Pane doktore, co budete dělat dnes o půlnoci?
Já jsem kombinace sovy a skřivana, takže čas od času píši nebo čtu i přes půlnoc. V tomto konkrétním čase budu asi přemýšlet o tom, proč je člověk stále znovu a znovu překvapován tím, co se stále znovu a znovu opakuje. Já jsem svými postoji nikdy moc společnost nesjednocoval a jsem zvyklý na kontroverzní stanoviska (jeden z občanů mne stále na sociálních sítích oslovuje jako „zastánce nízkých nájmů“). Ale stále mne znovu překvapí ta jistota některých lidí o tom, že to, co si oni myslí, je také v souladu s fakty. Naštěstí je jich velmi nepodstatná menšina. Dobře tyto postoje znám ze své advokátní činnosti. Otázky jako „Proč soudům trvá tak dlouho odsoudit člověka, o kterém se přece už dávno psalo v novinách, že to je darebák“ nebyly tak zcela výjimečné.
Kolem reportáže TV Prima ohledně ubytování křesťanských uprchlíků z Iráku se strhla velká lavina nevole. Vy jste se Primy zastal. Co si o celém tom případu myslíte?
Zastal Primy… Já jsem byl Primou požádán, abych jako právník mající jistě jisté zkušenosti posoudil, zda materiál, který redaktoři natočili, odpovídá tomu, co bylo odvysíláno a zda onen dotazovaný uprchlík nebyl ke svým podivným odpovědím doveden návodnými otázkami. Nic více a nic méně. Rozhodně jsem nehodnotil úroveň odvysílané reportáže nebo další skutečnosti. K tomu se necítím být kvalifikován. Já jsem viděl a slyšel, že pan Batta povídá o svém bydlení zcela spontánně, i když se ho redaktor ptá na znalost češtiny a situaci rodin v Polsku. Slyšel jsem ovšem jen to, co říkali dva překladatelé – samotné odpovědi v arabštině samozřejmě verifikovat nemohu.
Soudní překladatel Nazih Albahři převedl slova uprchlíka Batta z arabštiny do češtiny takto: Nejdůležitější pro mě je vhodné bydlení. A pokud budu bydlet v nějakém kravíně, který je znovu přemalován, tak takové věci nebudu v žádném případě akceptovat a vrátím se do Iráku. Nezaznělo to ale v reportáži nakonec maličko jinak?
Nevím, ale nemyslím si to. Jestliže někdo spontánně řekne, že než bydlet v domě pro zvířata (nebo kravíně) tak se raději odstěhuje, tak se mi z logiky věci zdá, že hovoří o svém současném bydlení. O jakých jiných bytech než těch, které má k dispozici, by jinak hovořil? Kdyby se redaktor TV Prima zeptal: „Nepřipadá vám vaše bydlení jako přemalovaný kravín?“, tak to bych rozhodně za návodnou otázku považoval, ale nic takového nezaznělo. A že slova o „kravínu“, nebo podle jiného překladatele „domu pro zvířata“, padla, asi nikdo příčetný, kdo má oči a uši, nemůže popřít. Jeden z občanů mi napsal, že tento výrok rozhodně nemohl padnout, protože v Iráku žádné kravíny nejsou. S takovým názorem ovšem nic dělat nemohu…
Vy jste řekl, že ten výrok není sám o sobě nijak zavrženíhodný. Že důležité je, kdo ho říká. Jak jste to myslel?
No jistě. Co je špatného na tom, že někdo nechce bydlet v bytě, který mu připomíná přemalovaný dům pro zvířata? Takový názor by asi formuloval kdekterý občan. Nic závadného nebo odsouzeníhodného na tom výroku nevidím. Jde o zcela legitimní požadavek. Jenom vidím, že mnoho občanů pobouřilo, že to říká člověk, který je jim prezentován jako uprchlík před válkou, kterému musíme z křesťanské dobroty pomáhat v jeho těžké životní situaci. Ale člověk, který neváhá v televizním vysílání sdělit, že v Iráku měl plat, který „by stačil pro pět českých rodin“ a který tvrdí, že se může klidně vrátit zpět, takovým uprchlíkem rozhodně není. Nic proti tomu, jeho požadavek na lepší bydlení je zcela logický a pochopitelný, jen nám, prosím, pro naše pochybnosti neotloukejte o hlavu xenofobii způsobem, který pak ohrožuje ochotu pomáhat lidem, kteří to opravdu potřebují.
Vaše vyjádření ohledně reportáže pobouřilo vaši šéfku Alena Šabatovou. Co vám konkrétně vyčetla?
Nic menšího než to, že porušuji zákon. Mám s paní doktorkou Šabatovou na tisíce věci shodné, levicové, názory, ale v některých věcech se s ohledem na rozdílné životní, občanské i profesní zkušenosti přece jenom lišíme. Rozhodně ale mám za to, že bychom měli s obviňováním z porušení zákonů zacházet opatrně, neboť to je, s ohledem na naše funkce, přece jen trochu nebezpečné. K celému tomu obvinění bych rád zveřejnil toto své stanovisko:
Tvrzení o tom, že bych svým vystoupením ohledně TV Prima mohl porušit zákon č.349/99 Sb. o veřejném ochránci práv, je zcela mimo právní realitu a lze jen litovat, že si paní doktorka Šabatová neopatřila podklady pro své vyjádření od kvalitnějších právníků. Je pravdou, že §1, odst. 9 ukládá ochránci (a tedy i jeho zástupci) nezasahovat do „činnosti a rozhodování úřadů a zařízení“ jinak, než to umožňuje zmíněný zákon. Ale v § 2 tohoto zákona jsou vyjmenovány instituce, které jsou podle tohoto zákona považovány za „úřad a zařízení“, na které se kompetence ochránce vztahují. Z tohoto ustanovení (ale domnívám se, že i podle obyčejného „selského rozumu“) je zřejmé, že TV Prima není ani podle tohoto zákona „úřadem“ a pokud jsem se tedy zabýval materiály této televize, rozhodně jsem nemohl zasáhnout do „činnosti a rozhodování úřadu“, jak má na mysli zákon.
Pokud je mi podsouváno, že jsem mohl narušit činnost ochránce, který by mohl v budoucnu posuzovat podnět, který by mu byl, v souvislosti se stanoviskem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále Rady) o těchto záležitostech doručen, musím i toto podezření na základě textu zákona rozhodně odmítnout. Je pravdou, že posuzovat rozhodování Rady patří podle zákona do pravomoci ochránce, ale bylo by nebezpečným omylem se domnívat, že ochránce je jakkoliv nadřízen Radě a může o ní rozhodovat. Odhlédneme-li od skutečnosti, že v době mé návštěvy TV Prima (čtvrtek dopoledne) nebylo o existenci jakékoliv stížnosti Radě nic známo nejen mně, ale ani veřejnosti, musím zdůraznit, že ochránce může podle zákona vyjadřovat svůj názor na případná stanoviska Rady, jen pokud jde o to, zda její postup je v souladu se zákonem nebo se zásadami dobré správy. Mé stanovisko k materiálům, které TV Prima natočila, se této pravomoci ani vzdáleně nedotýkají a není mezi nimi žádná myslitelná souvislost. Je více než zřejmé, že mnou dříve vyslovené názory na materiály TV Prima nemohou budoucí názory ochránce na činnost Rady jakkoliv determinovat. Jen na okraj dodávám, že jsem ani nemohl postupovat nekolegiálně, proti názorům ochránkyně, neboť na předmětný problém ze strany ochránkyně žádný názor dosud vysloven nebyl.
K tomu bych snad jen ještě poznamenal, že podle § 9, písm. d zákona může ochránce (a jeho zástupce) provádět šetření i z vlastní iniciativy (a není tedy odkázán jen na podání, která mu adresují občané) a podle § 23 má za povinnost zveřejňovat svá zjištění… Nechápu, proč se opakovaně těmito výtkami dr. Šabatové dostávám a dostáváme do takovéto situace, když z ohlasů na elektronických mediích a sociálních sítích je zjevné, že to autoritě VOP rozhodně neprospívá…
Reportáží se má zabývat i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, na kterou se se stížností obrátilo 17 senátorů. Stížnost inicioval senátor Papoušek s tím, že má podezření, že taková reportáž jitří negativní a xenofobní emoce.
To je zajímavý problém a v dnešní době velmi aktuální. Když to jen trochu přeženu, tak jsme snad neměli po válce zveřejňovat filmy natočené v Osvětimi nebo v Mauthausenu jen proto, abychom nejitřili negativní a xenofobní emoce vůči Němcům, z nichž jistě většina nesloužila v SS? Zdá se mi, že takovéto tendence jsou součástí obecnějších snah o jakési „nové právo“, zavedené ve společnosti atomizované do nejrůznějších menšin podle všemožných kritérií, kde z důvodů toho, co jsme si zvykli nazývat politickou korektností, se budeme bát cokoliv jakkoliv pojmenovat, jen abychom něco nejitřili. Velmi před tím varuji, neboť jaký je dnes důsledek těchto snah? Nikdo nevěří nikomu, kdekdo má představu, že se bůhví co skrývá a utajuje, že se obecně tají a neříká pravda a že vše je ve skutečnosti jinak, než se to občanům předkládá k věření! Kdo dnes věří tomu, co se píše a vysílá o Sýrii, Evropské unii, Turecku, Ukrajině? Myslím, že málokdo. Jaký ovšem div, když se zdůrazňuje zákonný požadavek mlčenlivosti, abychom nejitřili? To chceme? V takové společnosti chceme žít? Požadavek senátorů je ovšem legitimní a Rada má kompetenci toto projednat. Budu na její závěry velmi zvědav….
Prezident Zeman byl často kritizován ohledně svých názorů na uprchlickou krizi. Jak vy jeho názory hodnotíte?
Prezident je nejen kritizován, ale také za své názory chválen a obdivován. Ale to, že velmi podstatné části občanů republiky připadají názory prezidenta div ne jako pramen živé vody, pravdy a poznání, není jeho vina ani zásluha. Je to, podle mého, důsledek stavu společnosti, jak jsem ji popsal v předchozí odpovědi.
Blíží se jaro a s ním i strach z další vlny uprchlíků. Jak by se k tomu podle vás měla postavit Evropská unie?
Myslím, že se musíme připravit na jiné časy. Dnešní krize přece není nic jiného než důsledek stále se prohlubujícího rozdělení světa na chudé a bohaté, na stále větší propast sociálních rozdílů ve společnosti. Svět, nebo alespoň Evropa, prostě takto dál pokračovat nemůže. Ale to nezmění žádné ploty, dráty a uprchlické tábory, ale ani ohrnutý nos části duchovních elit národa nad obyčejnými lidmi, kteří prý jsou – jak jsem si nedávno přečetl názor jedné socioložky – málo vzdělaní na to, aby pochopili dobrodiní nových časů, kdy budeme jen mlčet a na vše jen kývat, abychom „nejitřili“. Evropská unie jen těžko, a kdoví zda už ne příliš pozdě, se snaží napravit to, co v počátku krize zanedbala. Alespoň naše vláda patří k těm několika, které v Evropě se snažily zabránit nejhoršímu – hysterické útoky na premiéra a slova o vlastizrádcích na sociálních sítích a v ulicích prostě nechápu – ale jak a co dál ovšem neví nikdo. Vím, že to nezní moc optimisticky, ale alespoň dík za každé nové a dobré ráno….
- Další půlnoční rozhovory ČTĚTE ZDE
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: David Hora
