Vy máte velké zkušenosti s integrací Romů. Máte pocit, že po loňských demonstracích - nejen v Ústeckém kraji - se situace uklidňuje alespoň po té emoční stránce? Nebo jde o „ticho před bouří“ a extremismus stále narůstá?

Extremismus nepolevuje. To z těch lidí jen tak nedostanete. Pokud to v lidech je, je to vždy otázka, kdy někde někdo zapálí nějakou jiskru, aby se rozhořel oheň. Nyní klidu nahrává fakt, že je zima. Takže i Romové jsou více doma, neodehrávají se dýchánky před domy. Ale nemyslím si, že by utichl extremismus, opět to podle mě někde vybuchne. Je to totiž trochu i příležitost pro lidi, kteří jsou frustrovaní situací, ve které se nacházíme. To znamená ty ekonomické dopady, nezaměstnanost, případně obava, že přijdu o práci a nebudu mít na splátky… Pak stačí málo, aby měl člověk potřebu to vyventilovat. Řekla bych, že problém soužití s Romy je daleko žhavější jenom proto, že nálada ve společnosti je nedobrá obecně.

Bude to asi i jedna z věcí pro novou vládu. Co by podle vás měla v tomto směru udělat?

No, vláda se teprve rozkouká... Každopádně bude nutné zabezpečit vymahatelnost práva. Lidé prostě velmi čekají na to, že konečně za přečiny a trestné činy velice rychle padne trest. To je důležité, protože takto mají pocit, že když někdo něco provede a trest přijde za dva, za čtyři roky, tak je neúčinný a mezitím se odehrají další problémy. To je první věc – urychlit tyto záležitosti. Asi je trochu troufalé odvolávat se na fungování v Americe, ale jak je možné, že tam někdo udělá odpoledne přestupek, tak v noci už zasedá soud? Proč nejsme schopni také řešit rychle? Lidi nejvíc trápí drobné přestupky, drobné krádeže obecně. My tak nějak příliš neprotestujeme v ulicích, nebo že bychom někde vyřvávali, že se tady ztrácejí miliardy a miliony – člověka tu prostě víc trápí, když mu někdo vykrade garáž, byt nebo když mu vleze na zahradu a „sklidí" úrodu, tedy co se ho dotýká přímo. Po tomhle veřejnost volá.

Navíc když dojde k řešení přestupku, vyměření pokuty, tak pracující člověk, pokud ji nezaplatí, tak se na něj uvalí exekuce a zkrátka se na něj dosáhne. Po lidech na sociálních dávkách, pokud páchají přestupky, nikdo tutéž pokutu nedostane, protože na jejich peníze se sáhnout nesmí. Nad tím, co u některých vyvolalo nevoli před časem v Chomutově, kdy exekutor čekal na lidi poté, co si vyzvedli dávky, je potřeba se zamyslet i z tohoto pohledu. Bylo to možná radikální, ale ti dlužní lidé musejí vědět, že mohou přijít o část sociálních dávek. Tlak musí být vyvinut, jinak to vyvolává jakýsi free pocit: „Mně se nemůže nic stát."