Jak se lidé dívají na Evropu a na Západ? Do jaké míry nás viní z rozpoutání toho, co jim rozvrátilo zemi? Jak vnímají Syřany, kteří odešli do Evropy a jak sledují to, jak jsme je zde přijali? A propos, když před nimi vyslovíte jména Vladimir Putin a Barack Obama – jak reagují?
Upřímně řečeno, nezkoušela jsem ještě na nikoho bafnout obě ta jména, ale včera večer mi barman v kafírně, když jsme se bavili o tom, co všechno se odehrálo v Palmýře, zrovna vysvětloval, jak jsou Rusové skvělí a co by tu bez nich bylo. A když jsem si fotila příslušníka zdejších speciálních jednotek, Pouštních sokolů, kousek od Palmýry, tak nejenže neprotestoval, ale navíc zaujal tvrďáckou pózu a pak mi ještě za vyfocení s vážnou tváří poděkoval. Řekl „Spasibo“.

Že by se někdo bavil o nás, jako o Západu, jsem zatím nezaregistrovala, v diskusích o politice tady jasně vedou bližší hráči jako Turecko, Izrael nebo Saúdové. Obchody jsou ale plné západního zboží, včetně oděvů, takže úplně „odepsaní“ ještě nejsme. I když to možná ukazuje jen na to, že se jim tady dál líbí spíš už jen naše slupka, protože o jádru už vědí své. Možná by se dalo říct, že obal zachraňuje obsah. A když se ptám na migraci, většinou jen krčí rezignovaně rameny – válka zničila támhleto a tuhleto, zavřela tuhle firmu a tamtu kliniku nebo školu, tak proč by Syřané nemohli zkusit štěstí v zahraničí, když doma se všichni neuživí? A mám dojem, že hned jedním dechem k tomu dodávají, že by odjeli nejradši taky, ale z nejrůznějších subjektivních důvodů to buď neudělají, nebo udělat nemohou. A navíc už beztak vidí, že emigrace většině k ničemu nepomohla.