Dobrý den, pane docente, už jsme si dlouho spolu nepovídali. Já vím, měl jste spoustu práce a starostí, ale teď, když už snad máte všechno za sebou, mohli bychom dát spolu řeč. Rád bych se vás zeptal na to, co zajímá naše čtenáře…

Děkuji, pane redaktore, za váš zájem o mou osobu. Ani jsem netušil, že jste tak dobře informován. Také doufám, že už se z problémů pomalu vymotávám. Jedním z těch větších posledních bylo pro mne sehnat SIDOL. Ano, ano, to leštidlo na blýskavé předměty. Zdědil jsem totiž váhy, podotýkám, že obyčejné, mechanické, a rád bych k nim vyleštil závažíčka a mosaznou misku, do které se dávají k vážení sypké věci – mouka, cukr a tak. Já sice nic při vaření nevážím, ale dědictví je dědictví a mělo by se o něj pečovat. Ale asi tohle není předmětem vašich otázek. Tak se tedy ptejte! Pokud budu znát odpověď, rád vám ji řeknu.

To je tak, pane docente.  Mnoho zdrojů, především prestižní světová ornitologická organizace Bird Life burcuje na poplach, že jižní národy EU při tazích, a zvláště jarních,  ptáky loví, ba co více, střílejí je jen tak pro zábavu, odkazujíce se na dávnou tradici. Nemyslíte si, že by barbarský lov tažného zpěvného ptactva mohl mít vliv na radikální snižování stavu ptáků nejen u nás, ale v celé Evropě? Ve skutečných masakrech se vyžívají všechny jižní státy v čele s Maltou, Itálií a Francií. A jsou to skutečná jatka. Ovšem Malťanům tuto libůstku s odkazem na historické zvyklosti Unie opět – i když těsně – ponechala. Pokud vím, nic podobného se třeba v Severní Americe neděje...