Štěpán Kotrba o médiích: Průser v ČT i to, co tam funguje skvěle. Vlastnit noviny je Babišovi na prd. Naučme se žít v nové studené válce, kdy budeme u píva nadávat na vládu

21. 4. 2015 12:06

ROZHOVOR Analytik Štěpán Kotrba patří k nejostřejším kritikům současné mediální produkce v ČR. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz se obsáhleji zamyslel nad jejími nedostatky i nad tím, jak by měla vypadat. Podle Kotrby bychom si měli zvyknout na vyhrocenou mediální debatu, ve které bude hlavní snahou "překřičet" protistranu.

Štěpán Kotrba o médiích: Průser v ČT i to, co tam funguje skvěle. Vlastnit noviny je Babišovi na prd. Naučme se žít v nové studené válce, kdy budeme u píva nadávat na vládu
Foto: archiv
Popisek: Mediální a politický analytik Štěpán Kotrba

Fotogalerie: - Velvyslanec USA Schapiro se studenty

Setkání s velvyslancem USA Andrew H. Schapirem na ...
Děkan Právnické fakulty UK, prof. Jan Kuklík
Setkání s velvyslancem USA Andrew H. Schapirem na ...
Setkání s velvyslancem USA Andrew H. Schapirem na ...
Setkání s velvyslancem USA Andrew H. Schapirem na ...
Setkání s velvyslancem USA Andrew H. Schapirem na ...

V poslední době to vypadá, že se dost proměňuje mediální trh. Zavedené tituly jsou předmětem zájmu bohatých podnikatelů, ti, kteří je opustili, vytváří vlastní „alternativní“ projekty... Je to jen povrchní dojem, nebo se skutečně na mediálním trhu něco mění?

Mění. Mění se způsob získávání informací – trendem je sledování internetu z celého světa. Přímo, nezprostředkovaně. Elektronicky, zadarmo. K čemu potištěný papír jednou denně, když informace přicházejí každou vteřinu?

Chytří dosavadní mediální podnikatelé pochopili na základě dlouhodobých trendů prodeje novin i chování spotřebitelů-čtenářů, že boom skončil a prodali svá média s co nejmenší ztrátou. Přišli hloupí, mocichtiví podnikatelé. Myslím, že Babišonoviny i Bakalomédia nevydělávají a vydělávat nebudou. Být mediálním magnátem v Česku je jako být majitelem Maseratti a jezdit po dálnici D1. Moc médii nezískáte, protože média moc nemají.

Důležité je, kdo vás čte. Kolik čtenářů v současné kakofonii oslovíte. Ne jednou, náhodně, ale trvale. Každý den. Kolik lidí zaplatí. Pokud Bakalova " šéfredaktora politického zpravodajství a názorů" Jindřicha Šídla v Hospodářských novinách čte 32 tisíc lidí (prodaný náklad za únor, zdroj UVDT), na webu HN tak 5000 lidí, je to tristní. Tristní je už i   být "šéfredaktor názorů". Majitel,  kterému nevadí takovouto blogerskou fušeřinu platit, je jako majitel Maseratti, který své žihadlo prohání po výmolech D1 od jedné opravny k druhé. Sadomasochista.

Nejčtenější je v Česku Blesk – denně si ho koupí 251 000 lidí. Bulvár má jednoduché věty, jednoduché příběhy, jednoduchou pravdu. Babišovu Mladou frontu si koupí už pouze 158 tisíc občanů a Lidovky 41 tisíc, Porybného Právo 88 000 občanů, komunistické Haló noviny čte jen ubohých 11 tisíc dědečků. Deníky ve všech českých a moravských mutacích čte celkem pouhých 142 tisíc lidí. Sečtěte si to všechno dohromady a zjistíte, že 8 milionů občanů na noviny kašle a počká si do večera na televizi. Nejsledovanější je Nova, která je ovšem v dvoumiliardové ztrátě… Chcete ještě něco víc o myšlení českých čtenářů a diváků?

Hodně se mluví o vlivu vlastníků, ale běžný čtenář asi příliš netuší, k čemu všemu je takový vliv dobrý. Jak tedy mohou média posloužit svému vlastníkovi k prosazování jeho zájmů? Čeho všeho může jejich prostřednictvím dosáhnout?

Je to nejdražší a nejhloupější způsob, jak si zajistit, že o vás novináři nepíšou. Absolutně nejdražší. Ne, nedělám si legraci…,  i když to tak vypadá. Babišovi je to, že o něm nepíšou jeho média naprd, když o něm píšou média konkurence. V tomhle státě se stejně vždy všechno vykecá. Když ne na jednom místě, tak na druhém.

Iluze o moci mediálních vlastníků je iluzí o takzvaných silných médiích. Médiích, která mají moc. Nad politiky, nad burzou. Média byla silná naposledy za Nixona, kdy novináři spustili kauzu Watergate. Všechny  "gate" zde v Česku skončily jako čtení mezi polévkou a gulášem. Bez výsledku nebo s výsledky tristními stejně, jako byla kvalita zpracování. Podívejte se na kauzu Nečasova pádu, podívejte se na kauzu Jourová. Jsou to trestuhodné žurnalistické pomníčky, ukázka prostituce novinářů u agentů tajných služeb.

Fenoménem, o kterém se v této souvislosti mluví nejčastěji, je ministr financí Andrej Babiš. Jak byste zhodnotil produkci jeho médií? Jak moc a v čem se v nich podle vás projevuje jeho vlastnický vliv?

Co mohu soudit dle přečteného, nijak. A on už to ví. Soudě podle toho, jak se tváří na tiskovkách či v kuloárech sněmovny. Dobře mu z toho není, neb je to poměrně racionálně uvažující podnikatel. Jeho pokerface mu zakazuje  dát najevo zklamání nad nejhorší investicí jeho života. Dostat to hejno hladových rozdrážděných ratlíků, kteří si říkají hlídací psi demokracie,  pod kontrolu, bylo za trest. Jeho politické ambice neuspokojí. Nápravu, kterou Babiš slibuje, do české společnosti nepřinesou. A více moci také ne.

Rivalství  ekonomických skupin vedlo k investičnímu uvažování, které postrádá logiku. Když má jachtu konkurence, musím ji mít taky. A větší…

Vedle soukromých médií, z nichž každé sleduje své subjektivní zájmy, zde jsou i média veřejnoprávní, která mají svůj smysl vymezený v zákoně. Jak by se podle vás tato „veřejnoprávnost“ měla odrážet v programové nabídce?

Korektně informovat, fundovaně vzdělávat a nápaditě bavit – celou společnost. Odráží se. Žánrová i tematická pestrost, podpora nezávislé tvorby, vlastní výroba. Od dokumentů po pohádky a detektivky. Nebulvární střízlivá dramaturgie, vzdělávající diváky o bohatství československé i světové kinematografie. Podívejte na nepřetržitý Fridrichův filmový festival na ČT 1, ČT 2  a ČT Art. Která soukromá televize by uvedla těsně za sebou jako cyklus Bitvu o Británii, pětidílnou Vojnu a mír z roku 1967 od Bondarčuka, hned vzápětí pětidílné Ozerovovo Osvobození z let 1967– 1971, Nebeské jezdce z roku 1968 na motivy Jánského legendární knihy, Atentát, Pád Třetí říše, filmy Valkýra, Anglický pacient … To je přece velkolepé vysílání k 70. výročí konce 2. světové války. Vyvážené. Vážné. Důstojné. A možná snad pro někoho i poučné.  Informuje, vzdělává a baví zároveň. Je to koncert kvalitní filmařiny.  Dívejte se. Je totiž na co. Na soukromých televizích tohle nikdy neuvidíte.

Která televize mimo ČT 2 by si dovolila dávat Cestovatelské středy a v jeden den dávat cestopisy z indické Gangy,  Bahrajnu a  afrického Nairobi?  

Ano, role ČT jako média veřejné služby je naprosto nezastupitelná. Milan Fridrich v roli programového ředitele plní službu veřejnosti na 120 %. Klobouk dolů. Nejde jen o sledovanost, ale hlavně a především o kvalitu. Není to kšeft, ale služba.

Ale bohužel,  každý hodnotí Českou televizi ne za skladbu programu na šesti programech po 24 hodin, ale za pouhou jednu hodinu zpravodajství v jednom programu. A to je průser, za který odpovídají dva lidé. Ředitel redakce zpravodajství Šámal a šéfredaktor Mrzena. Hloupé, někdy propagandistické, tematicky i politicky nevyvážené zpravodajství, nepokrytě stranící liberální pravici. Povýšenost, arogance, egocentrismus. Aktuální publicistika, mnohdy obsahující product placement či skrytou reklamu ohrožují pověst jinak skvělé České televize a degradují vše, co udělají jiné redakce dobrého pro občany této země.

Dobré zprávy poznáte podle toho, že z úst moderátora, redaktora či reportéra neuslyšíte přídavná jména a hodnotící příslovce.  Dozvíte se pouze a jedině KDO, CO, KDY, KDE. V jednoduchých, srozumitelných větách, bez faktografických chyb. S kontextem. Všechno ostatní už je na vás. Vy si sami tvoříte názor, zda opolčenci jsou ti zlí a ukrajinská armáda ti hodní. Zda na majdanském mejdanu byli nebo nebyli fašisté. Zda v ukrajinské vládě jsou nebo nejsou. Vy si na základě faktů a jenom faktů tvoříte SAMI názor, zda Putin je tyran či prezident hrdé země, která se nechce nechat rozprodat v privatizaci. Zda Ukrajina má nebo nemá být přijata do EU či do NATO. Zaznít musí názory nejen pro, ale stejně silně a stejně kvalifikovaně i proti. Jen na základě faktů si tvoříte názor, zda právo je na straně Bašára Assada a vládních vojáků suverénní Sýrie nebo na straně islamistických bojovníků, budujících chalífát. Všimněte si, že říkám "bojovníci" či "ozbrojenci". Neříkám "teroristé" ani "vrazi" či "váleční zločinci", neříkám "osvoboditelé", neříkám "krvežíznivé hordy", neříkám "osvobozenecké armády". Neříkám "tyran", neříkám "demokrat".

Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.),  Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.)(+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.) Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.)(ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10.z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1) Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Michaela Kocába (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.)Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana ZahradilaJakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra HofhanzlaPetra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje ZubovaKarla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

Dívejte se na zpravodajství ČT, a pokud zde neuslyšíte takto korektní označení pro různé ozbrojené skupiny a různé politiky a vůdce, sedněte a napište stížnost na Radu České televize, neboť v tu chvíli porušili novináři České televize zákon a kodex, který jim přikazuje, aby zpravodajství bylo zpravodajství, a ne komentované zpravodajství či válečná propaganda. Aby komentáře byly korektní tak, aby nebylo poznat, jaký má Václav Moravec či Jakub Železný názor (a to ani na komunisty), protože v pořadu nejde o jeho ego, ale o názor jeho hostů, kteří by měli tvořit názorové spektrum demokratické země, ve které média agendu neurčují, ale reflektují. Máte právo na to, aby ke každému tématu byly slyšet i odlišné názory. Nikdo, a už vůbec ne Evropská unie, nenařizuje České televizi, aby vám zatajovala informace, nutila vám jakýkoliv názor  či dokonce aby záměrně lhala. Vy si platíte za poskytování všestranných informací ke svobodnému utváření názorů. Na současnost i na minulost. A názor si utvořte pak sami. To je veřejná služba.

Takže… Pokud nejste spokojeni, pište na adresu Rady ČT, Kavčí hory, 140 70 Praha 4.  Podepište se a uveďte zpáteční adresu. Členové Rady jsou vámi placeni za to, že vás, ne Dvořáka budou reprezentovat a posuzovat Šámalovu a Mrzenovu práci. Ukládá jim to zákon. Nelitujte známky na dopis a cesty k nejbližší poštovní schránce. Jen tak se totiž chováte jako občané. A jen tak nakonec dosáhnete korektně výsledku.

Jak je tato vize veřejnoprávními médii naplňována dnes? Existuje v tomto směru nějaký rozdíl mezi Českou televizí a Českým rozhlasem?

V kvalitě zpravodajství určitě. Český rozhlas je pestřejší, dnes už dokonce i politicky vyváženější. Někdy dokonce až příliš. Afinita k názorům vlády znamená, že v Radiožurnálu zaznívají názory ČSSD a ANO častěji, než by měly. Na úkor KSČM, na úkor KDU-ČSL. Bohužel ze zpravodajství odešel jeden z profesionálů, který se snažil o kvalitu,  Martin Ondráček. Odešel unavený permanentní  válkou o principy, které by měly být všude samozřejmé.   Nicméně i rozhlas má limity, dané možnostmi rešerše, možnostmi znalosti cizích jazyků. Zprávy z arabského světa vyžadují redaktora se znalostí arabštiny. Kolik jich v Praze je? Zprávy z Číny vyžadují člověka se znalostí čínštiny. Kolik jich v Praze je? Zprávy z Ruska vyžadují redaktora plynně ovládajícího ruštinu. Zprávy z Paříže vyžadují znalost fracouzštiny. Převyprávění zpráv dle anglicky psaných Reuters není služba zpravodajství, ale pouhá rešerše  názoru Reuters na zpravodajství. Neúplná, mnohdy s nepochopením kontextu, poplatná jiné kultuře.

V kvalitě publicistiky je Český rozhlas ale stále jednoznačně horší než Česká televize – produkce ČRo Plus je k pozvracení a překonává i některé komentáře v pořadu ČT 168 hodin. Dědictví štvavé vysílačky Svobodné Evropy je v redakci Plus patrné dodnes, zejména u některých bývalých redaktorů této propagandistické stanice. Staré psy novým kouskům naučit nelze. Mají jít do důchodu zavčas, než je vynesou nohama napřed. Ale i mezi pamětníky RFE se najdou výjimky – špičkoví, opravdu nezávislí a věci znalí žurnalisté. A zůstali v ČRo. Nenechali se zlákat privátními médii. Takových analytiků, jako je Jan Petránek, by ovšem rozhlas potřeboval padesát. Kde brát? Nejsou…

Zaznívají i názory, že veřejnoprávní televizi již od dob Iva Mathé v devadesátých letech ovládá neformální seskupení názorově blízkých redaktorů a umělců, kteří mezi sebe nikoho nepouštějí. Máte z produkce ČT, zejména ve zpravodajství, takový pocit?

"Neformální seskupení názorově blízkých osob" ovládají prakticky všechny redakce. Redakce zpravodajství ČT bohužel stále ovládají lidé, kteří si ukradli obrazovku k propagandistickému vysílání v zimě roku 2000 při televizní rebelii, kdy nám všem předváděli trapný "boj za demokracii". Odpovědnost za tento přetrvávající neutěšený stav ovšem má šéfredaktor zpravodajství, ředitel zpravodajství a generální ředitel ČT. Dnes už mají možnost nastavit jiný standard žurnalistiky. A nemají se na co vymlouvat.

V ostatních redakcích ten vliv bratrstva pravdy a lásky už není tak silný. Zcela určitě není tak markantně viditelný.  Přetrvává ovšem sametově jednostranný pohled na minulost, zejména na rok 1989 a období husákovského socialismu. Nespravedlivý vůči spoustě poctivých, nespravedlivý vůči práci, která byla vykonána. Ne, nejde o to schvalovat evidentní zločiny či hlupáctví komunistů té doby. Jsou neoddiskutovatelné. Byla to vláda omezené gerontokracie. Jde o to neuvádět plošně hloupé interpretace, které na nás pamětníky té doby působí jako karikatura. Jde o to popsat minulost plasticky. Argumenty pro ať dostanou stejný prostor jako argumenty proti. Abychom se za produkci ČT nemuseli po půlstoletí stydět stejně, jako se dnes stydíme za propagandistickou filmovou tvorbu padesátých let.

V týdnu probíhala před poslanci slyšení kandidátů do Rady ČT a v jejich vystoupeních poměrně často zaznívala kritika zpravodajství v tom smyslu, že je vytvářejí mladí, nezkušení lidé, kteří nejsou schopni ani pochopit, co jejich hosté odpovídají, natož aby smysluplně reagovali. Co vy říkáte úrovni této mladé generace zpravodajské redakce ČT?

Bohužel odráží úpadek odborného vzdělání absolventů vysokých škol v celé společnosti. Novinářství se má studovat jako druhá vysoká škola. Ten, kdo například vystuduje primárně anglická studia, ovládá bravurně jazyk i kulturu, Shakespeara i politické reálie uvnitř britské Labour Party a zná mentalitu obyvatel a geografii anglofonních zemí od Aljašky po Austrálii, po absolvování 5 let by měl jít na dva či dalších pět let studovat žurnalistiku, aby získal základy tohoto řemesla. Aby se naučil formulovat, odlišovat podstatné od nepodstatného, aby se naučil logice výslechu, nutné pro interwiev. Aby uměl držet mikrofon, mluvit srozumitelně, netlemit se u toho a nekoktat.  A teprve pak jít vyprávět něco na obrazovku. Je mi smutno, když dnešní absolventi mediálních studií nevědí ani to, co jsme my v naší generaci museli znát při maturitě. Degradace obecné vzdělanosti, sečtělosti, rozhledu a absence zájmu o zpracovávaná témata – to je nejčastější příčina nekvality, kterou pak my starší kritizujeme na obrazovce. K tomu přidejte nízké platy, stres a koktejl problémů je zřetelný.

Řešení ale neznám. V pedagogické praxi na vysoké škole se snažím o to, aby mí studenti museli studovat i něco jiného, než wikipedii, ale mám pověst strašně autoritativního a přísného učitele. Přitom nechci od studentů víc, než bych vyžadoval od sebe nebo od svých podřízených. Kvalitní politickou novinařinu ale nemůže dělat čerstvý absolvent…

Není to poprvé, co se stali fenoménem novináři, kterým ještě nebylo ani třicet. Na počátku devadesátých let také často dostávali příležitost mladí lidé bez zkušeností. Jak dnes s odstupem hodnotíte tuto generaci a její působení?

Jedním slovem – otřesně. Dodnes jsou někteří kinderkomentátoři 90. let pro nastupující novináře "vzorem",  dnes sedí na židlích editorů  a přitom snížili laťku kvality až k zemi. Servilitou vůči Václavu Havlovi, servilitou vůči Václavu Klausovi, nenávistí vůči Miloši Zemanovi, pohrdáním vším, co nebudovalo rozvinutý kapitalismus Kožených, Komanických, Helbigů či dalších pirátů české privatizace. Oni jsou příčinou poklesu kvality, čtenosti i respektovanosti médií. Oni a úspory tváří v tvář hrozícím bankrotům jsou příčinou spirály úpadku kdysi kvalitních novin.

Může nám zamyšlení nad jejich působením přinést něco užitečného pro pochopení současné generace mladých vlivných novinářů?

"Mladých vlivných"? Kde jste tohle slovní spojení  sebral? Novinář začne mít vliv po deseti letech praxe. Poctivé. Zbytek je bublina. Dnešní "vlivní" nejsou mladí – jsou to  čtyřicátníci, padesátníci. Mladí si musejí vliv odpracovat. Poctivou prací. To je poučení.

Média jsou neoddělitelnou součástí veřejné debaty, která byla v poslední době dost polarizována. Neformálními lídry obou táborů se stali prezident Miloš Zeman a předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. Co podle vás vedlo k takové polarizaci veřejné debaty?

Binárnost dvoukolové přímé volby. Marketingová mobilizace voličů, směřující k poněkud reprezentativnější účasti než v senátních volbách. Polovina země volí jiné hodnoty než druhá polovina. To je realita názorově rozdělené země. A příště to nebude  lepší. Godot nepřijde. Jedna i druhá strana se bude snažit vyhrát. I za cenu faulů.

Jaký byl podle vás vliv médií na toto rozštěpení společnosti? Přispěla nějak k jeho vzniku, nebo jen zprostředkovávají reálné společenské tenze?

Obojí. Reflektovala daný stav a ve jménu vulgarizace zesílila hlasy obou znesvářených táborů. Do debaty negativně zasáhla i ekonomická krize, prověřující názory vládnoucí pravice s realitou peněženek občanů. Vyhrotila témata sociální spravedlnosti, primárních zájmů "dolních deseti milionů". Pravicové recepty dlouhodobě nefungovaly, v krizi se nefunkčnost projevila zesílením dopadů a lidé měli zlost. Chtěli změnu. V rétorice i v reprezentaci na čele státu. Dost havlismu, dost klausismu. Miloše Zemana ovšem po šesti letech jeho mandátu potká to samé. "Jednou to stačilo", řekne si část jeho voličů. A budou mít pravdu.

Jakým směrem se podle vás může veřejná debata v současném mediálním prostoru nadále ubírat? Je možné, aby takto vyhrocená vydržela delší čas, nebo podle vás dojde ke zklidnění?

Naučme se žít ve světě určeném nadcházející novou studenou válkou. Lepší to nebude. Černobílý bipolární svět se vrací spolu s hrozbou globální nebo alespoň regionální války. Akorát tu železnou oponu teď staví z betonu a na Ukrajině. Přijdou militantní apologeti jediného správného názoru, přijdou mediální prokurátoři, přijdou političtí kati. Vítězem bude groupthing (skupinová hloupost) a únava. Vrátíme se na chalupy a zahrádky. Budeme si grilovat stejky a u píva nadávat na vládu. A bude fuk, jakou vládu zvolíme. Protože pokud sociálně demokratická ministryně Marksová-Tominová nabízí naprosto drze a beztrestně stejné recepty jako ministr Jaromír Drábek z šlechtické TOP 09, je něco v české politice i v české společnosti špatně a lepší to dlouho nebude.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jakub Vosáhlo

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Milion chvilek? Netolerance, pohrdání volbami. A generál Pavel jako nástupce Havla... Docent Ševčík se obává o svobodu

19:59 Milion chvilek? Netolerance, pohrdání volbami. A generál Pavel jako nástupce Havla... Docent Ševčík se obává o svobodu

30 LET OD LISTOPADU 89 „Studentské demonstrace urychlily nevyhnutelný pád starého režimu,“ říká prod…