Jak budete slavit 17. listopad?
Určitě vzpomínkou na 17. listopad.
Myslíte, že budou po republice divoké demonstrace? A za co by měli lidé podle vás demonstrovat? Je důvod vyjít do ulic?
Od minulého roku, kdy Miloš Zeman relativizoval násilí, kterého se dopustily pořádkové jednotky proti studentům na Národní třídě, se toho určitě moc k lepšímu nezměnilo.
Domníváte se, že se bude opakovat situace z minulého roku, kdy se na prezidenta házela vajíčka a dav požadoval jeho odstoupení?
Já bych o vajíčkách nemluvil. Mluvil bych o červených kartách, které veřejnost Zemanovi vystavila. A těch důvodů, proč by se situace mohla a možná i měla opakovat, je celá řada.
Tomáš Klvaňa nedávno uvedl, že loni proti němu byly nasazeny červené karty a Zeman se od té doby ještě viditelně zhoršil. Letos by se prý tudíž mělo přitvrdit. Zasloužil by si to Zeman? Jak hodnotit jeho výkony od loňského listopadu?
Když už si budeme připomínat Den boje za svobodu a demokracii, zopakujme si jeho výrok, který zazněl minulý rok v Číně, že se od čínských soudruhů, tedy vlastně od Pekingu chce učit, jak stabilizovat společnost. Bohužel, za ten rok jsme byli svědky další přehlídky arogance a pohrdání namířeného proti druhým lidem s jiným názorem a zneuctění úřadu, který mu lidé propůjčili. Jen si vzpomeňme na udílení státních vyznamenání. Nebo například na oslavu jeho narozenin v New Yorku, kdy v době zasedání Valného shromáždění OSN, které spojilo západní státy proti ruské agresivní politice ohrožující nejen své sousedy, ale předznamenávající i současnou situaci v Sýrii, si to namířil s velkou pompou právě do ruské restaurace.
Na Albertov dorazí prezident údajně ve chvíli, kdy tam bude také demonstrace proti islámu. Vidíte v tom záměr, nebo se domníváte, že jde o náhodu?
Zatím je jeho účast oficiálně nepotvrzená. Domnívám se, že si to pod současným tlakem uvědomí. Není přeci možné spojovat Den boje za svobodu a demokracii s často xenofobními protipřistěhovaleckými postoji, zvlášť když Zeman reprezentuje prezidentský úřad a není žádným občanem Zemanem.
V této souvislosti, jak hodnotíte výroky prezidenta právě na adresu islámu a uprchlíků? (nikdo vás sem nezval…)
Je pochopitelné, že z uprchlické krize jen těžko může být někdo nadšený, ale takhle jednostranně se na ní zviditelňovat opravdu patří spíše do repertoáru extremistů, nikoli hlavy státu.
V čem vy osobně z toho, co pronesl a udělal prezident Zeman, v posledních týdnech nesouhlasíte?
Spíš marně hledám, s čím bych souhlasil.
Co udílení státních vyznamenání? Co vás nejvíc překvapilo?
No, spíše nepřekvapilo. Nehledě na plejádu zasloužilých bratrů ve zbrani, Ringo Čecha, Petra Mose..., bylo zneuctěním celého aktu vyznamenání Jitky Frantové Pelikánové alias Heleny, údajné konfidentky StB, která měla donášet na mistra Wericha. Dalším zpochybněním celého polistopadového demokratického vývoje bylo určitě vyznamenání normalizačního ministra Tomana. Pouhou perličkou pak je, že nějaké to ocenění si odnesl i ředitel Madety, který si tak zoufal nad protiruskými sankcemi, které mu kazí byznys.
Někdo se bojí Zemana, někdo se bojí Babiše. Lidé z okolí Pavla Šafra i pravicová opozice ho považují za nebezpečí pro demokracii. Jeho politické návrhy za buzeraci, jeho styl za autoritativní a obviňují ho z toho, že chce okrádat stát. Co z toho je dle vás pravda?
Je pravda, že oba pány mnohé spojuje. Je to především vysoká míra samolibosti, nerespekt k elementárním pravidlům korektního chování a nezřízená touha po moci, ať už politické či ekonomické. Osobně se domnívám, že oba k sobě mají hodně blízko i politicky a uvidíme, co z tohoto osobního pouta dokáže ještě vyklíčit. Zda to bude dobré pro občany a naši zemi, o tom úplně přesvědčen nejsem.
Psali jsme:
Když se vrátíme k 17. listopadu. Co myslíte, že se za těch 26 let v naší zemi zlepšilo a co naopak je horší než před revolucí, co se nepovedlo, nebo třeba i zničilo…?
Rozhodně se nám podařilo vrátit ze z Východu zpět na Západ a vstoupit do EU a dalších politických a bezpečnostních organizací. To je úspěch, na jehož význam často zapomínáme a znevažujeme ho. Povedlo se oživit ekonomiku, která žila už jen z podstaty. Podařilo se obnovit úctu k lidským právům. Bohužel dnes jsme opět svědky určitého znevažování, právě i ze strany prezidenta Zemana. Hořkou pachuť mám z kuponové privatizace, Viktora Koženého a náhle zbohatnuvších ekonomických elit, které mnohdy pramenily i z politické moci. Myslím, že každému na Jihu je jasné, z jakého podzámčí vítr vane…
Jak se vlastně v naší zemi žije? Patříme k bohatší části planety, nicméně máme mezi sebou samoživitelky, bezdomovce atd. Jaké jsou u nás „nedodělky“, které společnost má vůči nejslabším?
Je třeba si říci, že vlastností Čechů je stěžovat si, hlavně nad pivem. Nejsme spokojení s tím, co se nám za tu dobu od roku 89 podařilo. Pochopitelně tu budou skupiny, které z ekonomického rozvoje neprofitovaly a tolik potřebné strukturální změny ekonomiky jim přinesly nezaměstnanost. Vedle toho se potýkáme s řadou dalších sociálních problémů. Není to ale vždy jen věcí státu, ale i obyčejné mezilidské solidarity.
Je stále více lidí, kteří s určitou nostalgií vzpomínají na dobu před revolucí. Čím myslíte, že to je?
Tuto nostalgii nevidíme jen u nás, ale i v dalších postkomunistických zemích. Každý chce selektivně vzpomínat jen na ty levné rohlíky, jízdenky, 13. platy, dovolené s ROH, už ale zapomíná, čím jsme za to platili. Ztrátou svobody, kritického rozumu, možnosti sami se rozhodnout, čím budeme, kam půjdeme. Ne každý ovšem právě tyto hodnoty považuje za významné... Zvláště když se perzekuce týkala někoho jiného. I v tom je skrytá část českého sobectví.
Jak vy sám jste prožíval 17. listopad, tehdy jako student? A jak devadesátá léta, která kdekdo dnes označuje za „hodně divoká“? Vy jste v té době studoval práva, jak jste to vnímal?
Byl jsem ve třetím ročníku na gymnáziu, chodili jsme na demonstrace a obdivovali vysokoškoláky za rozjezd celé akce, že se nebáli takhle se postavit totalitní moci. A byl jsem samozřejmě fanouškem Václava Havla. Panovalo nadšení a euforie. Pak se trochu pozapomnělo na hodnoty a rozjela se dost divoká privatizace, jejíž důsledky neseme dodnes. Některé kauzy navíc propojují řadu polistopadových politiků, příklad – Zemanova vláda v kauze mosteckých dolů.
Které politické „garnitury“, které vládly, kteří prezidenti za dobu od listopadu 89 naší zemi podle vašeho názoru spíše prospěli a kteří ji spíše poškodili a čím?
Mnozí až dnes docení roli Václava Havla a jeho schopnost vtisknout postkomunistické zemi úplně novou tvář. A být pravdoláskař už vlastně dneska není ani tak hanlivou urážkou jako spíše oceněním. Václav Klaus zpočátku bral svůj úřad důstojně. Bohužel jeho často nepodložené protievropské výpady, výpady proti klimatickým změnám, pošilhávání po Rusku a poněkud směšná krádež pera nakonec i na jeho prezidentství vrhly stín. A to nemluvím o zpackané amnestii. Miloš Zeman pak troubil do světa, jak bude prezidentem všech, výsledek dnes vidíme snad všichni...
Další názory v PL k 17. listopadu:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
