V létě 2015 začala ve velkém vrcholit migrační krize. Do Evropy se valily statisíce lidí z Blízkého východu i Afriky. Kam jsme se za ty tři roky posunuli?
Nevítáme mladé černé muže s květinami, ale rouškou přes ústa a prstem na spoušti útočné pušky. To je pokrok. Ještě jsme se nepoučili natolik, abychom vypověděli mezinárodní dohody vzniklé po 2. světové válce a přestali migranty vpouštět na území EU vůbec. Nebo je stříleli. To ale přijde. Jednou. Musí. Počet hladových v Africe je nepřijatelně vysoký. Na Středním východě také. V Asii ještě vyšší. Pokud nechceme hladovět my, tak všechny hladové nenasytíme.
Tato válka bude o ochraně stád dobytka, sýpek s obilím a pramenů pitné vody. O ten relativní luxus a blahobyt, který nás dělí od černých mužů Sahelu.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
