Před šestadvaceti lety jsme doufali, že to nejhorší už je za námi. Dnes má rozhodující slovo v politice člověk, který byl podezříván ze spolupráce s StB, nejbohatší Slovák, o němž nevíme, jak získal majetek, majitel významných médií, který je navíc nejpopulárnějším politikem, na Pražském hradě je Miloš Zeman, který je zase kritizován svými odpůrci za to, že nás údajně táhne na Východ. Jak se za této situace cítíte?
Nejde jen o to, jak se cítím já, ale jak se cítí občané České republiky. A jde o to, zda se již k lidem dostal dostatek informací o tom, kteří jedinci a s jakou ideologií a vlastnostmi se zde po Listopadu 89 opět dostali k moci. Zda se již dozvěděli, proč vznikl v osmdesátých letech Prognostický ústav a že rozhodně není náhoda, podíváme-li se, kdo jím prošel a kdo z nich je dodnes mezi nejmocnějšími politiky. Zda se již například na stránkách Petra Havlíka www.mapovani.cz dočetli, jak se vyloženě „tvrdou prací“ bez dostatečného počátečního kapitálu dostali současní oligarchové k tak obrovským majetkům. A zda se jim již spojily informace do uzavřeného kruhu a pochopili vazby, které po celou dobu pojí tyto dvě skupiny nemnoha jedinců a jakou hru si ještě stále s těmi, co jim ještě do karet nevidí, hrají.
Podle mne se jednoznačně jedná o spolčení proti vlastnímu státu a jeho občanům. Několik jedinců si různými mechanismy drží ve svých rukách moc, doslova rozkradlo obrovský majetek státu a ještě obsadilo 90 procent všech médií. Největší problém je určitě v obsazení mediálního trhu. Mohou výrazně ovlivňovat názory obyvatel, kteří politiku tolik nesledují. Dokonce vidíme již nejen zákulisní, ale také veřejný nátlak na veřejnoprávní média, kdy především Česká televize by si měla uvědomit, že její provoz je placen z daní občanů a nikoli z peněz několika politiků. Od posledních parlamentních voleb uběhly dva roky a všimněte si, kolik dříve kritických médií je dnes naprosto apatických k neplnění předvolebních slibů jednotlivých vládních stran o potlačování korupce, klientelismu atd. O kolika problémech se skoro nebo dokonce vůbec nemluví. Jak to, že netepou do najednou téměř nulové aktivity Nadačního fondu proti korupci nebo představitelů Rekonstrukce státu?
Petr Suda
Při loňských oslavách 25. výročí Listopadu 1989 ukázali manifestující na Albertově červené karty jako symbol protestu proti vyjadřování a chování prezidenta Miloše Zemana. Letos si Miloš Zeman přišel na Albertov a vystoupil na akci svých sympatizantů ze Strany práv občanů, vedle něho na pódiu ale stáli i zástupci z Bloku proti islámu, což bylo hojně kritizováno. Co tomu říkáte?
Předně je třeba říci, že v Praze proběhly 17. listopadu .2014 dvě významné akce. Jedna na Národní a druhá na Albertově. Obě se dosti lišily. Na Národní šlo o organizovanou akci Martinem Přikrylem. Lidi na povel zvedli červené karty na protest proti chování a jednání prezidenta Zemana. Naproti tomu protest proti Zemanovi na Albertově nikdo neorganizoval. Lidé se zde sešli spontánně a jejich reakce po příjezdu Zemana byla neuvěřitelně upřímná a na všech okolo bylo vidět, že si dobře uvědomují, že Miloš Zeman není jen nějaký senilní, vulgární kuřák a ožrala, ale že je vážně nebezpečný. Z pozice prezidenta republiky má obrovský vliv a plně jej využívá.
Osobně mohu říci, že před rokem byla jistým způsobem promarněna situace silného vzdoru proti bývalým i současným komunistům, kteří od roku 1948 nepřestali vládnout. Pro mne byl přístup Martina Přikryla a dalších organizátorů akcí proti Zemanovi po loňském 17. listopadu zklamáním ve své politické naivitě a bagatelizaci nebezpečí pokračování směřování naší země zpět před rok 1989. Když jsem před rokem mluvil o tom, že je Zeman jedna ruka s Babišem a že oba jsou vážnou hrozbou pro zachování svobody a demokracie, byl jsem označen za paranoika. Povrchnost, neochota zjistit si dostatek informací a růžové brýle jsou zásadní problém. Výsledkem je, že v jádru dobří lidé nakonec svou umírněností pomáhají špatným lidem, aniž si to vlastně uvědomují. Někomu po čase dojde, že se ve svém úsudku před rokem, dvěma, deseti mýlil, ale ne všichni jsou schopni svou chybu veřejně přiznat a již jen z principu si stojí za svým. Takový přístup můžeme zřetelně pozorovat i v souvislosti s imigrační vlnou. Je velké množství lidí, kteří mění po pár měsících na situaci okolo imigrantů názor. Je až legrační, jak si myslí, že si lidé nic nepamatují. Jak jednoduše nedokáží říci „spletl(a) jsem se“. Mýlit se je přeci přirozené a každému se to v životě stává.
Fotogalerie: - Zeman na Albertově
Fotogalerie: - Karty a trenýrky
Fotogalerie: - Karnevalový průvod
Psali jsme:
Co se týká imigrační krize, je již asi podstatné většině lidí jasné, že se jedná o veliký problém, který se kvůli naprosto nepochopitelnému chování evropských státníků může stát pro Evropu katastrofou. Můžeme pouze doufat, že se podaří zastavit příliv nových imigrantů do Evropy dříve, než bude opravdu pozdě. Obavy či dokonce strach jsou naprosto logickou reakcí a nemají nic společného s dobrým charakterem člověka nebo dokonce s xenofobií nebo náckovstvím. Je to jednoduše záležitost rozumového a racionálního přístupu.
Všichni by si měli uvědomit, že prioritou by mělo být spojit síly k tomu, aby v naší zemi již konečně přestali vládnout komunisté a bývalí komunisté, kterým se po roce 1989 podařilo infiltrovat do všech politických stran. Tito lidé stále doslova rozkrádají státní kasu a dusí nás všechny. Na jejich vládu doplácíme statisíckrát více než na cokoli jiného.
Díky protiimigrační rétorice získává Miloš Zeman podporu veřejnosti zpět. Jak hodnotíte politiku prezidenta celkově a jeho prospěšnost pro Českou republiku?
Zeman je populista, který za prvé využije jakékoli téma, které jej v médiích zviditelní, protože o kom se v médiích mluví (pozitivně či negativně), je jednoduše „vidět“, a tím si mediálně udržuje zájem „své“ cílové skupiny; za druhé bude novinářům, redaktorům a tím i občanům záměrně předhazovat kontroverzní témata, aby odváděl jejich pozornost a aby jim věnovali co nejvíce času, který pak nezbývá na jiná témata – hlavně aby se nezabývali navrhováním a schvalováním zákonů, které postupně vrací pořádky vládnutí tvrdou pěstí a které pomáhají lépe a sofistikovaněji „luxovat“ státní kasu.
Zeman doslova kašle na to, co si o naší zemi myslí nebo nemyslí demokratické země. Jeho (jejich) cílem je ovládat Českou republiku a mít pod kontrolou finanční toky a u korýtek tu „správnou“ klientelistickou skupinu. Cíleně štvou občany proti sobě, protože pouze v takovém prostředí je snazší ovládat svou cílovou skupinu, pro kterou je silný a rázný vůdce tou nejlepší volbou. Stoupenci totalitního způsobu vládnutí nechtějí klid, pohodu a spokojenost občanů.
Někdo se obává Miloše Zemana, jiní šéfa hnutí ANO Andreje Babiše. Je důvod bát se Andreje Babiše? Pravicová opozice považuje oligarchizaci politiky, kterou ztělesňuje tento nejbohatší Slovák, za nebezpečí pro demokracii. Souhlasíte s tím?
Andrej Babiš a Miloš Zeman jedno tělo i duše jsou. Že se občas naoko postaví proti sobě? To je jen součást manipulace s občany. Zeman a Klaus jsou oba otci oligarchizace a oni pomohli současným oligarchům k obrovským majetkům podržením nekontrolované privatizace a pokrytím opravdu velkých lumpáren. To je po mnoha letech evidentní a jen zaslepenci a s nimi provázaní stoupenci to budou vždycky popírat.
Ano, Babiš je v současnosti největší hrozbou pro další vývoj svobody a demokracie v naší zemi. Bohužel ta, jak říkáte členové té „pravicové“, opozice doposud nepochopila, že s lidmi ve svém vedení, kteří jsou spojeni s obdobím předcházejícím současné vládě, občany na svou stranu ve větším měřítku nedostane. Jsou to lidé jednoduše nevěrohodní a TOP 09 nebo ODS mohou burcovat, jak chtějí, ale výsledkem je spíše posilování Babiše nebo třeba Zemana. Tohle v TOP 09 i ODS neradi slyší a už vidím, kolik jejich stoupenců mě bude opět kamenovat. Tyto strany ještě nedospěly k OPRAVDOVÉ očistě od starých struktur, a proto také nedokáží změnit svůj přístup a strategii. Možná překvapí STAN, ale i zde by v jeho čele nesměly být staré tváře. Opravdu se obávám, že na svobodný život budou moci občané ČR nadlouho zapomenout, pokud další volby (a myslím tím především parlamentní) vyhraje skupina, kde opět budou hrát prim „staří známí“. Úplně nejhorší by bylo, pokud by trio ANO, ČSSD a KSČM získalo v parlamentu ústavní většinu. To by byla jízda. Dvě slova – podnikatelé a živnostníci – bychom zcela určitě mohli vymazat ze svých slovníků. Již nyní můžeme vidět, jak si mnou ruce, že tak pěkně klesá nezaměstnanost a k tomu se daří snižovat počet podnikatelů a živnostníků. Pro socialisty je vždy skvělé, že se snižuje počet těch, kteří se o sebe dokáží postarat sami a přibývá zaměstnanců, na které má vliv stát nebo velké korporace.
Do politiky se dostávají bývalí komunisté a bývalí spolupracovníci StB, v Senátu sedí bývalý předseda prominentního JZD Slušovice František Čuba, prezident letos v den státního svátku 28. října vyznamenal bývalého komunistického ministra zemědělství a místopředsedu socialistické vlády Miroslava Tomana, který v uplynulých letech vytuneloval řadu zemědělských podniků, nebo šéfa Preciosy Ludvíka Karla, který podle médií v minulém režimu týral politické vězně. Není to devalvace státních vyznamenání?
Práva prezidenta by měla sahat tam, kam mu dovoluje Ústava ČR. Zda ji Zeman svým jednáním nebo výroky porušuje (a teď mám na mysli především hrubé porušování součásti ústavy – tedy Listiny základních práv a svobod), by měli posoudit především poslanci a senátoři. Smutným faktem je, že v poslaneckých a senátorských lavicích nesedí OSOBNOSTI, které by dokázaly vstát a bouchnout do stolu a třeba si alespoň prezidenta pozvat „na kobereček“ k vysvětlení jeho výroků nebo kroků. To je, bohužel, holá skutečnost. Poslanci nebo senátoři toho sice namluví nebo i naslibují hory doly mezi čtyřma očima, ale skutek utek. Takže Zeman, Babiš, Veleba a další se chovají tak, jak jim je dovoleno našimi zástupci v parlamentu. A současně tak, jak jim dovolujeme my všichni občané. Roky 2016, 2017 a 2018 budou volební. Tam se ukáže, zda občané chtějí jít cestou svobody nebo vlády pevné komunistické ruky.
Zbylo nám vůbec ještě něco z ideálů sametové revoluce?
Přílišnou sametovostí po 17. listopadu 1989, která pomohla zpět do sedla bývalým komunistům a především podpisem Oposmlouvy, vzaly ideály, se kterými mnozí z nás cinkali klíči na demonstracích proti bývalému režimu, za své. Bývalí komunisté obsadili vedoucí posty všech politických stran a prostor dostali šmelináři a veksláci předlistopadové éry. Bude velmi těžké se těchto lidí, kteří neznají jiné hodnoty než peníze, nebo jejichž jediným cílem je opájení se mocí, na vrcholných politických nebo vlivných místech zbavit. Jejich vazby jsou velice silné. Pořád věřím, že především mladí lidé pochopí, že svoboda a demokracie nejsou samozřejmostí. Vždyť podívejme se, jak rychle se dá opět postavit plot okolo hranic. Stejně rychle mohou začít platit zákony typu EET, které se svobodou obyvatel České republiky zamávají jedna dvě. Jedné věci se ale hodně obávám. Nejsem si jistý, zda mladí lidé mají v sobě dostatek vlastenectví. Díky tomu, že umí jazyky a mohou sednout na letadlo a za pár hodin bydlet na jiném koutě planety, mám obavu, že se prostě sbalí a místo toho, aby udělali vše pro to, aby se Česká republika vydala cestou například Švýcarska, tak se zachovají sobecky a bude jim jedno, že z naší země bude opět vazalský stát pod diktátem Ruska a nově i Číny. Věřím, že tomu tak není a že se pletu. Moc bych si přál, aby mladí lidé ukázali, že je pro ně Česká republika domovem.
Nepřipadá vám, když vidíte, co se děje na politické scéně, že je tu snaha o demontáž toho, co se tady za uplynulých 26 let vybudovalo?
Jakou demontáž myslíte? Po roce 1989 jsme se na chvilku malinko svobodně nadechli, ale jinak se od té doby pilně montuje. V Prognostickém ústavu se to naprojektovalo a postupně to Klaus, Zeman, Tůma, Dyba, Dlouhý, Mládek, Ransdorf, Dolejš a další montují. Výsledkem té montáže jsou oligarchové v čele s Kellnerem, Babišem, Křetínským a několika dalšími. Výsledkem montáže je každoroční tunelování desítek a stovek miliard ze státní kasy. Od roku 1948 tomu tak nebylo a je třeba to také stejně zachovat. Dokud si to občané budou nechávat líbit, do té doby budou s montáží pokračovat. Poslední rok dva se jen montáž výrazně zrychluje.
Kde se podle vás stala chyba? Řada lidí s nostalgií vzpomíná na minulý režim, například jeden z velkých sympatizantů současného prezidenta Štěpán Kotrba prohlásil, že jemu a řadě dalších se v minulém režimu žilo líp. Systém před rokem 1989 byl podle něj sociálně spravedlivější, stavěl na ceně práce, a ne na vlastnictví. Zajišťoval stabilitu ekonomiky i sociální jistotu. Co takovému názoru říkáte?
Víte, toto prohlašují především lidé s malým sebevědomím a závistivci. Komunisté tehdy i dnes přesně znali a znají svou cílovou skupinu a dobře vědí, na jaké vlastnosti „zahrát“, aby si získali sympatie této cílové skupiny. Proto je důležité, aby bylo stále dostatek lidí, kteří vycházejí s penězi jen tak tak. Ekonomicky jde celkově ČR nahoru, ale lidé to ve svých peněženkách tolik nepociťují. Mohli bychom mít vyšší platy, ale proč by to ti manipulátoři dělali? Proč by si snižovali svou cílovou skupinu, počet svých voličů? S kým by pak tak snadno manipulovali?
Psali jsme:
Jak se podle vás v naší zemi žije? Patříme mezi bohatší země planety, ale i my tady máme sociálně slabé – samoživitelky, rodiny s dětmi, zdravotně postižené, bezdomovce. Nemáme vůči těmto lidem určitý dluh?
To je složitější otázka, než na jakou by bylo možné odpovědět několika větami. Česká republika má ve svých občanech obrovský potenciál a mnohé údaje to potvrzují. Podle mne by se i výrazně zlepšila pomoc potřebným, pokud by stát dal lidem možnost rozhodovat, kam a komu poskytnout určitou část ze svých daní. Jenže socialistické vlády toto nikdy nedopustí. Co kdyby se ukázalo, že by to fungovalo. A především by se přeci ztratila kontrola nad velkým balíkem peněz.
Když padla železná opona, zdálo se, že má Evropa vyhráno, že válečné konflikty jí nehrozí. A za čtvrt století Rusko napadlo Ukrajinu, anektovalo Krym a přispělo k rozvrácení východní části země, což znejistilo řadu států bývalého východního bloku. Máme se Ruska bát?
Samozřejmě, že je třeba se Ruska bát. Každého státu, ve kterém vládne diktatura, navíc s agresorskými sklony, je třeba se obávat. A nemusí to být obava z přímého napadení. Ale musí to být i obavy z nepřímých důsledků.
Myslíte si jako někteří současní kritici Evropské unie, že bychom měli – vzhledem k tomu, že Evropa není schopna čelit obrovské vlně migrace – přehodnotit naše směřování po listopadu 1989, tedy naše členství v Evropské unii? Má nám EU ještě co poskytnout?
Hlavní problém mnoha zemí EU vidím především v tom, že jejich obyvatelé žijí moc dlouho spokojené a vlastně bezstarostné životy. Předvolební zápas stran západních zemí se upřel především ke slibování dalších a dalších sociálních výhod a jistot. Vlády se doslova předhánějí v kupování přízně různých skupin obyvatelstva, menšin apod. Obrovské peníze se točí v neziskovém sektoru, kam se formou dotací pumpují až neuvěřitelné prostředky a je jasné, že další vlády tyto dotace nemohou škrtat, protože by byly hned označeny za „ty špatné“. O kvalitě práce politiků europarlamentu podle mne vypovídá i zájem voličů. Jejich účast v eurovolbách je doslova žalostně nízká.
Evropští lídři podle mne nepochopili myšlenku vytvoření společného prostoru a přitom zachování vlastních identit jednotlivých států. Začali se chovat nadřazeně a diktátorsky. Příkazy, zákazy a poslední dobou můžeme dokonce pozorovat i bezostyšné vyhrožování z úst některých vrcholných politiků EU. To opravdu není cesta ke sjednocení, spolupráci a postupnému chápání jeden druhého.
Nespokojenost obyvatel různých států EU byla dlouho přehlížena a bylo jen otázkou času, kdy si ve volbách státy unie zvolí strany a politiky, kteří s jejich postoji souzní. Imigrantská krize jen v celé nahotě ukazuje neakceschopnost, nedostatek rozhodnosti a co je nejhorší, nedostatek nadhledu a racionálního uvažování. Můžeme jen doufat, že se co nejdříve Němci poděkují Merklové a k moci se dostanou rozhodní a rozumní politici, kteří konečně zastaví valicí se lavinu imigrantů do Evropy a postupně začnou klubko problémů rozmotávat. Snad ještě není pozdě. Pokud se tak nestane, pak je skoro jedno, zda budeme nebo nebudeme členem EU. Problémů a chaosu bude tolik, že situace stejně nepůjde zvládnout jinak, než tvrdými zásahy policie a armády. Bohužel.
Odborníci, například profesor Miroslav Bárta nebo filozof Václav Cílek varují, že v souvislosti s vysycháním rozsáhlých území Středního a Blízkého východu a severu Afriky nám v budoucnu hrozí skutečné stěhování národů – stovek milionů lidí. Je Evropa na něco takového připravena, když vidíme, jak bezmocná je tváří v tvář jednomu milionu migrantů, kteří sem přišli během několika uplynulých měsíců?
Nejsem odborníkem jako výše zmíněné osobnosti, nemám dostatek informací a tak velký přehled a znalosti. Zodpovědní politici v čele země (a tím nemyslím pouze v čele České republiky) by ale měli mít zájem s kvalitními odborníky spolupracovat. Být na jejich místě, pak bych již dávno inicioval utvoření jakýchsi pracovních skupin složených z rozumných a chytrých osobností a požádal je o spolupráci při nalézání řešení nejen lokálních problémů a hrozeb, ale také těch globálních. Na planetě Zemi přeci nejsme jen my Češi, Moravané a Slezané. Jsme součástí celku. Díky tomu by mohla mít vláda připraveny možné scénáře reakce, řešení atd. Mohla by mnohem lépe předvídat a rychleji se připravit nebo reagovat. Místo toho vidíme pouze hašení problémů ex post a ještě stylem „já si myslím“ nebo „zkusíme to takhle a uvidíme“. Co myslíte, že sami a bez osobních praktických zkušeností vymyslí takový Stropnický, který o armádě nemá ani šajn, nebo Sobotka, který v životě nezavadil o jinou práci než úředničinu?
Jak vidíte budoucnost Evropy a České republiky? A co byste přál české demokracii do budoucnosti a co byste jí naopak nepřál?
Jsem optimistický skeptik, který doufá, že bude mile překvapen. V případě naší země si neumím představit, že by občané ještě dlouho vydrželi již naprosto evidentní zásahy do svých životů a svobod. Na české nátuře mi vadí jedna zásadní věc. Že si necháváme strašně dlouho „kálet na hlavu“. Místo abychom se ozvali včas a postavili se již neuvěřitelnému postupu centralizace moci, tak stále jen diskutujeme na seminářích, v hospodách nebo na sociálních sítích. Každá snaha o spojení sil osobností, které se zdají být rozumné a moudré, je těžká řehole. Navíc se vždy objeví někdo, kdo celou snahu hatí pomluvami, házením klacků pod nohy apod. A i ti rozumní a moudří začnou podléhat buď cíleným provokatérům, nebo mindráky zmítaným jedincům. Dlouhá desetiletí destrukce společnosti se nedá změnit ze dne na den. Chvíli to potrvá. Rizika vývoje jsou však nyní podstatně větší, protože v lidech sílí pocity strachu. V tom vidím velké nebezpečí.
Psali jsme:
autor: Libuše Frantová
