Migrace, téma, které hýbe už několik let zahraniční i českou politikou. Myslíte si, že si Evropa poradí s přílivem tolika lidí, kteří mají vesměs úplně jiné životní hodnoty, postoje, kulturu…? Vy jezdíte na chalupu na Jindřichohradecko hned do česko-rakouského pohraničí. Jak vy to vnímáte?
Negativně. Migrantů, konkrétně mám na mysli stoupence islámu, se obávám. Říkám to i na základě osobních zkušeností lidí, se kterými jsem v kontaktu. Těch, kteří žijí na druhé straně hranice, v Rakousku, a vyprávějí příběhy o „soužití“ s uprchlíky, kteří byli nastěhováni do jejich městeček a vesnic. Na základě toho, co říkají, si myslím, že má obava je naprosto oprávněná.
Můžete být konkrétnější?
Mám jednu známou, která se asi před dvaceti lety vdala do Rakouska, do malého městečka hned u hranic. Do původně rekreačního střediska sem byli před časem nastěhováni muslimští migranti. Sousedé této mé známé mají domek s bazénem. Oba dva manželé odjeli ráno do práce, když se k večeru vrátili, bylo jim podezřelé, že voda v bazénu je podivným způsobem zpěněná. Situace se opakovala. A tak se jednou vrátili nečekaně dříve. V bazénu zastihli skupinku zmíněných migrantů. Požádali o pomoc. A protože se účinné pomoci při ochraně jejich soukromého majetku ani v dalších dnech nedočkali, situaci vyřešili tak, že bazén vypustili. A hádejte, co v tom vypuštěném bazénu našli? Ani se mi to nechce říkat. Prostě jim tam nezvaná návštěva pokryla dno bazénu exkrementy. Lidé v tomto pohraničním městečku nemají z migrantů dobrý pocit. Dá se říci, že se jich bojí. Ale na druhou stranu se také bojí mluvit o tom veřejně, a to zejména ti, kteří pracují pro město nebo pro stát. Obávají se totiž o svá pracovní místa. A také mají strach z pomsty ze strany migrantů.
Vy jste říkala, že máte známé i v dalších zemích, kam právě migranti proudí…
Ano, jde o Itálii. Můj rodinný příslušník má blízkého přítele, který žije v severní části Itálie. Vždy měli jedno velké společné téma, a to byl fotbal. Nedávno se setkali a italský kamarád nemluvil o ničem jiném než o migrantech, jak sužují městečko, ve kterém žije. Byl toho plný a věděl, že tady najde pochopení. Fotbal jako by neexistoval. Do místního hotelu byli nastěhováni migranti. Jediný, kdo z toho profituje, je majitel toho hotelu, protože komerční provoz tohoto ubytovacího zařízení by nikdy nebyl tak výnosný, jako když mu za poskytované služby platí stát. Lépe řečeno, daňoví poplatníci, tedy i obyvatelé a firmy podnikající v tomto městečku.
Převážná většina místních s přítomností migrantů nesouhlasí, nejsou schopni a ani ochotni přizpůsobit se jejich zvyklostem, nerespektují požadavky na poklidné soužití. Dělají ve městě nepořádek a opět, starousedlíci se jich bojí. A i tam se o tom všichni bojí mluvit nahlas. Takže na základě těchto dvou příkladů, reálných zkušeností lidí, kteří se s nimi denně nuceně setkávají, musím opravdu říct, že se soužití s muslimy obávám. V naší zemi žije poměrně velké množství ekonomických migrantů, mám na mysli třeba Vietnamce, kteří sem přišli s vidinou mít se lépe než v rodné zemi. Ale přišli s vědomím, že toho cíle lze zpravidla dosáhnout prací. Neříkám, že s některými nejsou problémy, že nepáchají trestné činy, to se děje napříč společností. Ale zatím jsem neslyšela, že by se jich kdokoli z mého okolí bál.
Mimochodem, jak tedy hodnotíte kvóty právě ohledně migrantů?
Domnívám se, že kvóty jsou v tomto případě absolutní nesmysl. Ti lidé přijíždějí do Evropy zpravidla s konkrétní cílovou destinací. A Česká republika to rozhodně není. Tudíž ta země, ze které by chtěli ekonomicky profitovat, ať už jsou to Německo nebo severské státy, by se demokraticky měla rozhodnout, zdali je přijme nebo ne. Kvóty nejsou řešení, a už vůbec ne demokratické.
Evropská unie čelí čím dál tím větší kritice. Její zastánci naopak poukazují na to, kolik už jsme získali z Unie dotací. Jak vy vnímáte současnou EU, jak vidíte její budoucnost a jak vidíte budoucnost České republiky v EU?
Já jsem nebyla pro to, aby Česká republika byla členem EU. A tento názor jsem za celá ta léta nezměnila. Myšlenka volného pohybu zboží a osob byla sice lákavá, ale co z toho vzešlo! Naddimenzovaný úřednický aparát, který aby obhájil svou existenci, vymýšlí nesmysly. Nad některými výmysly opravdu zůstává rozum stát. Ano, čerpali jsme dotace. Ale! Byly ty dotace čerpány účelně a efektivně? Nemám pocit, že by významně přibylo vysokorychlostních železnic, dálnic, opravených silnic, cyklostezek, chodníků. A chybějící infrastruktura velmi sužuje a ekonomicky oslabuje tuto zemi. Tady v blízkém okolí se ve veřejném sektoru opravilo několik škol a školek. A postavilo se několik hotelů a rekreačních zařízení, ale to je soukromý majetek. A hlavně, nic není zadarmo. Nebo se snad někdo domnívá, že to kouzelné slovo dotace nic nestojí? Peníze, které byly čerpány, budou dříve nebo později naši daňoví poplatníci muset do evropského rozpočtu vrátit. Asi bych byla pro, kdyby v rámci Evropy zůstala nějaká forma volného pohybu zboží a osob. Ale tento způsob EU zdá se mi býti poněkud nešťastným. A netýká se to pouze naší země, ani pro obyvatele dalších zemí zejména bývalého východního bloku není členství v EU přínosem. Přínosem je pro velké státy jako Německo a Francie, které ovládly kvótami a jinými opatřeními naše hospodářství. Třeba se někdy v budoucnu zase tento vlak rozpadne na jednotlivé vagóny. První vagón již odpadl a časem se ztratí v dáli.
Naše vláda má po dlouhých měsících důvěru. Co říkáte na poměrně dost vyostřená jednání, která těsně před vyslovením důvěry probíhala? Jak hodnotíte například slovní přestřelky Miroslava Kalouska a Andreje Babiše?
Rozhodně preferuji míti vládu, které byla vyslovena důvěra, před neutuchajícími slovními přestřelkami týkajícími se sestavování vlády, kterých jsme prostřednictvím médií byli takřka po dobu jednoho roku po volbách svědky. Samozřejmě nevidím do zákulisí jednání o sestavování vlády. Faktem je, že ANO volby vyhrálo. A tudíž mělo nárok pokusit se vládu sestavit. Podle dostupných informací vyzvalo k jednání všechny přijatelné partnery. Dopadlo to tak, jak to dopadlo. Nechť ti, kteří neudělali nic pro to, aby výsledek jednání byl jiný, teď zmlknou a neunavují svou kritikou.
A čím podle vás Andrej Babiš tolik českých voličů získal?
Těžko říci, třeba jakožto úspěšný podnikatel navnadil voliče, že by stejně úspěšně jako své firmy mohl vést k ekonomické prosperitě i tuto zemi. Anebo zapůsobil jako nejvýraznější osobnost. Možná mu v předvolebních kláních pomohla i osoba pana Faltýnka, který působil klidným a důvěryhodným dojmem.
Psali jsme:
Když mluvíme o Andreji Babišovi, musíme v souvislosti s ním zmínit i písničkáře Tomáše Kluse. Co říkáte na jeho postoj a vymezení se vůči Babišovi?
Já s postojem Tomáše Kluse nesouhlasím. Vzhledem k názoru, jaký má on, ale považuji za správné, že se rozhodl v médiích a na akcích spojených se jménem Andreje Babiše nevystupovat. Hudební stanice, která nebude klipy pana Kluse vysílat, pravděpodobně jenom proto, že tam bude chybět právě tento interpret, posluchače výrazně neztratí. A někteří posluchači budou třeba i rádi – ti, kteří ho nemusejí. Provozovatelé zase budou rádi, že panu Klusovi nemusejí vyplácet tantiémy. Takže suma sumárum – 1 : 0 pro Babiše.
K Tomáši Klusovi se přidávají i některé další hvězdy. Kam to až podle vás může dojít?
Upřímně, některá ta jména, která se přidávají k panu Klusovi, ani neznám. A vůbec, co se týče showbyznysu, za skutečné osobnosti považuji v této branži jen úzký počet osob. Stejně tak třeba ve sportu. Myslím, že naše společnost je obdařena mnoha opravdovými hvězdami, výraznými osobnostmi s vynikajícími výsledky své práce, které obohatily život nás všech, třeba na poli medicíny, vědy a výzkumu. A ještě jedna poznámka k panu Klusovi. Těžko porovnávat profese, Andrej Babiš je manažer a Tomáš Klus je zpěvák. V mých očích je pan Babiš rozhodně úspěšnějším manažerem než pan Klus zpěvákem.
Životní úroveň v ČR podle oficiálních informací roste. Mezi lidmi jsou ale velké ekonomické rozdíly, mnozí žijí doslova od výplaty k výplatě, nemají často ani na základní věci. Jak vy životní úroveň v České republice vidíte a jak v tomto směru hodnotit těch téměř třicet let od sametové revoluce?
Podle mého názoru je průměrná životní úroveň v České republice poměrně uspokojivá. A není to jen názor můj. Na našem pracovišti se setkáváme s velkým množstvím klientů, kteří v současné době žijí a pracují v zahraničí. Máme možnost s nimi právě o životní úrovni v jednotlivých zemích hovořit, srovnávat příjmy a výdaje, ale i jiné aspekty života. Ano, naše nominální mzdy jsou v přepočtu na nesrovnatelně nižší úrovni, ale ty reálné srovnatelné jsou. Na západ od našich hranic jsou vyšší náklady na bydlení a hlavně nesrovnatelně dražší služby. Nadstandardní lékařská péče, třeba estetická chirurgie, tedy obor, ve kterém se pohybujeme, je dostupná pouze hrstce lidí. U nás je dostupná mnohem širšímu počtu obyvatel. Ti, kteří žijí nebo pouze dojíždějí za prací do zahraničí s cílem vydělat si a ušetřit, se za svého pobytu tam musejí opravdu hodně uskromnit. Běžně jsou zvyklí některé služby čerpat pouze při návratech domů. Nejen zmíněnou lékařskou péči. Ale řeč byla o ekonomicky aktivních. Ti, kteří pracovat chtějí, navíc umějí rozumně hospodařit, nežijí v bídě. Jiná situace je třeba u starobních důchodců. Rozhodně nelze obecně říci, že se mají dobře.
A když jsme u sametové revoluce, velmi rozdílný pohled panuje v posledních letech na Václava Havla. Pro mnohé je Havel terčem vtipů, posměšků a přezdívek. Zároveň se snižuje jeho význam jako našeho osvoboditele od komunismu s tím, že šlo o předem vyjednané předání moci. Řada lidí postupem doby na Václava Havla změnila názor k horšímu. Jak vy s odstupem doby vnímáte bývalého prezidenta?
S postoji Václava Havla jsem se nikdy neztotožňovala. Dá se říci, že jsem mu příliš nerozuměla a ani jsem se nesnažila mu porozumět. Nebyl pro mě výraznou autoritou. Vnímala jsem ho, jak naznačujete, jako nastrčenou figurku. Ani jako dramatik mě neoslovil. Z mého pohledu byl výraznější osobností ve funkci prezidenta třeba Václav Klaus. Posun pohledu s odstupem času na osobu Václava Havla mě nepřekvapuje.
Mluvíme o Václavu Havlovi, vy jste zmínila Václava Klause… A jak tedy vnímáte současného prezidenta Miloše Zemana?
Já Miloše Zemana jakožto prezidenta ČR respektuji a ctím. Na rozdíl od některých se nedomnívám, že by dělal této zemi ostudu. Naopak, domnívám se, že otevírat dveře na Západ i na Východ může naší malé zemi jedině prospět. Zemanovi dala hlas v přímé volbě nadpoloviční většina voličů. Menšina by měla tento fakt respektovat. Obecně mám pocit, že „menšiny“ v jednotlivých oblastech života společnosti nejsou schopny respektovat názor většiny. A velmi hlasitě svůj opačný názor prosazují. Bohužel většina se spoléhá na to, že jejich názor sdílí široké okolí, tak má pocit, že není nutné křičet či některé věci říkat nahlas. V podstatě „menšinám“ krok po kroku ustupují. Já také s mnoha postoji Miloše Zemana nesouhlasím. Ale to ještě neznamená, že ho budu urážet. Považuji ho za vlastence, jsem přesvědčená o tom, že jedná zejména v zájmu prosperity naší země, ne k osobnímu prospěchu. To samozřejmě neznamená, že i z mého pohledu občas nešlápne vedle. Ani on by neměl nikoho urážet, je to z jeho pozice nedůstojné, ve svém věku a postavení by měl být nad věcí. Dát na vědomí svůj názor lze i elegantně, třeba pouze patřičným gestem nebo přehlížením.
Obrovské pobouření vyvolal v minulých dnech rozsudek ohledně kauzy H-System, kdy soud rozhodl, že se mají lidé do měsíce z domků vystěhovat. Co vy si o celé této kauze a o nejnovějším rozsudku myslíte?
Abych pravdu řekla, tak tu kauzu příliš nesleduji. Ale poslední verdikt soudu je obecně znám. Co k tomu říct? Rozhodně nesouhlasím s názorem, že vzniklé škody by měli uhradit daňoví poplatníci. Na druhou stranu verdikt nepovažuji za spravedlivý vůči obyvatelům domků, kteří do svého bydlení opakovaně investovali a teď by o něj měli přijít. Škody by samozřejmě měli uhradit ti, kteří je způsobili. Někam ty peníze zmizet musely. A pochybili-li soudci, i oni by měli být za takovou chybu zodpovědní.
H-System vyvolal velkou debatu už před lety. Připomenout můžeme i další kauzy Nagyová, Rath, několik soudců je obviněno ze závažných přečinů. Jména: Viktor Kožený, Radovan Krejčíř, zesnulý František Mrázek, Tomáš Pitr, Zdeněk Bakala, která jsou považována za symboly velké ekonomické kriminality v ČR. Co na to říct a co to vlastně vypovídá o těch téměř třiceti letech po té sametové revoluci?
Ta jména jsou symboly ekonomické a následně justiční kriminality. Naše takzvaně nezávislá justice evidentně selhává. A zdá se, že společnost na tuto skutečnost rezignovala.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
