Tak tohle vše můžeme očekávat od Trumpa a jeho lidí. I ve vztahu k Putinovi, Evropě, válkám a NATO. Slovenský exministr zasvěceně hovoří

Anketa

Bojíte se jít na vánoční trhy?

73%

27%

hlasovalo: 4806 lidí

Je podle vás vítězství Donalda Trumpa v amerických volbách pozitivní zprávou?

Ano, je to pozitivní zpráva, i když s některými negativními aspekty. Pozitivní vzhledem k tomu, že prohrála Hillary Clintonová, ale i pozitivní vzhledem k tomu, že se prosadilo mnoho normálních pohledů na věc, které Trump hlásal, ale které byly umlácené mediálním hlukem, který vytvářela protitrumpovská, proclintonovská média – tedy skoro všechny televize a deníky.

Trump tvrdil, že dlouhé roky americká politika podporovala ekonomickou globalizaci v podobě globálního volného obchodu, která vysávala z Ameriky manufakturní výrobu a připravovala Američany i o kvalifikovanou práci. Neváhal kritizovat imigraci bez hranic, která zase přílivem laciné pracovní síly přispívá ke snižování úrovně mezd.

Stylizoval se i do role tvrdého velitele, který nebude váhat použít vojenskou sílu proti nepřátelům Ameriky. To činil sice každý kandidát, ale na rozdíl od jiných Trump zároveň zaujímal pozice mírotvorce, když sliboval, že Američané pod jeho vedením nebudou bojovat ve zbytečných válkách, jako byla například ta v Iráku.

Vystoupil rázně proti politické korektnosti. Když hovořil o imigraci či islámu, věděl, že bude obviňován z rasismu, ale šel do toho zápasu a tím říkal to, co mnozí lidé cítili, ale v médiích a od jiných politiků, ať už republikánských, či z Demokratické strany, tyto svoje názory neviděli a neslyšeli. A navíc získal na svou stranu váhající konzervativní křesťany, neboť vystihl, že je potřeba zastavit soudy prováděnou revoluci a slíbil lidem konzervativní soudce do Nejvyššího soudu.

A pokud jde o ta negativa?

Jeho útoky ad hominem proti svým republikánským protikandidátům nemají v historii obdobu. Svým životním stylem je dítětem sexuální revoluce stejně jako Hillary. Ukázalo se, že některé věci, které by donedávna kandidáta zlikvidovaly, dnes už ani příliš nepřekáží. Místy se choval jako hulvát vůči ženám. Tvrdil, že jen jde proti politické korektnosti, ale to bylo zavádějící. Bojovat proti politické korektnosti znamená právo říkat pravdivý obsah, ale ne právo říkat věci vulgárním způsobem. A Trumpovým vítězstvím v primárkách se ukázalo, že v rámci republikánů nemá žádnou šanci konzervativní křesťanský kandidát.

Proč myslíte, že Trump zvítězil? Byla to ta nepopularita Hillary Clintonové? Trump válčil proti médiím jako u nás v ČR Miloš Zeman, měl mnohem menší finanční prostředky na kampaň, establishment byl na straně Clintonové včetně části republikánů… Tak o čem to bylo? Byla to vzpoura obyčejných lidí?

Jednak je to dané osobou hlavní protikandidátky. Hillary Clintonová byla kandidátkou minimálně tří nepopulárních politických platforem.

Byla kandidátkou globální kulturní revoluce, podle které potraty a stejnopohlavní manželství mají být legální po celém světě. Všichni američtí ambasadoři podporují gay-pride v Praze či Bratislavě, to je politika Clintonové. Církve mají podle ní reformovat v těchto věcech své učení a ani jí nepřipadá divné něco takové žádat. Na podporu křesťanů, kteří berou svou víru aspoň trochu vážně, mohla okamžitě zapomenout.

Ve finále byla i kandidátkou neokonzervativců, jejichž agendou je vývoz demokracie cestou vojenských intervencí. Neokonzervativci, ačkoli byli tři dekády u republikánů, se přiklonili k ní, neboť se Trump tvrdě pustil do kritiky Bushovy intervence v Iráku, kterou podporovala i Hillary. Neokonzervativní představa neustálých regime-change se však už dávno stala nepopulární.

A nakonec tím, že pobírala mnohé statisícové honoráře za přednášky od velkých bank, stala se mediálně jejich kandidátkou. A banky jsou spojované s finanční úvěrovou krizí předcházejících let.

Clintonové též uškodila fanatická podpora liberálních médií, jejichž útoky vůči Trumpovi byly přehnané a směšné. Vzpomínám si na moment, kdy bylo tématem, že Rusové hackují maily Demokratické strany. Trump zažertoval, že přeje Putinovi, aby našel ty tisíce ztracených mailů Clintonové z dob, kdy byla ministryní zahraničních věcí. Média pak smrtelně vážně začala hrát, že Trump se spojuje s cizí mocností a žádá ji, aby pracovala proti Americe. Na CNN jsem viděl jednu mluvící hlavu za druhou, která říkala, že to je opravdu, ale opravdu něco strašného. Člověk se musel smát tomu, že tito lidé ze sebe dělali hlupáky, jen aby našli nějaké hlupáky mezi voliči, kteří by na tuto trapnost naletěli. Lidé ale pochopili, že tato média nejsou doopravdy informačním prostředkem, ale že dělají svou politiku. Lidi jednouduše média odmítli. Takže ano, v tomto smyslu to byla vzpoura obyčejných lidí.

A další věcí je, že dozrála doba. Trumpova témata jsou v podstatě témata, se kterými kandidoval před čtvrt stoletím Pat Buchanan. Jistě je mezi těmito dvěma muži rozdíl. Buchanan měl sice ostrý jazyk, ale byl to katolický gentleman, zatímco Trump se někdy chová jako hulvát. Ale Trumpovy názory na imigraci, americkou zahraniční politiku a globalizaci, to jsou přece dávno známé Buchananovy názory z jeho kampaní z let 1992 a 1996. Jenže nyní tomu naslouchalo mnohem více voličů.

Trump vysílal poměrně pozitivní signály vůči Rusku. Slibuje, že jeho zahraniční politika nebude pokračovat ve vojenských intervencích. Též slíbil, že se soustředí na porážku Islámského státu a v této věci bude prý spolupracovat s Ruskem. Je to podle vás pozitivní a naplní to?

Slabinou americké zahraniční politiky za poslední dekádu, a to víc u republikánů než u demokratů, byla neschopnost omezit svůj seznam nepřátel Ameriky. Mitt Romney v době své kandidatury v roce 2012 říkal, že nepřítelem č. 1 je Rusko. V islámské světě se zdálo, že nepřítelem je pro ně skoro každý. Během arabského jara podporovali demonstrace za odchod Mubaraka v Egyptě. Za demokraticky zvoleného islamisty Mursího nastal chaos a všichni si nakonec oddychli, když armáda nastolila režim Sísího, což je kopie Mubarakova režimu. V Sýrii byla nepřítelem jak Asadova vláda, tak i Islámský stát, proti kterému Asad bojoval. No a samozřejmě nepřítelem byl Írán, který byl Američany podezřívaný z pokusu získat atomovou bombu, i když zprávy CIA to nepodpíraly.

Zdá se, že za Trumpa se ten seznam přece jen zúží. Je naděje, že se zmírní napětí s Ruskem a že v Sýrii Američané nebudou trvat na bezpodmínečném Asadově odchodu. Nepřítelem bude Islámský stát. Otázka je, jaký bude vztah k Íránu. Trump totiž v kampani kritizoval „Iran Deal“ – dohodu s Íránem o podmínkách rozvoje využití atomové energie v Íránu. Účastníky dohody však jsou kromě Íránu a USA i jiné státy, Rusko a Německo.

Co říkáte Trumpovým nominacím do administrativy?

Se zájmem sleduji, jakými lidmi Trump obsazuje rezorty. Když se obrací na jen trochu zkušenější republikánské politiky, nevyhnutelně narazí jen na takové, kteří za Bushe podporovali jeho neokonzervativní zahraniční politiku. Jiní tam prostě nejsou. Přitom po některých sáhnout musí, protože si potřebuje získat Republikánskou stranu jako celek. Zdá se, že takové lidi dává do rezortů, které nejsou zahraničněpolitické.

Takovýmto člověkem je budoucí ministr spravedlnosti, senátor Jeff Sessions. V zahraničněpolitických resortech sahá Trump radši po generálech, jako jsou generál Flynn, jeho budoucí poradce pro národní bezpečnost (NSA), a generál Mattis, budoucí ministr obrany, kteří se v minulosti k politice nevyjadřovali. Flynn hlásá potřebu spolupráce s Ruskem a tvrdě kritizuje invazi do Iráku.

Klíčová je osoba budoucího ministra zahraničních věcí. Spekulovalo se, že křeslo dá Mittovi Romneymu pro smíření uvnitř strany anebo Rudy Giulianimu pro jeho dlouhodobou podporu Trumpovi. Jenže tito oba patřili u republikánů k neokonzervativním jestřábům. Trumpa by to činilo nedůvěryhodným. Nominace Rexa Tillersona je úplně jiný signál. Je to byznysmen, který se zná dlouho s Putinem i jeho bezpečnostním poradcem Igorem Sečinem.

Vcelku lze říci, že Trump se zatím nezpronevěřuje v zahraniční oblasti signálům, které vysílal v kampani. Snad až na jeho úvahy udělat Tillersonovým náměstkem Johna Boltona, bývalého velvyslance při OSN, který byl vždy největším neokonzervativním jestřábem. Možná je za tím snaha integrovat všechna křídla strany. Můžeme očekávat zlepšení vztahů s Ruskem a vyhýbání se velkým chybám minulosti. Nějaké úplné stažení Ameriky ze světa však nepřijde, a ani by to nebylo dobré.

Takže se neobáváte, že Trump může zásadně narušit existenci NATO? Nehrozí, že by Evropa pak spadla Putinovi „do spárů“, jak někteří lidé varují?

Trump přece NATO nezruší. Vysílá signály, že evropští členové musí na svou obranu víc platit a to je jen a jen zdravý signál. Dosavadní způsob spolupráce v NATO mezi Amerikou a Evropou byl nedůstojný pro obě strany. Amerika platila víc a dělala to proto, aby měla vyšší autoritu a rozhodovala. Evropa za sebe nechala platit a i kvůli bezpečnosti půlmiliardové EU jsou od konce druhé světové války v Evropě rozmístění i američtí vojáci ze třísetmilionových USA.

Vojenským velitelem NATO takzvaným SACEUR em je téměř sedmdesát let americký generál. Za tu dobu byl jeho zástupcem jenom osmnáct let let německý generál, jinak to byl stále generál z Velké Británie, která nyní vystupuje z EU.

Jak by měla reagovat Evropa?

Evropa by měla Trumpův postoj přijmout jako výzvu. V rámci společné obrany by mělo dojít k euro-americkému vyrovnání – Evropa, respektive EU, by měla mít svou autonomní obranu, klidně to může být i v rámci NATO. Pro EU je to věc elementární sebeúcty. Vzpomínám si na zvláštní schizofrenii před skoro dvaceti lety, když jsem byl předsedou výboru pro obranu v slovenském parlamentu a ještě nebyla zrušená povinná vojenská služba. Vstup do NATO s představou, že nás tam Američané ochrání, se spojoval s ignorováním masivního zneužívání institutu civilní služby, která mohla nahradit tu vojenskou, ale nárok na to byl pouze v případě, pokud branci svědomí bránilo připravovat se na boj se zbraní. Samozřejmě, že zřejmě většina z těch, kdo se rozhodli pro civilní službu, žádné zábrany ve svědomí nepociťovala, jednoduše si vše chtěli ulehčovat. Navrhoval jsem, aby civilní služba trvala déle než vojenská. Narážel jsem přitom na odpor právě těch, kteří nejvíc propagovali vstup do NATO, přičemž jejich představou bylo, že za nás vše vybojují Američané.

Potřebujeme společnou evropskou obranu, aby Evropu respektovalo i Rusko i muslimské země na jih od nás, které nám sem vpouštějí imigranty. Nynější struktura NATO nám v problému imigrace nepomáhá. Rusové ale Evropu nepohltí. Zatím nestrávili ani většinově ruský Donbas. Pokud by vstoupili do západní Ukrajiny, propukla by tam proti nim partyzánská válka.

Očekáváte, že Trump udělá něco zásadního v oblasti takzvané kulturní války: v otázce potratů, gender ideologie, homosexuálních manželství…?

Trump dá do své vlády několik konzervativních politiků, aby křesťané měli dojem, že tam jsou zastoupeni. Takovým politikem je již zmíněný Jeff Sessions, ale i budoucí ministryně pro vnitřní věci, kongresmanka Cathy McMorris Rodgersová. Ta tvrdě napadla organizaci Planned Parenthood kvůli kšeftům s částmi tělíček potracených dětí a označila to za „nemyslitelný a nevýslovný skandál“. Samotný Trump se zřejmě nebude vyjadřovat k těmto otázkám, není mu to blízké. Aby bylo jasno, on není žádný konzervativec. Ale je to o mnoho lepší, než kdyby byl revolučním zélótem (horlivcem – pozn. red.), jako je Hillary Clintonová.

Otázku definice manželství považuje Trump rozhodnutím Nejvyššího soudu v kauze Obergefell za uzavřenou. Nejdůležitější je otázka, zda nominuje do Nejvyššího soudu konzervativního soudce, který bude dostatečnou náhradou za ikonického konzervativce Antonina Scaliu. Více od Trumpa asi není možné očekávat.

Ale nezapomínejme, že kulturní válka tak či tak probíhá víc někde jinde než v politice. Probíhá v médiích a v nižších poschodích veřejného života a probíhá v samotných životech milionů lidí. Tam se i vše rozhodne a od toho se potom následně budou odvíjet i politické bitky.

Doc. RNDr. Vladimír Palko, CSc., absolvoval studium matematiky v roce 1981 na Matematicko-fyzikálnej fakulte Univerzity Komenského v Bratislavě. V letech 1991–1992 byl náměstkem řiditele Federální bezpečnostní informační služby. V letech 1998–2010 byl poslancem Národnej rady SR. V letecech 2002–2006 působil jako ministr vnitra. Byl dlouholetým místopředsedou Křesťanskodemokratického hnutí. Je autorem 12 vědeckých prací z matematiky a informatiky v domácích i zahraničních časopisech. Od roku 2010 působí na Paneurópskej vysokej škole, kde je proděkanem. Napsal knihu o úpadku západní civilizace, pronásledování křesťanů a selhávání křesťansko-demokratických stran v Evropě s názvem Levy prichádzajú.