Na blogu jste se pozastavovala nad informací, že v Milionu chvilek mají kolem osmi úvazků. Mikuláš Minář v rozhovoru pro Právo připustil, že „jen s dobrovolníky to nejde“. „Nikomu nepřeji organizovat Letnou jen s dobrovolníky. Bez zaměstnanců se to neobejde. Buď to zabalíme a nebudeme dělat Letné, nebo se budeme muset profesionalizovat, abychom mohli dělat pořádně jak roli hlídacího psa, tak roli zahradníka. Tedy toho, kdo kultivuje naši demokratickou zahradu,“ uvedl pro Právo. Vadí vám, že se více profesionalizují? Proč si myslíte, že by měli fungovat jen na bázi dobrovolníků? Mají podporu veřejnosti.
Víte, já si opravdu myslím, že je velký rozdíl mezi spontánním hnutím, které chce být tím hlídacím psem, a hnutím, kde lidé berou za tuto činnost plat. Nerozumím v tomto kontextu pojmu profesionalizovat, pokud tedy nechtějí mít subjekt, který se bude touto organizační činností živit. Ale to už jsme jinde, v kategorii firem, ne hnutí lidí, kteří zdola povstali, aby v této zemi něco změnili. Chci tím říct, že pro mne by byl přijatelnější stav, kdyby si Milion chvilek, podpořen dary z celé republiky, na servis kolem najal profesionály, a sami mluvčí a nositelé myšlenek to dělali prostě proto, že chtějí a cítí to tak.
Srovnávala jste situaci s rokem 1989, ale je jiná doba. Pokud mají na účtu několik milionů, mohou si dovolit nejen transparenty, ale i zaměstnance nebo placené spolupracovníky. Navíc, když chce někdo platit organizátory demonstrací ze svých peněz…
Ano, je jiná doba. Zda lepší, nebo horší, musí posoudit pamětníci. I tehdy byly v ulicích miliony lidí… nebyly mobily, nic… a měnila se historie. Mají-li dnes Chvilky na účtech několik milionů, je pochopitelné, že to směřují na obrazovky, techniku, letáky… Dokonce si umím představit platit administrativní práce, techniky. Nic proti tomu. Co mi k tomu prostě nesedí, jsou mzdy mluvčích u mikrofonu, tedy těch, kteří mají být těmi lídry, oslovujícími lidi pod pódiem, zkrátka velmi odděluji roli na jedné straně obsluhy, a reprezentantů Milionu chvilek, kteří by měli být těmi autoritami a tam mi ten plat prostě nesedí.
Možná i proto, že jsem zažila onen listopad, lidé vybírali do čepic peníze, aby bylo na ty letáky, jezdili stovky kilometrů svými auty, a to v celé republice, scházeli se po práci, o víkendech… Sama jsem na akce OF vodila svou malou dceru, doma chystala letáky… Fotili nám a filmovali dobrovolníci… A z toho mála, co jsem tehdy měla, jsem přispívala na všechno, tehdy proti soudruhům, kteří byli sakra soupeř, a měli v rukou všechno: tisk, televizi… A ta náměstí byla plná v celé republice. Neumím si představit, že by ti, kteří mluvili do mikrofonu na Letné, nebo na náměstních ve velkých i malých městech, si brali plat… Dokonce ani tehdy, kdyby měli z čeho. Proto mne ta informace, že pan Minář bere mzdu, tak překvapila.
Psala jste na blogu o tom, že by měli zveřejnit pracovní smlouvy. Ocituji část z jednoho z diskusních příspěvků, když jste na toto téma zmiňovala na sociální síti. „Viz brána darujme.cz na hlavní stránce. Chci, aby to bylo děláno pořádně, jsou to soukromé peníze a nepřeji si, aby zveřejnili plat a byli pranýřovaní.“ Psal evidentně jeden z podporovatelů Milionu chvilek. Bez ohledu na pranýřování, nejsou peníze, které dostávají prostě soukromou záležitostí? Proč by měli zveřejňovat pracovní smlouvy?
A jsme u toho. Podepíši vám stokrát jako advokátka, že mzda je absolutně soukromou záležitostí, a dokonce jsem uvítala nedávný nález Ústavního soudu, který za neveřejné označil i platy úředníků radnic a krajských úřadů. Protože sekretářka hejtmana je totéž, co moje sekretářka, a není důvodu, aby jen proto, že má veřejnoprávního zaměstnavatele, ztrácela soukromí. Je tu ale jedno velké ALE. Milion chvilek je spolek s nějakým cílem. Bohulibým, dobrým a správným, protože nic nepotřebuje kultivovat více než současná politická scéna.
Nemůže ale právě proto nikdy říct, dávejte nám na naši činnost dary, ale neptejte se, kolik my sami si z toho budeme brát pro sebe. I plat starosty nejmenší obce je věc veřejná. O přiznávání majetku podle zákona o střetu zájmů nemluvě – a to patřím mezi jeho odpůrce, jsem autorkou ústavní stížnosti podpořené 42 senátory, aby tu šílenou novelu, kde i radní musí hlásit všechno, a dokonce je to kdykoli veřejně přístupné, zrušil. Tedy nejsem člověk, který je zastáncem toho, že vše musí být absolutně veřejné, právě naopak. Ctím soukromí více než jiní. Nicméně Milion chvilek, dejme tomu jako určitá podoba Občanského fóra kdysi, tyto informace prostě nemůže tajit. Minimálně u svých mluvčích. Spolek, který bojuje za transparentnost v politice, nemůže sám utajovat tak principiální věc, navíc když ji platí z darů lidí. Tedy alespoň v to opravdu doufám, protože to zatím nevím.
Psali jsme:
Na Facebooku vám lidé také lidé vyčítali, proč vám naopak nevadí spíš střet zájmů a „dotační magie“ premiéra. Lidé psali, že je jim jedno, kdo ty protesty organizuje, hlavně, že se konají. Co na to říct?
Víte, to je právě to… Lidé napíší takový blud, a nic neví. Já proti panu Babišovi jako advokátka zastupovala v soukromém sporu ještě v době, kdy možná pan Minář nebyl ještě plnoletý, ale pan Babiš byl už ve vládě. Někteří kolegové se toho báli, já ne. Jeho dotační magie odsuzuji jako každý v této zemi. Neměl jít do politiky, chtěl-li něco takové dělat, a jako politik by neměl brát ani dotace. Vidím, za jaké banality drtí finanční úřady obce a co všechno prochází v těchto vyšších patrech. Nemohu být ale všude (úsměv), a už nejsem dávno ani politička. Občas jen něco okomentuji, když mne to už hodně bouchne do oka, protože mám strašně málo času – samospráva mne vytěžuje na 200 %, jsem pracovitý člověk. A zdůrazňuji, že ve své práci už vůbec nehodnotím, kdo je člen jaké partaje, je mi to jedno, jde mi vždy o věc. Takže jen připomenu, že moje blogy proti EET byly sdílené po tisících.
Takže mne děsně štve, že ti, kdo dnes třímají v ruce prapor demokracie, na mne odporně zaútočí jen proto, že jsem se dotknula jejich idolu – tak buď jsou demokraté, a jiný názor ustojí a vezmou si z něho třeba to dobré, anebo jsou nekritičtí obdivovatelé bez mozku. Ale to je ono – pokud nebudeme volit a podporovat skutečné osobnosti, ale pouze tyto idoly, kteří se obklopí PR agenturami nebo líbivými frázemi, které chce slyšet dav, a kterým vše odpustíme, nic se nezmění. Takto se ostatně dostal do křesla premiéra i pan Babiš – ne proto, že by byl tak skvělý, ale hlavně proto, že ti předtím to totálně podělali, omlouvám se, jiné slovo mne nenapadá, a tak mu nechali na politickém poli velký prostor, který on mistrně obsadil a vytvořil si svůj voličský fanklub, který mu odpustí všechno.
A zde je nutno říct, a zase mi asi budou někteří spílat, že pan Babiš je chytrý, zkušený a životem protřelý chlap a porazit ho může rovněž jen chytrý, zkušený a životem protřelý člověk (neříkám genderově chlap – úsměv), který svým charismatem přebije i ten nekritický obdiv voličů současného premiéra. Zatím ho nevidím. A panu Minářovi za chvíli dojde dech, protože pokud demonstrace nepřinesou výsledek, budou čím dál méně navštěvované. Nazvala bych to tak, že Česko hledá politického Karla Gotta. A ani nebude muset umět zpívat (úsměv).
ANO má stále stabilní podporu, současná vládní sestava by dle průzkumů měla stále ve Sněmovně nadpoloviční většinu. Apely na „ohrožení demokracie“ a zneužívání státu Babišem nefungují. Myslíte si, že dojde v příštím roce ke změně?
Bez lídra, který nadchne davy a který bude jasně ukotven profesní kariérou, životní moudrostí, obecným respektem a úctou většiny a který projeví odvahu do té politické žumpy vstoupit, se nestane nic. Kdyby Miliony chvilek zapůsobily, procenta ANO by už dávno poklesla. Nestalo se, takže Milion chvilek a demonstrace bez nabízeného řešení není prostě cesta. Povšimněte si, že premiér si jich až na výjimky nevšímá. Kdyby ho ohrožovaly, spustí kanonádu.
Kariéru Andreje Babiše sleduji od počátku, jako úkaz doby, protože on je dítě všech skandálů předchozích politických stran; a jako člověk sledující politiku od listopadu 1989 jen čekám, kdy ohlásí kandidaturu na prezidenta. Protože si myslím, že dnes by byl zvolen. Má své pevné voličské jádro, je dříč, nebere si servítky, takže mu málokdo dokáže čelit… A ostatní strany jsou tak malicherné, že by nedokázaly postavit společného protikandidáta, který by ho, lidově řečeno, sejmul. Každá by chtěla toho svého. Toho se obávejme. Překvapuje mne, že ta úvaha ještě nikoho nenapadla. Všichni se vrtají stále v Čapím hnízdě, namísto aby začali „bránit“ Pražský hrad. Podle mne by to bylo logické vyústění kariéry Andreje Babiše, a divila bych se, kdyby nad tím s touto podporou neuvažoval.
Probíhají opět demonstrace, včera v menších městech, dnes v Praze, ve čtvrtek budou v krajských městech. Protestuje se i u vás?
V mém malém rodném městě asi ne. Nic jsem nezaznamenala.
Demonstrace nás provázely celým rokem, neskončily ani před Vánocemi, co vzkázat jak Mikuláši Minářovi, tak občanům, kteří se demonstrací účastní? A co popřát do roku 2020?
Už jsem někde uváděla, že demonstranty naprosto chápu. Já vyjádřím nesouhlas blogem, článkem, v rozhovoru, a duše je o něco klidnější. Jejich forma je účast na demonstraci, a já proto lidem pod pódii fandím, když opominu nějaké excesy na transparentech a selfíčka s politiky, kteří se na nich přišli tak trochu přiživit. Takže vzkaz pro účastníky demonstrací: zcela vám rozumím, využívejte s hrdostí a nadšením toho, že žijeme v demokracii, kde lze projevit takto názor. A myslím to zcela vážně.
Organizační roli Milionu chvilek proto vnímám a chápu. Mikuláš Minář pro mne ale není lídrem, který by oslovil davy. On je může maximálně „hecovat“ tím, že si dá materiály do složek s maxipsem Fíkem, což je úsměvné, nebo když roztrhá ústavu, což považuji za neomluvitelné, je-li tato ústava demokratická. Svědčí to bohužel o jediném, u toho mikrofonu stojí nedospělý člověk, který považuje tuto činnost za povolání, což je špatně, a za chvíli mu logicky dojdou mentální síly i hesla. Schází mi zkrátka někdo, kdo přistoupí k mikrofonu, gestem utiší dav a řekne – kandiduji a chci této zemi přinést to a to. A pak se ozve bouřlivý potlesk. V určitou chvíli musí přijít pozitivní, ne negativní program. Třeba jako v tom listopadu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
