Loni jste byl oceněn pamětní medailí od předsednictva Českého svazu bojovníků za svobodu. Jak formuloval americký právník B. Cardoz: „Svoboda bez pravidel je anarchie, ale pravidla svobodu omezují.“ Co vy na to? Jak byste svobodu definoval vy?

Svobodu lze těžko definovat. Záleží na pocitu každého jednotlivce. Pro něj svoboda prostě je nebo není… Pojem svoboda pro člověka třeba v Afghánistánu je jistě jiný než vnímání svobody člověka v Čechách nebo třeba člověka v Anglii. Ve svobodné společnosti jsou přijímány co nejvíce svobodné zákony, které musejí být ale dodržovány. A podle těchto zákonů lze rozpoznat míru svobody té společnosti i její směřování. A ta společnost sama si ve volbách určuje, jak svobodná chce být nebo jakým směrem chce jít.

A jak nahlížíte na některé kroky vlády – např. pokutu za urážku úřední osoby, cenzuru internetu, kontrolní hlášení DPH atd. Omezují podle vás lidskou svobodu, jak tvrdí například TOP 09?

Mé vnímání svobody jednotlivce je takové, že nechci, aby za mě stát suploval základní rozhodnutí, jestli se smím k někomu kriticky – třeba i urážlivě – vyjádřit, zda smím volně surfovat na internetu, zda smím podnikat a vydělávat finanční prostředky, zda je smím utratit za to nebo něco jiného, zda mám dávat kontrolní hlášení na sebe či někoho jiného, zda smím cestovat, zda smím dát své děti do školky či školy podle svého uvážení, zda je smím vychovávat v úctě k rodině, k národní hrdosti, ke slušnosti a právě k té svobodě – nebo zda zde bude jeden supervizor v podobě všemocné osoby nebo strany, který řekne, že rodina je On, národ je On, slušný je On a svoboda opět On…