moc knihy nečtou, hlavně ti chudí, kteří k tomu nejsou vzdělávacím procesem vybídnuti. Ale přesto si myslím, že je tady pořád situace daleko lepší, než hrozivý propad čtenosti knih v postrevolučním Česku. Český lid se po nabyté „svobodě“ zuřivě a s nadržeností vrhl na trh s „podnikáním“ a začal používat mozek vetšinou jen ke kalkulování, kterak jeden druhého okrást a podvést a milované knihy odvrhl. Jakoby frustrace v bývalé „totalitě“ byla postavena jen na nedostatku laciného a trhem oblblého života, na který se davy lidí hned nadšeně vrhly. Úplně se zapomnělo, že jsme byli schopni před knihkupectvím čekat i celou noc na nově a v obrovských nákladech vydané knihy. A „komunista“ vydával spoustu velmi kvalitní literatury, když přímo neohrožovala vedoucí úlohu strany, to je potřeba připomenout. Naopak, co se začalo vydávat po revoluci, byly závaly tržních braků a kýčovosti.

Boston je ale samozřejmě pořád centrem vzdělávání pro celé Spojené státy, jsou zde desítky a desítky vysokých škol a univerzit, takže je tady akademický „zápach“ cítit na každém kroku a já jsem jím také načichlý. Vzdělaní lidé si tady samozřejmě uvědomují, že kapitalismus je dějinná zhovadilost, která jen díky své bezohledné agresivitě přežila dodnes, a že je třeba nahradit tento systém nějakým pro zeměkouli únosným. O to šlo v předvolebním boji i našemu exhippiesáckému kandidátu Bernie Sandersovi ze sousedního Vermontu. Je opravdu trestuhodné, že ho Demokratická strana, diktovaná arogantními zájmy úzké vrstvy kapitalistických zbohatlíků, vyplísnila z nominace. Díky této aroganci se dostal k moci Donald Trump, jenž zrcadlí vztek obrovské části Američanů, kteří dnes živoří na nizounkých příjmech či sociálních dávkách a kteří by bývali volili Sanderse, ale protože jim zmanipulovaná „demokracie“ předložila k výběru mezi Hillary zastupující ty, kteří je okradli, a člověkem, který byl „jiný“, tak ho vzdorovitě zvolili.

Jak jste zprodukoval vaše předvolební video? To jste toho saxofonistu přemluvil hned v metru, aby zahrál českou hymnu, anebo jste ho to musel učit?

Ve svých skriptech o historii performance vydaných Ostravskou univerzitou vysvětluji, jak přistupuji k performančnímu umění a k umění všeobecně. Protože jsem byl velmi inspirován levicovým hnutím „Situationists International“ z šedesátých let, tak hledám obsahy perfomančních projektů přímo v kontextu života. Nedělám rozdíl mezi každodenním autenticky prožívaným životem a mými performancemi. Pro mě je to nekonečný kruh – performance je život, život je politika, politika je performance, performance je život...

Na mně neznámého Afroameričana, který hrál v bostonském metru hymny z různých částí celého světa, jsem prostě jednoho dne narazil a byla to situace, která se dala přesně zpracovat jako krásná metafora pro můj volební klip. Studentům na TUFTS univerzitě vždy říkám: „Zvolte opačný postup tvorby. Místo abyste si vymýšleli nějaký koncept vašeho díla a pak pracně sháněli materiální podklady, tak se jen nechte nést životem, pečlivě ho pozorujte a vášnivě a autenticky prožívejte a když narazíte na nějaký materiál či situaci, tak na ni zpětně vytvořte svůj koncept.

Hned mě napadlo, že když bude Afroameričan hrát českou hymnu, tak to zaskočí spoustu sundavačů klobouků, kteří jsou zvyklí ho strhnout při prvních tónech této odrhovačky a budou dotčení, že to hraje někdo, kdo jim nezapadá do rasově etnické definice správného českého „národovlastence“. Vzpomněl jsem si, jak jsem byl na demonstraci na Václavském náměstí za přijímání uprchlíků a jak se k naší straně náhle přidal jakýsi krásný mohutný černoch a začal nad hlavou mávat velkou českou vlajkou a křičel „Já jsem také Čech!“ Což šíleně zaskočilo fašistické mávače té samé vlajky, shromážděné na druhé straně za hradbou policejních kordonů.

Jsem přesvědčen, že můj předvolební klip otevře oči napojené na mozky mladých lidí, kterým je už nanic z umělého národovectví, přerůstajícího v nacionalismus a posléze nacismus a poslouchání opajcnuté, kýčové unylé hymny, převzaté z jakési brakové nacionalistické divadelní hry té doby.

Já bych navrhl, abychom se v blízké budoucnosti zbavili všech hranic, vlajek, hymen, náboženství, národních znaků a názvů postavených na uměle vykonstruovaných principech národů a vyměnili je za názvy jako třeba části zeměkoule, kde se daří jablkům a ne ananasům, ale kde žijí i lidé, kteří přišli i z těch ananasových zemí, protože už tam ananasy nerostou. Území nazývající se Česko by mohlo být nazváno třeba Jablkozeměcko, Odmořenejdálecko, Mezihorovsko, Oblohozataženecko anebo nejlépe Mnohobarevsko. Samozřejmě v přechodném období několika následujících generací musíme ještě držet státní útvary i s jejich prezidenty, ale to jen v zájmu organizace spravedlivého dělení se o společenský produkt. Ale do budoucna upustit i od toho a vytvářet volně amorfní územně pulzující geografická uskupenstva, která mezi sebou budou fungovat jako naprosto rovnocenná uskupení plně globalizovaných lidí všech původů, kteří budou o svých věcech veřejných rozhodovat anarchisticko-konsenzuálně. Vlády naopak zmizí jako přežitky izolovaných arogantních skupin.

Samozřejmě bychom současný systém neměli vyměnit za nějakou světovou vládu, ale propracovat se k lokalizovaným kooperativním anarchistickým celkům, které spolu nebudou soutěžit a budou se co nejvíce soustřeďovat na lokalizaci ekonomiky. Ale ve věcech přesahujících svoji lokalizaci by samozřejmě tyto autentické a na ekonomické únosnosti postavené pestrobarevné shluky lidí celoglobálně spolupracovaly. Ostatně genetická věda nám v nedávné době dokázala, že všichni lidé na celém světě jsou příbuzní a pocházejí ze stejné praskupiny a jakýkoliv rasismus a etnocentrismus je čirý idiotismus a mnohobarevnost je vlastně potvrzením naší jednoty a globálního vlastenectví.

Pro splnění požadavků kandidatury na prezidenta oslovujete k podpisu senátory. Jak vám to jde?

Ano, oslovuji senátory a poslance a jsem naprosto přesvědčen, že této elitní hrstce obyvatel určitě dojde, že pro zdařilou funkci současné, i když dočasné demokracie, musí být mezi kandidáty někdo, kdo přináší úplně jiné pohledy na politiku a ekonomiku, než ta naprosto jednotná parta ostatních kandidátů, kteří, jak navzájem propletený chór, hulákají z druhé strany břehu své trapné a nudné xenofobní a rasistické písničky o „záchraně“ českého „národa“ a jeho separaci od okolního světa. Jednou se tomu bude historie řehtat, až se bude za břicho popadat, jak se do prezidentské funkce drali lidé, kteří názorově nevylezli dále, než na délku žížaly od svého zatuchlého světonázorového kurníku.

Ta parta zbývajících kandidátů vlastně bojuje proti zájmům lidu žijícího na území českého státu, protože vykdákávají jen současnou krátkozrakou touhu zavřít oči před nevyhnutelností a uzavřít se do šatníku mezi zatuchlé obnošené kabáty plné nacionalistických molů a doufat, že je tam nikdo do zítřka nenajde. Jsou to lidé pro nás nebezpeční, neb nemyslí na dlouhodobou budoucnost, a tím nás velmi ohrožují!

Zeman, Hilšer, Horáček, Drahoš. Ti všichni sbírají podpisy lidí. Nemyslíte si, že budou mít s 50 000 podpisy přeci jen silnější pozici ve volbách než vy, který žijete v Bostonu a možná se vám podaří získat dostatečný počet senátorů a poslanců?

Jsem naprosto přesvědčen, že až se budou blížit volby, tak většině mladých lidí českého státu, zdůrazňuji nikoliv národa, dojde, že musí mít ve funkci prezidenta někoho, kdo žije v kontextu dnešního globalizovaného světa, a komu je jasné, že se Česko nemůže vyjmout z kontextu celoglobální ekologické, ekonomické a politické situace. Těmto rozumným voličům bude úplně jedno, jak jsem se dostal do druhého kola.

Ta jména, která zmiňujete, jsou přesnou ilustrací ustrnutí a touhy po zamrazení historického času. Dnes už se prakticky vytratily hranice na zeměkouli a každému rozumnému člověku na zeměkouli je jasné, že jsme v tom průseru, co jsme si navařili, všichni dohromady. Navrhuji filosofii anarchoglobalismu, což znamená, že je nutné žít lokálně, ale myslet globálně. Samozřejmě, že se musíme o zbytek ještě nezpustošené zeměkoule začít spravedlivě dělit a nemyslet si, že se obeženeme ploty, zdmi, hradbami a vyhneme se tím naší kolektivní zodpovědnosti. Zdi kdysi od nás daleké padly, protože jsme je sami zbořili naší západní nenažraností a sobectvím. Plundrovat svět se nám hodilo až do té chvíle, kdy nám geometrie světa řekla nevyhnutelnou a nepohodlnou pravdu, že za všemi zbořenými zdmi se dojde zase z druhé strany zpět k našim plotům. Země je maličká, kulatá a snadno zranitelná. Možná, že by bylo lépe, kdyby byla placatá, jak krutým způsobem vnucovala odporná diktátorská a parazitní náboženství, protože by ti naši drancovači padali na konci světa do propadlin vesmíru a už by se nevraceli s nakradeným bohatstvím použitým na stavby i pražských chrámů. Ale tak tomu není a nebude.

Nedávno jsem udělal performanci, při níž jsem spal na hranicích mezi Českem a Německem, v souladu s chápáním hranic ostatními zvířaty.

Jste asi jediným možným kandidátem, který otevřeně propaguje přijímání uprchlíků a multikulturalismus. Všichni ostatní jsou opatrnější. Je to dobrá strategie?

Ano, samozřejmě, že je. Mně nejde v předvolebním klání o to, abych se vtíral a podlézal názorům nejvíce řvoucí menšiny xenofobů, kteří uměle vytvářejí dojem, že jsou hlasem „národa“.

Já dostávám řadu dopisů od rozumných lidí, kteří mi fandí, sice nejsou tak slyšet, jako fašizující se slupka celého Česka, ke které hovoří a které olizují i skryté části těl všichni ostatní mí protikandidáti. Ale jsem naprosto přesvědčen, že rozumná většina ve volbách bezpochyby přehlasuje místní nacionalisty a fašouny a lidi ustrašeně nevzdělané. Uprchlíky z válek, které jsme sami pomohli vyvolat, a uprchlíky z oblastí, které jsou už nežitelné díky globálnímu oteplování, které rovněž způsobila západní civilizace, musíme přijímat v masových počtech. Bude to první krok k mnohobarevné a harmonické jednotě nevyhnutelné budoucnosti.

Jaké přednosti má umělec pro funkci prezidenta, vůči ostatním profesím?

Jak už jsem se zmínil v předcházejících odpovědích, beru umění jako nedělitelnou součást každodenního života. Pro mě je performance celý můj život. Současný politik je ve většině případů jen profesionálním prostitutem najatým lidmi pro šukání v bordelu demokracie.

Většina umělců, kromě pár horáčkovských, kšeftem zdegenerovaných výjimek, jsou vždy v naprosté většině nejrozumnější lidé, kteří nejcitlivěji a bez sebecenzury reagují na špatnosti světa je obklopujícího. Tudíž jsou i ideálními kandidáty na takzvané „politické funkce“. Samozřejmě chápu politiku jako součást každodenního života a nikoliv jako nějakou oddělenou sféru společnosti s uměle vytvořenými „profesionálními politickými zaměstnáními“, tak jak to chápe řada zvolených politiků, kteří si vyvalují donekonečna své tloustnoucí prdele v parlamentech a senátech.

Umělecký performerský mravní politik je pro mě Don Quijote, který zdánlivě a zbytečně mlátí hlavou proti zdi blbosti, ale nakonec nad zdí vítězí. Ostatně si můžete přečíst v mé knize „Proveď vola světem, volem zůstane“, jak tento zdánlivý paradox funguje.

Kde je podle vás hranice nenávistných projevů, zašťiťovaných principem svobody slova?

Já jsem pro absolutní svobodu slova. Pro mě neexistuje žádná hranice svobody slova. V Česku jsou pořád zhovadilé a selektivně používané zákony kriminalizující svobodu slova. Ostatně to mě nedávno vedlo k ironické performanci, ve které jsem podal žalobu na české vydavatele Biblí, neb je to kniha, která ve svém textu, šířeném v různých kostelech takzvanými duchovními, porušuje paragraf 352 podněcování k násilí, paragraf 353 vyhrožování, 355 hanobení národa, rasy, etnické, nebo jiné skupiny a další paragrafy. Tvůrci těchto zákonů zapomínají na to, že se to také může otočit proti nim. Samozřejmě by se daly tyto zákony použít kromě na takzvané Bible i na další přitroublé a nebezpečné náboženské knihy vyzývající k násilí, jako jsou Korán, Tóra a tak dále. Ale ať si kdokoliv vydává jakékoliv náboženské idiotismy, i když propagují existenci jakýchsi stupidních, lidmi uměle vytvořených ideí, jakýchsi bohů a na nich vystavěné boží „vyvolenosti“. A právě absolutní svoboda slova nám pomůže se těchto náboženství jednou pro vždy zbavit.

Jen pro ilustraci zde uvádím dvě naprosto rozdílné reakce na moje prezidentské video. Měl bych běžet na policii a podat trestní oznámení za vyhrožování smrtí? Kašlu na to. První zní: „Doufám, že chcípneš hodně brzy, mít takového blba na Hradě jako jsi ty, tak tě oddělám sám a hrdě si to odsedim.“ Druhý zase: „Podporuji vás, pane Kohoute, jste jediný, kdo chce zastavit rasismus a xenofobii.“

Před pár dny jsem se zúčastnil v Bostonu obrovské demonstrace proti hrstce místních fašistů, xenofobů a rasistů. Někteří antifašisté tam rovněž vykřikovali hesla o tom, že nenávistné a rasistické výkřiky místních rasistů a nacistů by neměly být součástí svobody slova. Vzápětí se ale sami chytli do vlastní pasti, když na jednoho fašistu, prodírajícího se padesátitisícovým davem za asistence policejního kordonu ke své malé partě, začali řvát, že by měl chcípnout a že ho chtějí zabít. Což by se omezenou svobodou slova hned dalo považovat za nenávistný a kriminalizovaný projev.

Nedávno napsal jeden antibabišovec na Facebooku, že všechny komunisty je třeba zlikvidovat. Není to v podstatě hlásání politické genocidy?

No prosím, to je přesně ono. Dle současných českých přitroublých zákonů ohledně svobody slova by tento antibabišovec mohl být hnán před soud. Pakliže chceme podporovat otevřenost názorů a možnost ventilovat jakékoliv vzteklé projevy, aby se nehromadily někde pod nějakou utajovanou poklicí a posléze nevybuchly, tak je naprosto kontraproduktivní takové výlevy kriminalizovat. Když si necháme vzít svobodu slova, či ji omezíme, tak to proti nám může kdokoliv a kdykoliv otočit.

Vrátíte se před prezidentskými volbami do Česka?

Samozřejmě, že se vrátím a jak říká českoamerický Limonádový Joe: „Se mnou přijde zákon!“