Pane prezidente, Česko a Srbsko mají dlouhodobě blízké vztahy. Jak byste popsal tyto vztahy a co si Srbové myslí o Češích? A kde spatřujete prostor pro další rozvoj těchto vztahů?

Nemusíte moc dobře znát historii, abyste ocenili kvalitu našich vztahů a vztahů mezi našimi občany. Já jsem vyrůstal v Kragujevci (stopadesátitisícové město ve středním Srbsku – pozn. red.), kde je velký památník věnovaný československým vzbouřencům z první světové války, kteří odmítli páchat zvěrstva na straně rakousko-uherské armády a Němců. Vzbouřili se a byli tam zabiti, zastřeleni a tam jsou pochováni.

Srbsko ukázalo svůj vztah k Česku i svým postojem v roce 1938, i v roce 1968. V roce 1968 se to znelíbilo velkému Rusku, tehdejšímu Sovětskému svazu, a dlouho pak trvalo, než se vztahy urovnaly, a to jen proto, že Sovětský svaz vstoupil do svrchované země proto, aby zde prosadil svoji vůli. A to je základ toho, jak dnes naši lidé dobře žijí a jak se mezi sebou přátelí.