Jak hodnotíte 17. listopad s odstupem 25 let?

Sledoval jsem události toho dne roku 1989 sice intenzivně, ale bohužel tak trochu zpovzdálí, totiž jako politický exulant v bavorském Mnichově. Den na to jsme si spolu s Karlem Krylem zažádali současně na tehdejším velvyslanectví v Bonnu o vstupní vízum do ČSSR. Karel je obdržel o týden dřív, a to z důvodu, že mu zemřela maminka. Aby se mohl zúčastnit pohřbu. U mne vyvstal trošku problém, jelikož už jsem byl pro ně cizincem, pár let předtím zbaveným čs. občanství za publikování svých článků i veršů a knižní vydávání nepovolené literatury.

Celý ten proces jsem pak vnímal – a vnímám dodneška – jako cosi neodvratného, čemu se prostě nedalo vyhnout, protože si to tak vyžadovala tehdejší evropská politická situace. Nepřestávejme mít trvale na zřeteli, že jsme byli až předposledním státem východního bloku, kde k tomuto zvratu vyvolanému světovými mocnostmi došlo. Já byl tehdy přesto dokonce chvíli pyšný i na to, že jsme nedopadli tak nekultivovaně jako krátce po nás v Rumunsku, kde se na rozdíl od nás doopravdy vraždilo.