Pane doktore, akademici nám připravili nezvyklou show s otevíráním „dopisu“ Masaryka. Celé znění jsme se stejně nedozvěděli. Jaký smysl to mělo?

Máte pravdu, že otvírání obálek, ke kterému vlastně ani nedošlo, bylo zvláštní televizní podívanou, o jejímž posláním se můžeme zatím jen dohadovat. Nedovolil bych si zpochybňovat erudici přizvaných historiků, zejména pana prof. Vratislava Doubka, který byl krátkou dobu mým kolegou na politologii FF UK, kde měl přednášky nejprve na téma česká politika 1848–1989 a využíval při nich svých studijních zkušeností, kterých nabyl při svém působení v Masarykově ústavu a Archivu Akademie věd ČR. Přišel k nám po odchodu prof. Theodora Syllaby, který se mj. také zabýval životem a dílem TGM (vydal deník svého strýce prof. Ladislava Syllaby, lékaře, který doprovázel Masaryka při jeho ozdravném pobytu na Capri a zasloužil se o seznámení odborné veřejnosti s Masarykovým vztahem k významným osobnostem sionismu, doplněným poznámkami z jeho cesty do Palestiny v roce 1927. Syllaba byl také jedním z těch, kteří pořádali torzo Masarykovy knihovny v Lánském zámku, tzv. holubníky, o kterých vznikaly legendy odborníků, kteří se snažili dohledávat nějakou exkluzivní archiválii nebo dobovou publikaci Masarykových spisů.

Paní Dagmar Hájková, která měla být přítomná otvírání obálek, je ve zprávě o této události prezentována jako „největší odbornice na Masaryka“, což není nejvhodnější pojmenování její profese a snad ani její odborné způsobilosti. Musíme, samozřejmě, ocenit její opatrné odpovědi na zvídavé otázky, které byly součástí TV prezentace. Pokud jsem nepřeslechl a nepřehlédl nějakou její poznámku, nekomentovala ani to, jak se dostaly zalepené obálky do držení Antonína Suma, bývalého tajemníka Jana Masaryka, který je v roce 2005 předal do Státního archivu, kde zřejmě bez většího zájmu obě prožily dalších dvacet let.

O Antonínu Sumovi jsem měl několik útržkovitých informací od Jiřího Navrátila, který měl podobný osud jako Sum (ve vězení až do velké amnestie 1960), a který se okolo Sumových informací pohyboval velmi obezřetně.

Ono zajímavější je, jak vládní příznivci reagovali na Masarykova slova, že je třeba se hádat s hloupými lidmi. Aplikovali to na příznivce opozice. Jak jste to pochopil?