S premiérem Andrejem Babišem se neshodnete ohledně zvyšování mezd státním zaměstnancům. Vláda v čele s A. Babišem plošné zvyšování platů odmítá. Co tedy bude dál? Dojde k masovým demonstracím, jak jste již avizoval?
Vyjednávání není zdaleka uzavřené, speciálně kvůli tomuto problému budeme s premiérem vyjednávat 19. června. Pokud se nenajde rozumný kompromis, odborové svazy zastupující zaměstnance, které platí stát, dají svůj nesouhlas určitě najevo a ČMKOS je v tom podpoří. Zatím jsme neměli šanci jednat a hledat shodu.
Fotogalerie: - Staronový předseda odborů
A domníváte se, že pokud by nakonec k demonstracím došlo, tak byť by opravdu byly masové, přinesly by kýžený výsledek?
Na tahu je vláda, navíc už snad nebude v demisi a jednobarevná, a to by mohlo přispět k rozumnému řešení. Naším cílem nejsou a nikdy nebyly demonstrace, ale zájem dohodnout se.
Andrej Babiš argumentuje tím, že je nesmysl přidávat všem státním zaměstnancům stejně deset, případně patnáct procent, neboť jsou mezi platy i stejných profesí velké rozdíly. Přidávání by pak mělo být podle něj v kompetenci zaměstnavatele. Co na to říct?
V tomto se s premiérem zcela lišíme. Tabulkové platy už jsou členěny právě tak, aby odpovídaly rozdílnosti profesí, rozdílnému hodnocení, rozdílné zodpovědnosti, rizikům. Z tohoto pohledu je právě plošný růst zcela logický, protože se týká systému, který je takto diferencován. Právě zásah, který si vláda představuje, je podle nás nebezpečný, nesystémový a zhoršující situaci. Budeme nadále trvat na požadavku, aby plošné zvýšení bylo co nejvyšší. Jakmile se růst nedostane přímo do tarifů a tabulek, jde spíše o virtuální realitu.
Mimochodem, jak píše Týden.cz i podle Hospodářské komory by se měl ve veřejném sektoru výkon zaměstnanců ohodnotit individuálně a růst platů by se měl také řídit růstem produktivity. Hospodářská komora upozorňuje na to, že jen proto, že stát přidává, musí přidávat i zaměstnavatelé v soukromém sektoru, aby jim zaměstnanci neodcházeli kvůli penězům do státní sféry. Je podle vás tato obava namístě?
To je krásný příklad, jak sama Hospodářská komora přiznává, že soukromý sektor platí málo, když už je pro lidi atraktivní státní správa, kde platy především vysokoškolsky vzdělaných jsou podfinancované. Hospodářská komora se obává, že se majitelům sníží zisky, jakmile ale dáte více prostředků zaměstnancům, tak se to projeví ve zvýšené spotřebě, podpoříte malé a střední podniky, lidé si mohou kupovat více jejich služby. Obavy Hospodářské komory slyším už 20 let, kdy při jakémkoliv navýšení minimální mzdy a mezd, vždy varují, jak vše dopadne katastrofálně. Ale realita je jiná, zvyšování minimální mzdy nezvyšuje nezaměstnanost, ba naopak, máme nejnižší nezaměstnanost v rámci EU, zvyšování mezd podporuje ekonomický růst.
Pokud jde o otázku individuálního ohodnocení zaměstnanců ve veřejném sektoru, tak se nerealizuje dostatečně, protože v něm není dostatek prostředků. Například když vezmu zaměstnance, kteří jsou přímo pod zákonem o státní službě, tak těm se snížil objem odměn ze sta na padesát procent. A ještě je zájem další odměny snižovat. Bez peněz se individualizace neobejde. Ano, pamatuji si jiný druh individualizace, pamatuji si nějaké drahé kabelky a jiné dárečky, které se dávaly některým vybraným a k tomu ještě velmi tučné odměny, „protože dřeli jako koně“. Snad už je tento individualismus minulostí.
Mnohé nemocnice už delší dobu bojují například s nedostatkem sester. Ty, hlavně ve městech poblíž rakouských a německých hranic raději za prací dojíždějí do zahraničí. Myslíte si, že přidání o deset procent nebo i jednorázový příplatek 5 tisíc korun tuto situaci dokáže zvrátit? Přece jen, jak v Rakousku, tak v Německu jsou často platy i několikanásobně vyšší… Co tedy s tím?
Problém nedostatku zdravotního personálu je celosvětový, v Německu chybí přes 50 tisíc zdravotních sester. U nás navíc začínáme mít u nedostatkových sester ještě problém s věkovou strukturou a jejich počty klesají, i když se přidávají peníze. Sám ministr přiznává, že personální politika nemocnic není dostatečně flexibilní. Směnné provozy sester v nemocnicích, to je život takřka bez víkendů. Přidání deseti procent, které ministr zdravotnictví a pan premiér slíbili zdravotníkům na mítinku, tak poté jako malé děti shodili, že to byl příslib bez závazku. Ve zdravotnictví, ale nepracují jen lékaři a zdravotní sestry, uvedu příklad z jedné nemocnice, kde takzvaný nezdravotnický personál má 13 500 korun hrubého. Zvyšování ve zdravotnictví o 10 % je důležité pro všechny profese.
Psali jsme:
Zatímco někteří Češi využívají možnosti mnohem lépe placené práce v zahraničí, v ČR je v současné době opravdu velká nabídka práce, na kterou zase jako často poměrně levná pracovní síla nastupují cizinci. Je toto řešení do budoucna? A je to pro českou ekonomiku dobře? Co říci na názory a požadavky některých zaměstnavatelů, že je potřeba přivést do Čech více ekonomických migrantů?
Na jejich zoufalé volání, že nemají lidi, jednoduše odpovídám, tak je lépe zaplaťte. Nejnovější statistický průzkum ČSÚ ukazuje, že je aktivně připraveno 125 tisíc Čechů přijmout práci, ale pokud se v nabídce firem objevují nabídky za směšné mzdy, lidé se o ně nepoperou. Určitě by náš trh práce vstřebal více vlastních občanů. Náš názor je, že dovoz levné pracovní síly má jen naředit náš trh práce levnějšími zaměstnanci. Na jedné straně, Češi využívají lépe placené práce v zahraničí, přitom v ČR je velká nabídka práce. Ale srovnatelnost ceny práce v zahraničí a u nás ukazuje na obrovské rozdíly. ČR dosahuje 90 % průměru HDP zemí EU, ale za třetinové mzdy, a to včetně odvodů na zdravotním a sociálním pojištění. Tady je obrovský prostor na to, aby u nás mzdy rostly a právě tlak na růst mezd už dokonce působí na to, že se začínáme technologicky měnit. Více se investuje do vyspělých technologií, doposud to bylo tak, že tyto investice nahrazovali levní zaměstnanci. Chtěl bych zdůraznit, že český zaměstnanec na rozdíl od německého odpracuje za 40 let svého aktivního života dokonce o 10 let víc než německý. Ano, o tolik delší je fond pracovní doby u nás.
Když jsme u toho, jak vy sám říkáte, máme jednu z nejnižších minimálních mezd – přitom ekonomika v posledních letech roste. Jak je to tedy možné? Tripartita se nedohodla na růstu minimální mzdy. Myslíte si, že je reálná naděje, aby se minimální mzda zvedla o více než o nějakých maximálně 800 korun, jak navrhují zaměstnavatelé? A je možné vůbec z minimální mzdy v ČR dlouhodobě vyžít? Mají pravdu ti, kteří poukazují na to, že při současné výši minimální mzdy je pro některé lidí výhodnější být na podpoře?
Prací i za tu nejnižší cenu by se měl člověk uživit, to je také smyslem práce. Úroveň české minimální mzdy je opravdu otřesná, její kupní síla je dokonce mnohem nižší než kupní síla minimální mzdy v Rumunsku, Polsku, Slovensku, Maďarsku, za námi už je jen Litva, Lotyšsko a Bulharsko. Česká minimální mzda je stále po odečtení odvodů na hranici příjmové chudoby pro jednotlivce. Komu tím prospíváme? Tomu, že se lidé více zadlužují. Tím, že odbory tlačí na růst mezd a minimální mzdy, zároveň tlačí na to, aby se snížila zadluženost občanů ČR, aby zde nekvetl obchod s chudobou a přesah našich požadavků je z pohledu budoucnosti naší země mnohem zodpovědnější než přístup těch, kteří nás chtějí držet v pasti nízkých mezd. Nyní se moji kolegové vrátili z Rakouska a tam je aktuální požadavek na výši minimální mzdy 1 700 eur.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
