V těchto dnech si připomínáme sté výročí VŘSR. Objevují se různé články o zapojení finančních kruhů z Wall Streetu, amerických Židů, Rothschildů, mluví se též o napojení Lenina na Němce, Trockého na britské tajné služby… Jsou to jen konspirační teorie? Nebo je na tom něco pravdy?
Co pro vás znamená VŘSR?Anketa
Přestože od bolševické říjnové revoluce v Petrohradě uplynulo již sto let, teprve v posledních letech se v Rusku objevují historické práce, které se tehdejší události snaží objektivně hodnotit. Problémy, které s touto událostí souvisí, kdysi vystihl jeden můj oblíbený vtip: „Žil Lenin? Ano, žil. A jmenoval se Lenin? Nejmenoval, jeho jméno bylo Uljanov. Žil Stalin? Žil. Jmenoval se Stalin? Nejmenoval, byl Džugašvili. Byla Říjnová revoluce? Byla, ale odehrála se v listopadu. Byli bolševici (od bolšinstvo – většina) většinovou frakcí ruské sociální demokracie? Nebyli, představovali výraznou menšinu. No, a tak je to u komunismu se vším.“ Taková pramenná základna přímo volá po konspiračních teoriích.
A jaká tedy byla ta skutečnost?
Pokud však shrneme dostupná fakta, zjistíme, že skutečně na počátku byla úspěšná akce německé rozvědky s převozem V. I. Lenina ze Švýcarska do Petrohradu. Uljanov-Lenin měl jiný názor na průběh demokratické revoluce v Rusku než zbytek vedení bolševické strany. Pokud by své nápady realizoval, Rusko by se propadlo do chaosu. Záhy zjistil, že své ideje korespondenčně neprosadí (jeho příspěvky přestali publikovat v stranickém tisku), musel tedy do centra dění – do Petrohradu. Velká Británie a Francie, spojenci Ruska ve válce proti Německu a Rakousko-Uhersku mu z pochopitelných důvodů nedovolily průjezd přes své území. Němci tedy přistavili pancéřovaný zaplombovaný vagon a v dubnu 1917 bolševického vůdce dovezli až do Petrohradu.
Když v červenci vypukly v hlavním městě nepokoje, Lenin musel utéci do 40 kilometrů vzdáleného Finska, protože byl důvodně podezřelý ze spolupráce s Německem, s nímž byla jeho vlast ve válce. S ohledem na to, že nakonec uspěl a Rusko uzavřelo separátní mír a opustilo své spojence, jde zřejmě o nejúspěšnější akci tajné služby v moderní historii, nikoliv o konspirační teorii. Ostatně, v Kyjevě jsem zažil vážně míněnou demonstraci ukrajinských nacionalistů z hnutí Svoboda před německým velvyslanectvím při příležitosti výročí Leninovy cesty zaplombovaným vagonem, označovanou za prapůvod všech běd, které od té doby Ukrajinu postihly.
Hodně se dnes mluví o neomarxismu. Jak se dnešní západní neomarxismus lišil od praxe aplikovaného leninismu?
Jen ve dvou detailech – proletariát v ideovém schématu nahradily menšiny (náboženské, národnostní, rasové, sexuální) a většinový zbytek společnosti hraje roli té zlé buržoazie, kterou je třeba zničit. Nebezpečné je, že toto hnutí je postaveno na principu kolektivní viny a dědičného hříchu za evropský imperialismus a nabývá zvolna formy rasismu. Tentokrát je tou špatnou barvou kůže bílá.
Co dědictví trockismu? Vy jste ve své době trockismus vyznával. Jsou dnešní neomarxisté do značné míry dědici trockismu? Nebo to jsou neokonzervativci?
V roce 1968 a 1969 po sovětské okupaci mi byly blízké myšlenky takzvané Nové levice, která byla protisovětská, oslovily mě myšlenky Milovana Djilase, Isaaka Deutschera. Komunistickou nomenklaturu označovaly za byrokracii či Novou třídu, což navazovalo právě na Trockého. Nicméně spolu se svými přáteli jsem byl v roce 1971 odsouzen za podvracení republiky jako protisovětský pravicový oportunista... Nálepky jsou oblíbeným instrumentem totalitní žurnalistiky. Tolik moje osobní poznámka. Jinak se zapomíná na to, že zakladatelé neokonzervatismu byli původně trockisté. Srovnejte si ideu vývozu socialistické revoluce a myšlenku vývozu liberální demokracie. Princip a důsledky jsou totožné – válka, chaos, bída.
Co říkáte myšlence, že světu dnes vládnou tři ideologická „N“ – neoliberalismus, neokonzervatismus a neomarxismus, které se navzájem na různých úrovních doplňují a podporují? Neokonzervatismus hlavně v zahraniční politice a otázce suverenity, neomarxismus hlavně v oblasti kultury a morálky a neoliberalismus v oblasti ekonomiky…
Někdy mi připadá, že předpona neo- vlastně znamená anti-. Prostě dojdete na konec kruhu a původní myšlenka se změní ve svůj opak. Názvy antiliberalismus, antikonzervatismus by ideový obsah jejich ideologií označovaly přesněji. U toho neomarxismu si nejsem jistý, tam je hlavní motivací oikofobie a xenofilie, tedy nenávist k vlastním a láska k jiným, což je typicky pubertální jev.
A co byste řekl značně zjednodušené myšlence, že vlastně Stalin a u nás například Husák v době normalizace vlastně v praxi opustili marxismus, když Stalin zakázal potraty a snažil se jakž takž obnovit rodinu proti původní leninské a trockistické volné lásce, a prosazovali svou, byť pervertovanou verzi patriotismu, byli v praxi „pravicovější“ či „přirozenější“ než neomarxisté na Západě, kteří destruovali a destruují rodiny a národy jako přirozené entity? Nebyly v praxi komunistické režimy v Evropě spíše jakousi pervertovanou verzí jakéhosi národního socialismu (nikoli nacismu), který bránil některé přirozené hodnoty? Nebo nebyl Stalin určitou analogií Napoleona, který sice vycházel z francouzské revoluce, ale nejhorší jakobínské excesy odstranil? Byl použit i termín „Stalinův termidor“…
Přiznám se, že před dvaceti a více lety bych o této myšlence vůbec neuvažoval. Po zkušenostech s EU v době migrační krize, tedy tváří v tvář snaze o vytvoření nového evropského člověka a Nové Evropy bez hranic, tradic a národů začínám chápat i tehdejší pervertovaný konzervatismus. Nedávno jsem četl ruskou studii o vývoji sexuality mezi lety 1917–1930. Začalo to propagací volné lásky, označením manželství za buržoazní přežitek a končilo to slavným Stalinovým výrokem, že „V Sovětském svazu žádný sex není. Jen láska“. A nejen v tomto došlo k vynucenému návratu k původním tradicím, pozitivnímu i negativnímu. To je zřejmě osud všech revolucí, které přestaly expandovat. Musejí se vrátit ke starým hodnotám a zvykům.
Jak se díváte na ambivalentní vztah Putina k sovětské historii? Není to i tak, že i Češi do své vojenské tradice zahrnuli husitskou symboliku a podobně i Francouzi včetně de Gaullea inkorporovali do své tradice revoluční Marseillaisu a vlajku s trikolorou? Že i konzervativní Francouzi například používají vlajku s trikolorou a lotrinským křížem uprostřed či s Největějším srdcem Ježíšovým? Není to i tak, že Putin ze stalinské minulosti a tradice si bere patriotické prvky oslavy porážky nacistů a Němců (kdy se mimochodem zase Stalin vrátil k předbolševickým ruským patriotickým symbolům)… Jako výsledek pak vidíme prapor ruské armády s rudými hvězdami po stranách a carskou orlicí uprostřed…
Putinův režim občas bývá označován za „stalinismus s lidskou tváří“, případně „pravoslavný stalinismus“. Důvodem je současná geopolitická situace Ruské federace. Psychologie obklíčené pevnosti rezonuje právě se stalinským obdobím stejně jako důvěra v geniálního vůdce (občas obklopeného špatnými rádci). Tyto historické stereotypy fungují právě s ohledem na tradici. Vítězství nad Napoleonem a Hitlerem jsou její pevnou součástí. Výsledek je očividný – na rozdíl od téměř celého zbytku Evropy jsou Rusové a dalších asi 140 národů, které v Ruské federaci žijí, ochotni za svou vlast bojovat. V těžkých časech, které nás zřejmě čekají, to může být životně důležité.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Lukáš Petřík
