Bret Harte tvrdil, že když se v Cambridgi v Massachusetts vystřelí do vzduchu šíp přes Charles River směrem do Bostonu, určitě zasáhne nějakého spisovatele. To bylo devatenácté století. Jak moc vzdělaný a kulturní je postmoderní Boston?

To rčení neznám. Jen vím, že anarchista Mark Twain Breta nesnášel a tvrdil o něm, že je lhář a podvodník. V devatenáctém století tady byly knihy populárním médiem, a proto také kdekdo psával, to je logické. Dnes už lidé bostonští moc knihy nečtou, hlavně ti chudí, kteří k tomu nejsou vzdělávacím procesem vybídnuti. Ale přesto si myslím, že je tady pořád situace daleko lepší, než hrozivý propad čtenosti knih v postrevolučním Česku. Český lid se po nabyté „svobodě“ zuřivě a s nadržeností vrhl na trh s „podnikáním“ a začal používat mozek vetšinou jen ke kalkulování, kterak jeden druhého okrást a podvést a milované knihy odvrhl. Jakoby frustrace v bývalé „totalitě“ byla postavena jen na nedostatku laciného a trhem oblblého života, na který se davy lidí hned nadšeně vrhly. Úplně se zapomnělo, že jsme byli schopni před knihkupectvím čekat i celou noc na nově a v obrovských nákladech vydané knihy. A „komunista“ vydával spoustu velmi kvalitní literatury, když přímo neohrožovala vedoucí úlohu strany, to je potřeba připomenout. Naopak, co se začalo vydávat po revoluci, byly závaly tržních braků a kýčovosti.

Boston je ale samozřejmě pořád centrem vzdělávání pro celé Spojené státy, jsou zde desítky a desítky vysokých škol a univerzit, takže je tady akademický „zápach“ cítit na každém kroku a já jsem jím také načichlý. Vzdělaní lidé si tady samozřejmě uvědomují, že kapitalismus je dějinná zhovadilost, která jen díky své bezohledné agresivitě přežila dodnes, a že je třeba nahradit tento systém nějakým pro zeměkouli únosným. O to šlo v předvolebním boji i našemu exhippiesáckému kandidátu Bernie Sandersovi ze sousedního Vermontu. Je opravdu trestuhodné, že ho Demokratická strana, diktovaná arogantními zájmy úzké vrstvy kapitalistických zbohatlíků, vyplísnila z nominace. Díky této aroganci se dostal k moci Donald Trump, jenž zrcadlí vztek obrovské části Američanů, kteří dnes živoří na nizounkých příjmech či sociálních dávkách a kteří by bývali volili Sanderse, ale protože jim zmanipulovaná „demokracie“ předložila k výběru mezi Hillary zastupující ty, kteří je okradli, a člověkem, který byl „jiný“, tak ho vzdorovitě zvolili.      

Jak jste zprodukoval vaše předvolební video? To jste toho saxofonistu přemluvil hned v metru, aby zahrál českou hymnu, anebo jste ho to musel učit?

Ve svých skriptech o historii performance vydaných Ostravskou univerzitou vysvětluji, jak přistupuji k performančnímu umění a k umění všeobecně. Protože jsem byl velmi inspirován levicovým hnutím „Situationists International“ z šedesátých let, tak hledám obsahy perfomančních projektů přímo v kontextu života. Nedělám rozdíl mezi každodenním autenticky prožívaným životem a mými performancemi. Pro mě je to nekonečný kruh – performance je život, život je politika, politika je performance, performance je život...

Na mně neznámého Afroameričana, který hrál v bostonském metru hymny z různých částí celého světa, jsem prostě jednoho dne narazil a byla to situace, která se dala přesně zpracovat jako krásná metafora pro můj volební klip. Studentům na TUFTS univerzitě vždy říkám: „Zvolte opačný postup tvorby. Místo abyste si vymýšleli nějaký koncept vašeho díla a pak pracně sháněli materiální podklady, tak se jen nechte nést životem, pečlivě ho pozorujte a vášnivě a autenticky prožívejte a když narazíte na nějaký materiál či situaci, tak na ni zpětně vytvořte svůj koncept.  

Hned mě napadlo, že když bude Afroameričan hrát českou hymnu, tak to zaskočí spoustu sundavačů klobouků, kteří jsou zvyklí ho strhnout při prvních tónech této odrhovačky a budou dotčení, že to hraje někdo, kdo jim nezapadá do rasově etnické definice správného českého „národovlastence“. Vzpomněl jsem si, jak jsem byl na demonstraci na Václavském náměstí za přijímání uprchlíků a jak se k naší straně náhle přidal jakýsi krásný mohutný černoch a začal nad hlavou mávat velkou českou vlajkou a křičel „Já jsem také Čech!“ Což šíleně zaskočilo fašistické mávače té samé vlajky, shromážděné na druhé straně za hradbou policejních kordonů.

Jsem přesvědčen, že můj předvolební klip otevře oči napojené na mozky mladých lidí, kterým je už nanic z umělého národovectví, přerůstajícího v nacionalismus a posléze nacismus a poslouchání opajcnuté, kýčové unylé hymny, převzaté z jakési brakové nacionalistické divadelní hry té doby.

Já bych navrhl, abychom se v blízké budoucnosti zbavili všech hranic, vlajek, hymen, náboženství, národních znaků a názvů postavených na uměle vykonstruovaných principech národů a vyměnili je za názvy jako třeba části zeměkoule, kde se daří jablkům a ne ananasům, ale kde žijí i lidé, kteří přišli i z těch ananasových zemí, protože už tam ananasy nerostou. Území nazývající se Česko by mohlo být nazváno třeba Jablkozeměcko, Odmořenejdálecko, Mezihorovsko, Oblohozataženecko anebo nejlépe Mnohobarevsko. Samozřejmě v přechodném období několika následujících generací musíme ještě držet státní útvary i s jejich prezidenty, ale to jen v zájmu organizace spravedlivého dělení se o společenský produkt. Ale do budoucna upustit i od toho a vytvářet volně amorfní územně pulzující geografická uskupenstva, která mezi sebou budou fungovat jako naprosto rovnocenná uskupení plně globalizovaných lidí všech původů, kteří budou o svých věcech veřejných rozhodovat anarchisticko-konsenzuálně. Vlády naopak zmizí jako přežitky izolovaných arogantních skupin.

Samozřejmě bychom současný systém neměli vyměnit za nějakou světovou vládu, ale propracovat se k lokalizovaným kooperativním anarchistickým celkům, které spolu nebudou soutěžit a budou se co nejvíce soustřeďovat na lokalizaci ekonomiky. Ale ve věcech přesahujících svoji lokalizaci by samozřejmě tyto autentické a na ekonomické únosnosti postavené pestrobarevné shluky lidí celoglobálně spolupracovaly. Ostatně genetická věda nám v nedávné době dokázala, že všichni lidé na celém světě jsou příbuzní a pocházejí ze stejné praskupiny a jakýkoliv rasismus a etnocentrismus je čirý idiotismus a mnohobarevnost je vlastně potvrzením naší jednoty a globálního vlastenectví.

Pro splnění požadavků kandidatury na prezidenta oslovujete k podpisu senátory. Jak vám to jde?

Ano, oslovuji senátory a poslance a jsem naprosto přesvědčen, že této elitní hrstce obyvatel určitě dojde, že pro zdařilou funkci současné, i když dočasné demokracie, musí být mezi kandidáty někdo, kdo přináší úplně jiné pohledy na politiku a ekonomiku, než ta naprosto jednotná parta ostatních kandidátů, kteří, jak navzájem propletený chór, hulákají z druhé strany břehu své trapné a nudné xenofobní a rasistické písničky o „záchraně“ českého „národa“ a jeho separaci od okolního světa. Jednou se tomu bude historie řehtat, až se bude za břicho popadat, jak se do prezidentské funkce drali lidé, kteří názorově nevylezli dále, než na délku žížaly od svého zatuchlého světonázorového kurníku.

Ta parta zbývajících kandidátů vlastně bojuje proti zájmům lidu žijícího na území českého státu, protože vykdákávají jen současnou krátkozrakou touhu zavřít oči před nevyhnutelností a uzavřít se do šatníku mezi zatuchlé obnošené kabáty plné nacionalistických molů a doufat, že je tam nikdo do zítřka nenajde. Jsou to lidé pro nás nebezpeční, neb nemyslí na dlouhodobou budoucnost, a tím nás velmi ohrožují!