Když začátkem devadesátých let odstartovaly v naší zemi převratné změny, dokončoval jste studium stomatologie na Fakultě všeobecného lékařství UK a v roce 1992 jste nastoupil na Stomatologickou kliniku 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Dá se posoudit, jak na tom byli čeští stomatologové v porovnání se světem tehdy a jak jsou na tom dnes?

Tehdy na tom byli stomatologové špatně, dramaticky zaostávali technologicky i nabídkou služeb za vyspělým světem. Dnes, pokud zaplatíte příslušnou – navíc regulovanou – cenu, máte totéž jako kdekoli na světě. Stomatologie „na pojišťovnu“ ustrnula fakticky v osmdesátých letech a navíc na ni není dost peněz. Z pojištění jde na pacienta a rok 1 400 Kč, za to nelze mnoho pořídit, bohužel. Peníze z pojišťoven jdou do nemocnic a třeba na onkologickou léčbu, což je při jejich nedostatku správně.

Kritici ekonomické transformace často prohlašují, že privatizace byla jedna velká zlodějna a že se během ní majetek rozkradl. Jak to vypadalo v oblasti stomatologie a byla i tam privatizace nevyhnutelná?