Určitá část české společnosti stále poměřuje dnešní život tím, jak se jí žilo před listopadem 1989. Zejména lidé nad 50 let upozorňují na jevy jako korupce, nemožnost vymoci právo či bezpečnost. Podle sociologů na ně spíše dolehly jevy jako nejistota v zaměstnání, zejména kolem ekonomické krize, zadluženost a exekuce, nízké mzdy či výdaje spojené s výchovou dětí. Kde je původ toho, že mnozí lidé mimo Prahu nepovažují tento režim za svůj?

Ještě nikdy se nepodařilo vybudovat takovou společnost, v níž by se žilo všem dobře. Pokaždé je jedna skupina spokojená a další nespokojená. Tak tomu bylo v minulosti a je tomu tak i dnes. Dříve byli frustrovaní lidé s podnikatelskými ambicemi, dnes jsou naopak frustrovaní ti, kteří potřebují, aby jim životní program vytvořil někdo jiný. Jde ale o to, aby ti, kteří jsou momentálně u vesel, vytvořili přijatelné podmínky pro všechny ostatní. Jak to udělat? Na to ještě nikdo nepřišel. Byť před volbami všichni tvrdí, že právě oni ten recept mají a všem nám zajistí ráj na zemi.

Novinářka Saša Uhlová strávila půl roku manuální prací v místech, kde čeští pracovníci berou mzdy blížící se minimální mzdě. Popsala jako mizerné nejen platové podmínky zaměstnanců v supermarketech, prádelnách či v potravinářských závodech, ale též mluvila o nevyhovujících pracovních podmínkách: Lidé si někdy nemohli ani dojít na toaletu. Popsala nejchudší české zaměstnance jako ubité a vyčerpané. Jde o přehnané líčení, nebo žije podstatná část českých lidí skutečně tak bídně?