Tajemný muž z USA: Dal jsem Zemanovi nabídku, jak si zachránit čest...

Co vás vede vlastně k tomu, abyste se ucházel o křeslo na Hradě? Stála zatím například nespokojenost se současnou atmosférou v české společnosti? Nebo se domníváte, že současný prezident neplní zrovna představy většiny národa?

V době, kdy jsem se před rokem rozhodl kandidovat, mě k tomuto rozhodnutí přinutila naprostá neinformovanost některých českých politiků, kteří si dovolili v ČT vystupovat a hlásat své osobní představy o různých tématech (například v té době žhavě o islámu, migrantské krizi a českém zdravotnictví), aniž si dali práci se v těchto komplikovaných tématech trochu vzdělávat a orientovat. A právě ty jejich rozporuplné názory mne donutily, abych si já v těchto a jiných otázkách udělal jasno. O to víc jsem pak viděl, jak tito lidé ovlivňují a přesvědčují diváky o věcech, o nichž sami vědí velice málo nebo zcela nic. Proto jsem se posléze rozhodl své názory publikovat. A tím, jak jsem postupně začal pracovat na dalších tématech naší doby, zjistil jsem, že bych je měl začít prosazovat, začít za ně bojovat. A jak lépe než jako kandidát na funkci prezidenta? Myslel jsem, že tím získám i pozornost médií a následně alespoň části naší populace. V tom zájmu médií jsem se ale trochu mýlil…

Pro oficiální kandidaturu je nutné získat alespoň padesát tisíc podpisů, případně podporu deseti senátorů či dvaceti poslanců. Pracujete už na tom, abyste zmíněnou podporu získal, jako někteří další prezidentští kandidáti?

Ne, zatím nepracuji. Podpisy mohu začít sbírat, až budou potenciální voliči vědět, kdo jsem a jaké mám vize a cíle.

Svoji kandidaturu jsem oficiálně oznámil na začátku června 2016 v MF Dnes, Lidových novinách, Metru a také v týdeníku 5+2. Celý červen jsem pak jednou týdně inzeroval (i celostránkově) své myšlenky a představy. Poté jsem očekával jistý zájem médií, kde bych mohl dále rozvinout své teze. Ten zájem však nepřišel. Kromě pár drobných vstupů jsem na rozdíl od jiných žádný neplacený prostor v médiích nedostal. Mohu se pouze domnívat, proč tomu tak bylo a je. Když jsem se doptával, opravdových odpovědí jsem se nedočkal. I z tohoto důvodu, kromě mé současné pracovní zaneprázdněnosti, jsem se rozhodl svoji kampaň přesunout až na podzim. Pokud si svůj celý mediální prostor budu muset platit formou inzerce, pak jej raději zkoncentruji až do závěrečného dění.

Takže si spíše budete kampaň financovat ze svých soukromých prostředků? A nemyslíte si, že na podzim letošního roku je už pozdě? Vaši soupeři, například Michal Horáček a Jiří Drahoš, už objíždějí některé regiony Česka. Budete se také zúčastňovat veřejných debat?

Plánoval jsem velice aktivní, ale i zábavnou kampaň. Situace mne přinutila mé plány změnit. Prioritu musím dát dokončení svého podnikatelského projektu. Ten musím dokončit nejdřív, neboť v něm mám závazky ke svým partnerům. A také proto, že bude velkým přínosem pro celé lidstvo, hlavně v oblasti ekologie, životního prostředí a surovinových zdrojů naší planety. Navíc přinese velké investiční a provozní úspory v oblasti infrastruktury, energetiky, stavebnictví a podobně. A přinese mi i potřebné finanční zdroje pro kampaň. Pokud tedy na podzim stihnu finále. Pak to bude rychlý a razantní nástup odpočatého náhradníka mezi již zápasem unavené a vzájemně okopané hráče. Jak ale víme ze sportu, takový neznámý náhradník, který naskočí na poslední minuty zápasu, často rozhoduje o vítězství…

Minule jste pro ParlamentníListy.cz vyslovil myšlenku, že Miloš Zeman kandidovat znovu nebude, ale on se rozhodl jít opět do boje o křeslo na Hradě. Neodradí vás to od kandidatury, když budete mít proti sobě tak silného soupeře?

Miloše Zemana nepovažuji za až tak silného rivala. Naopak. On je už velice slabý, jen si to sám ještě nepřipustil. Proto kolem sebe tak kope… Anebo si to připustil, ale jeho rádci jeho odchod nechtějí. K tomu mají jistě své dobré důvody. Před rokem, hned v den oznámení mé kandidatury, mi pan prezident Zeman vzkázal přes média, že jsem pochodující reklama na psychiatrickou léčebnu. Tehdy jsem jeho názor ignoroval. Dnes by se mu možná moje reklama hodila. Rád poradím, kam se má obrátit…

Koho z vašich současných soupeřů o prezidentské křeslo anebo těch, kteří o tom seriózně uvažují (například Martin Stropnický), považujete vůbec za největší konkurenci? A v čem vidíte své přednosti, jak uspět?

Nevidím žádnou velkou konkurenci. Slušnost zvítězí nad vulgaritou a zesměšňováním druhých, ale ta slušnost zase nevyřeší tíživé otázky naší doby. Ať ty naše místní, tak ty nadnárodní. A k tomu jsou také třeba schopnosti vyjednávací i schopnosti opravdového tahu na branku. A ten jsem vždycky měl. A také schopnosti rozumět druhým na mezinárodním poli. V tom se cítím silným. Dám vám příklad. Jaké zděšení vyvolalo u politiků i médií zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem! A jaké překvapení to pro většinu z nich bylo. Já o jeho vítězství nepochyboval už od jeho vstupu do amerických primárek, ještě než získal nominaci Republikánské strany. Proč? Protože jsem Donalda Trumpa znal, rozuměl jeho pro většinu nepochopitelné volební strategii a rozuměl náladě amerických voličů. Proto jsem si poprvé v životě vsadil (a vyhrál), proto jsem se účastnil jeho předvolební kampaně v klíčovém státě Florida a i proto, kromě dalších věcí, jsem se již v květnu loňského roku rozhodl kandidovat na prezidenta ČR. Trump pro prosazení svých cílů bude potřebovat ve světě lidi a státníky, kteří mu budou rozumět a kteří mu pomohou prosazovat to správné v jeho politice. A to i navzdory nevídanému a neférovému odporu části americké i mezinárodní veřejnosti, která nectí výsledky demokratické volby a která se spolu s většinou médií snaží Trumpovi házet klacky pod nohy, aby toho za své volební období dokázal splnit co nejméně… To je bohužel strategie současné demokratické strany v USA.

Co je v tom důležité pro nás? Například jeho porozumění toho, jak vážnou migrantskou a bezpečnostní krizí si jako svět procházíme a jak rychle tato krize může přerůst z „pouhé“ vlny na obrovské tsunami, které pak již ani společně nezvládneme. Pokud si nezačneme opravdu hlídat náš životní prostor teď hned (otázka využití verzus zneužití Frontexu, otázka proč nezapojit NATO), pak o něj můžeme přijít dříve, než si to uvědomíme. Není to totiž jen ekonomická a politická migrace ze severu Afriky a Středního východu, ale tou daleko větší hrozbou je migrační tsunami, které může přijít (prakticky kdykoliv) díky klimatickým změnám a díky nekontrolovanému nárůstu populace v rovníkové Africe. Co budeme dělat potom, až se toto hladem umírající tsunami, ne vlna, dá do pohybu směrem na sever, na Evropu? Tyto problémy je třeba začít řešit teď hned, ne až bude Evropa přetékat miliony hladových, nemocných a negramotných migrantů, kterým z humanistického hlediska nebudeme schopni říci „ne“. Řešit takovéto problémy musíme začít okamžitě a hlavně tam, kde tyto problémy vznikají a kde tito lidé dnes žijí. Toto je jedno velké a obtížné téma, které však nesmíme ignorovat, neboť jednoho dne už bude pozdě. A řešení existují, i když jsem je ještě od žádných politiků neslyšel vyslovit. Nebudou totiž vždy zcela populární a už vůbec ne pro mnohé politicky korektní. Já ale taková možná řešení mám a budu je prosazovat. Nebudou levná, ale budou levnější, než později řešit neřešitelné. Navíc se na nich bude muset podílet celá Evropa, potažmo celý svět. S ohledem na politickou konstelaci ve většině evropských zemí to ale nebude lehký úkol. Někdo ho začít prosazovat ale musí. Než bude opravdu pozdě.

Neobáváte se, že někteří soupeři nebo i média budou poukazovat na vaši politickou nezkušenost? A jak je to tedy vůbec s vašimi schopnostmi uspět v politice? Nemyslíte si, že je hendikepem nulová praxe ve vysoké politice?

Nebyl bych prvním nepolitikem na světě, zastávajícím politickou funkci. Navíc já bych byl maximálně nestranným a nestranickým politikem. A copak si myslíte, že v byznysu nemusíte být diplomatem? Naopak. Zvláště v tom vysokém byznysu. Navíc jsem se v rámci své práce setkal a osobně mluvil s mnoha politiky. Ne každý (i politik) má tu čest nebo možnost mluvit se šesti prezidenty, třemi českými nebo československými a třemi americkými včetně toho současného. Mně se té cti dostalo, i když to nebyl můj cíl, spíše to vyplynulo z mé práce a z toho, že jsem byl ve správný čas na správném místě. Ale ani to není pouhá náhoda. A ještě jedna věc. Když vyjednáváte s majiteli nebo generálními řediteli těch největších světových korporací, větších svým obratem, než je státní rozpočet České republiky, není to jako jednat s naším předsedou vlády, ministrem či prezidentem?

Ke kterému politickému směru máte největší sympatie? K levici, pravici, anebo k velmi „pragmatickému“ stylu politiky bez skrupulí, jaký nyní prezentuje u nás například Andrej Babiš? Kterých politických osobností ze současnosti či nedávné minulosti si nejvíce vážíte a proč?

Jako podnikatel a vyznavač co nejmenší byrokracie, regulací a přerozdělování jsem středopravicově orientovaný člověk. Bohužel naše politická scéna je příliš roztříštěna, a to v mnoha směrech osobními půtkami, vzájemnou nesnášenlivostí, sledováním osobních cílů a výhod, snahou udržet si dobře placenou funkci za každou cenu. To není dobře pro naši zemi. Bohužel k tomu přispívá i náš poměrný volební systém, který na jednu stranu generuje nestabilní koaliční vlády, na druhou stranu i celoživotní fungování některých politiků v parlamentu a jinde. Změna volebního systému by naši politickou scénu zjednodušila, zlevnila a hlavně by umožnila vítězi voleb sestavit jednobarevnou vládu, která by měla mandát, čas a klid prosadit svůj vítězný volební program. Měla by potřebné pravomoci i odpovědnost k voličům. A ti by jim při příštích volbách vystavili vysvědčení. Automaticky by se na naší politické scéně vytvořily dvě silné politické strany, jedna středolevicová, druhá středopravicová. Ty by se střídaly u moci podle volby voličů, a to v konečném důsledku tak, že by jedno vládnutí korigovalo chyby vládnutí předchozího (opozičního) a politika by tak oscilovala kolem zdravého středu, kam spadá nejvíce voličů. Tak je tomu ve vyspělých demokraciích, jakými jsou USA či Velká Británie. Tato změna by také snížila počty placených politiků (takže se dá očekávat, že proti ní i proti jejím propagátorům vznikne všeobecný politický odpor).

Pan Babiš, jehož příchod na politickou scénu (jako nepolitika) jsem kdysi uvítal, má, myslím, na volební systém podobný názor. V tom bychom si rozuměli. Bohužel i on mne v některých směrech zklamal, ale pořád, pokud se nedopustil trestných činů, je přínosem pro naši politickou scénu. Už to, že se prakticky všechny politické strany zhoufovaly proti Babišovi (Lex Babiš), je známka toho, že takový člověk v našem politickém systému chybí a zaběhnutým móresům překáží. Tím nedávám souhlasný postoj s některými jeho podnikatelskými praktikami. A ani neznám pozadí privatizace, z níž vzešel Agrofert (to pozadí ale zná náš pan prezident, který u toho byl), ani nejsem příznivcem státních dotací velkým ziskovým podnikům (jako je právě Agrofert), protože každá taková dotace zatěžuje státní rozpočet a pokřivuje konkurenční prostředí. Jsem naopak pro vysoce potřebnou podporu malého a středního podnikání, které by mělo být a musí být tím hlavním motorem naší ekonomiky, její bezpečnosti, efektivity a zdrojem inovací a vysoké přidané hodnoty práce.

Současný prezident Miloš Zeman je sice mezi částí veřejnosti dost oblíbený, zvláště v menších městech, ale nikoliv mezi intelektuály včetně akademické obce. Proč si myslíte, že tomu tak je? A co říkáte na jeho kritiky, kteří mu vytýkají jeho údajnou orientaci na východ?

Pan prezident Zeman zcela evidentně ztrácí podporu i u části svých skalních podporovatelů. Není divu. Dělá opravdu vše pro to, aby tomu tak bylo a aby možná ani nepostoupil do druhého kola příštích voleb. Ne nadarmo jsem mu přes ParlamentníListy.cz i osobním poselstvím vzkazoval, aby odešel na vrcholu své politické a životní kariéry. A nabízel jsem mu možnost, že po dobu mého prezidentování může se mnou pobývat v Lánech. Že se tam oba vejdeme… Pan prezident na mé rady nedal, tak po příštích volbách odjede na svou milovanou Vysočinu jako poražený kandidát. Přesně, jak jsem mu to předpovídal. Ale bylo to (snad, možná) jeho vlastní rozhodnutí. K jeho orientaci se vyjadřovat nechci, ani politické, ani jiné. To je jeho osobní preference, do které stejně nikdo dobře nevidí.

Já jsem na druhou stranu člověk, který by měl dokázat velkou část Zemanových voličů získat na svoji stranu. Pan prezident Zeman má spoustu zdravých názorů na zásadní otázky dnešního světa. Používat je ale pouze jako populární nástroj své předvolební kampaně – nekampaně nestačí. Pak to jsou jen pouhá slova. My nutně potřebujeme činy a vysoce aktivní přístup na mezinárodní úrovni. A tvrdá jednání s ostatními evropskými liknavými politiky.

Jak hodnotíte právě ukončenou vládní krizi a roli současného prezidenta v ní? Domníváte se, že Miloš Zeman postupoval správně, anebo udělal Česku ostudu, jak to tvrdí i řada politiků včetně některých českých europoslanců?

Pan prezident Zeman v takzvané vládní krizi selhal jako člověk a hlavně jako vrcholový politik a navíc i jako hlava státu. Dal přednost osobní averzi, osobním preferencím před uvážlivým vyjednáváním a nestranným hledáním optimálního řešení. A udělal Česku další ostudu, i když zdaleka ne první. Z mezinárodního hlediska je náš pan prezident prakticky neznámou osobou. Jedinými okamžiky, kdy naši zemi „proslavuje“, jsou jeho „slavná“ vystoupení, ale to převážně na různých satirických a komediálních programech. Lidé se baví, ale Česku to bohužel nevytváří tu potřebnou pozitivní image. Pak není divu, že si nás lidé v zahraničí pletou s Čečenskem. Tím nechci urazit Čečensko, ale tak to pro nás bohužel je.

Jak vůbec dnes hodnotíte politiku Evropské unie a členství ČR v ní? A jak byste řešil příjímání migrantů z arabských zemí, na které nyní opět tlačí Evropská unie?

Myšlenka EU a členství ČR v ní jsou dobré myšlenky. Bohužel často důležitější věcí než myšlenka samotná je její prosazování a uplatňování v praxi. A v tom je zcela zřetelný problém. Z EU se stal silně byrokratický nástroj moci, zbytečných regulací a přerozdělování. To nejen deformuje a zpomaluje ekonomiky EU, podporuje nevýkonné na úkor výkonných, vytváří nepřirozené byrokratické bariéry, ale hlavně dává zelenou korupci. To je špatně. Proto bychom do doby uskutečnění nutné reformy EU měli být ostražití a v současné době neprosazovat naši ještě hlubší integraci. Zachovejme si alespoň zbývající část naší suverenity a vyčkejme, až si lídři těch zemí „hlavního proudu“ sami mezi sebou vyříkají, jak dál. Oni dnes sami nevědí. Nesnažme se za každou cenu naskočit do vlaku, o kterém nevíme, kam míří.

Migrace. Z dlouhodobější perspektivy je každý imigrant, přijatý kteroukoliv zemí Schengenu, i naším imigrantem. Z různých důvodů budou postupně všichni současní imigranti dále migrovat v rámci celé Evropy, ať už za prací, za lepšími sociálními dávkami nebo v horším případě za rozšiřováním islámu a s ním i terorismu. Tomu se již nevyhneme. Jedině okamžité zamezení nekontrolované migrace může tento stav zmírnit, nikoliv však již plně eliminovat. Na to je už pozdě i nyní, a to díky liknavosti a nezájmu volených politiků opravdu řešit tyto tak životně důležité otázky.

Život v Evropě se nám již patrně nezvratně změnil. Teď už jde „jen“ o to, kolik generací našich potomků bude ještě žít v evropské kultuře založené na převážně křesťanských tradicích a na rozvinuté demokracii. A na vzdělání, pracovitosti, vzájemné úctě a ohleduplnosti. To bohužel importované kultuře v mnoha případech schází a je úplně cizí. A v mnoha případech tyto naše hodnoty nejsou nově příchozími respektovány. A velmi často nejsou respektovány ani jejich další generací, lidmi narozenými již v našem kulturním a vzdělávacím prostředí. V tom je zásadní problém. To dnes už víme. Ale naši a bruselští politici s tím nic nedělají. Na naší scéně je jediným, kdo se v tomto duchu čas od času vyjádří, pan prezident Zeman. Ale u něho platí, že je to jen čas od času, a to ještě většinou pouze pro české voliče. Na to, aby pan prezident aktivně ovlivňoval evropské státníky, on již prostě buďto nemá, nebo nechce a nemůže. Proto je třeba změna na postu prezidenta. Česko, a potažmo celá Evropa, potřebuje v čele lidi, kteří dokážou nejen mluvit, ale i jednat. Takové, kteří se nebojí postavit přesile a kteří budou připraveni bojovat za to nejdůležitější, za naši civilizaci, za naše hodnoty, za naši zemi a za náš kontinent. Tak, jak za tyto hodnoty bojovali naši předci. A já na tento úkol připraven jsem. Bojuji za své cíle a cíle druhých celý život, i když ne v politice. Ale to je možná i mojí výhodou.